Mocná Afrodíté

Scénář: Woody Allen .. Já jsem tady boss - máma jenom rozhoduje. Od jedné adopce až k nálezu biologické matky je to jen Woodyho průměr bez přidané hodnoty. Pak se objeví Mira Sorvino (můj tajný miláček) a kvalita jde do obvyklé Allenovsky brilantní roviny. Po setkání s Afroditou se konečně rozjede. Allenův habituální důraz na sex a veškeré s tím spojené radosti a strasti jsou zde zprostředkovány skrz prostitutku a příležitostnou herečku Lindu. Jejich společné rozhovory mají náboj s řádnou a typickou porcí humoru. „Judy Madrace“ je při nich neskutečně rozkošná a přirozená, výtky na stranu Allena nepřipadají v úvahu, jeho role je jak dobře napsána, tak zahrána. Zkrátka, scénář fajnový a režie, včetně dlouhých záběrů bez střihu rulující. (18.10.2007)

„Achilles only had an Achilles heel, I have an entire Achilles body..“ Zatímco křehkého pana Higginse sžírají zvědavost a obavy o použitý genetický materiál, Lízá Doolittleová se s jeho pomocí přesvědčí, že hloupý člověk nemusí nutně žít hloupý život. Teda, musí se do toho nakonec vložit i Deux ex helikoptéra.. Allen opět hledá inspiraci v klasice dramatu, motor konverzačního humoru pomalu roztáčí do vyšších obrátek a vše ozvláštňuje glosujícím řeckým sborem. Zatímco Mira Sorvino byla stejně roztomilá jako sošky Mexičanů se ztopořeným kaktusem, u Woodyho líbacích a milostných scén mi připadalo, že slyším „Akce!“ i „Stop!“ Naštěstí má to Achillovo tělo na plátně jinou parketu než milovníka.. (23.07.2018)

Poměrně prostou, ale setsakra dojemnou historku kořeněnou charakteristickým allenovským humorem („I'm the boss, okay? Mommy's only the decision maker.“) ozvláštňuje ještě hra s typickými atributy antického dramatu; nejen antický chór a vzorně respektovaná expozice-kolize-krize-peripetie-katastrofa, ale též doslovně realizovaný bůh na stroji. Jeden z mistrových povedenějších kousků z devadesátých let. (07.02.2013)

Na hranici tří a čtyř hvězd. Celý ten nápad s chórem a stylizováním do řecké tragédie se vším všudy (včetně deus ex machina) mi dlouho neseděl, ale nakonec jsem si na něj zvyknul. Allenovský stereotyp mi vadí méně, než jsem čekal. Přestože jeho devadesádkovou tvorbu hodnotím zatím docela kladně, nějak mi ale nesedí. (23.08.2012)

Filmom woodyho allena som sa vždy vyhýbal, lebo som si myslel že ide o nudné konverzačky s trápnym humorom, práve mocná afrodite ma vyviedla z omylu. Ide o veľmi úsmevnú komédiu so skvelým slovným humorom, originálnym dejom, skvelou mirou sorvino a je tam dokonca i trochu tých gréckych báji (zeus a jeho záznamník:-)). (30.03.2004)