Vlákna

Jedna z nejsilnějších filmových depresí. Bohužel jsou Threads mnohem více dokumentárnější (popisnější) než filmová (vyprávěcí), já bych raději viděl tu samou situaci normálně odvyprávěnou. To by pak mohlo být geniální dílo. Takhle je to jenom geniální výpověď, kterou by měl vidět každý. Upřímně doufám, že nikdy nebudu mít příležitost srovnat tuhle filmovou vizi se skutečností. (30.08.2009)

Chirurgicky přesné a přitom naprosto nekompromisní. Do přímého kontaktu tvůrci staví dopady na celou společnost, kdy uvádí, co a jak dlouho se po jaderném útoku bude dít, což dokládají "stroze" a výstižně na titulcích s konkrétními čísly a dalšími informacemi. Poté deklarují dopad na životech vybraných jedinců, přičemž tímto kombinováním je film naprosto unikátním. O nějakém ztotožnění se s postavami nemůže být řeč, protože film i výběrem tématu a zpracováním se zejména v druhé polovině převrací do silně dokumentární formy a už "jen sčítá" následky obrovské katastrofy, která ovlivní lidstvo na mnoho let. (30.06.2013)

Scénář: Barry Hines .. Neznamená to, že určitě vypukne válka, ale ta možnost je reálná a všichni na ni musíme být připraveni... Tato slova provázela lidstvo celou studenou válku a naštěstí každý ví, jak se současná situace má, což znamená, že dodnes nebyla naštěstí naplněna, jelikož nikdo to pověstné tlačítko nestiskl. Bohužel, na jadernou válku se nelze připravit. Při tomto nekonvenčním konfliktu v podstatě padne civilizace - veškeré moderní technologie či technika je bez energii nepoužitelná a vědní znalosti jako lékařství apod. nelze v takových podmínkách využít. Kdo nezemře hned, čeká ho jen utrpení a v „lepším“ případě taktéž brzká smrt. ___ Neuvěřitelně působivý polodokumentární film z televizní produkce BBC. Otevřenost v zobrazení, faktická popisnost následků a celkově pesimistická nekompromisnost bere dech. Kam se hrabe veškerá thrillerová tvorba - tak zoufalý křik třináctileté matky při pohledu na své porozené dítě v závěru snímku prostě nemá konkurenci a přitom vlastně není slyšet… :´( 100%. (14.10.2007)

Má to slabší rozjezd. no slabší - ono to nějak napřed celé musí začít že. Takže první třetinu zabere politikaření a první náznaky problémů. Pak přijdou bomby a zbytek je jízda peklem. O to mrazivější je že by to opravdu mohl být dokument skutečné události protože vše je absolutně uvěřitelné a bohužel velmi aktualní i v roce 2008! (26.08.2008)

Dlouho jsem nečetl úsměvnější výtky než "není tu kanibalismus a organizované loupeživé bandy, tak jakápak realistická apokalypsa". Dámy a pánové, tohle není Mad Max ani Fallout, a není to ani žádná akční slátanina s hošany v ostnatých Lederjacke. Tohle je jeden z vrcholů pána, který se dokázal vybičovat k velkému výkonu v opravdu různorodých žánrech. Posuďte sami - tohle, Osobní strážce, a do třetice čerstvá Temple Grandin... what the hell? Ale zpět k věci - nikdy jsem neviděl tak dokonale přesně a suše popsanou nelítostnou realitu nukleárního holocaustu. Forma hraného !!!televizního!!! polodokumentu s hodnotícími textovými zprávami na obrazovce a občasnými hlasovými vstupy "komentátora" působí v kontextu snímku, kde v souladu se skutečností není vyvolených hlavních postav, které zkrátka musí přežít, svou odtažitostí nepoměrně řezavěji než "normální film". Přesvědčivost vyobrazeného dění je podpořena profesorskou prací s vypuknutí války předcházejícím napětím gradovaným až k nevyhnutelnému hlavnímu úderu, který pro změnu korunuje špičkově načasovaná absence zvuku, aby poté následovaly jen náznaky osobních děsů a očekávané brutality rodícího se Nového Světa s laboratorně přesně dávkovanou intenzitou, vyvolávající v divákovi neskutečné mrazení a nefalšovanou bolest z poznání nepřikrášlené pravdy. Už dlouho mě žádný film nezdeptal tak jako tento, kde můžeme sledovat degeneraci naší úchvatné vysoce specializované a provázané civilizace v úseku několika málo let zpět na úroveň středověku se vším, co k tomu patří, zejména s dětmi neznalými slov a vlastně všeho kromě svých základních životních potřeb. To, že film zdobí výborné herecké výkony, je lichotkou jen díky síle, kterou Vlákna mají - tehdy patnáctiletá Victoria O'Keefe alias malá Jane a její nikdy neslyšený řev hysterické hrůzy a bolesti jsou toho nejsilnějším důkazem, stejně jako finální ukázkou mistrovského střihu posledních sekund jakéhokoliv snímku. Budiž ukázkou ironie tohoto světa, že Victoria zemřela v pouhých 21 letech. Nedivím se, že se film v zemi svého vzniku vysílal během dvaceti let jen třikrát, je to opravdu nevídaně silný kus, bezvýhradně prostý pozitivní nálady. Právě kvůli takovým dílům má internet smysl - jak jinak by se s tímto hnusným výchovným skvostem mohlo seznámit takové množství lidí, když žádná smyslů ještě ne zcela zbavená vláda (o sledovaností vázaných televizních stanicích ani nemluvě) nemůže podporovat něco, co tak dokonale vymaže přiblblý úsměv z jalové tváře "průměrného občana" lačného "nenáročné lidové zábavy". Pokud chcete dokonalou ukázku naučného filmu s nespornou historickou hodnotou, tady ho máte. A já tu mám 90% a jednoznačné doporučení - pouštět dětem ve škole v hodinách dějepisu a společenských věd, ale nejdřív na střední škole. Kdosi tu trefně poznamenal, že Threads jsou dokonalý horror - nelze než souhlasit, s poznámkou, že už asi vím, jak se ve své době cítili čtenáři Poea nebo Mary Shelleyové. (20.01.2011)