Vlákna

Film ma totálne odrovnal. Jeden z najlepších katastrofických filmov, aký som kedy videl. Ide o tak naturálnu, sugestívnu, reálnu a desivú simuláciu jadrovej vojny až z toho mrazí. Bŕŕŕ. A išlo to aj bez bombastického vizuálu, rozpadávajúcej sa zeme, obrovských tsunami a čo ja viem čo ešte. Ale o to viac je to reálnejšie, nepríjemnejšie a depresívnejšie. Tu naozaj nie je nič, čo by som vytkol, pôsobivá analýza celkovej situácie pred a po jadrovom útoku, vrátanie predpokladanej psychológie chovania sa ľudí a rôznych iných detailov. Oceňujem aj dokumentárne vsuvky, vždy boli obsahovo bohaté a príhodne zvyšovali autencitu celého snímku. Simulácia je namodelovaná na 3000 mega ton, hrozné pomyslieť, ale v súčasnosti si k tejto jadrovej sile môžme ešte pár núl pripočítať. Maximálna spokojnosť, bez váhania plný počet hviezd. Nad týmto filmom budem uvažovať ešte riadne dlho, rozhodne odporúčam. (08.09.2014)

Beznádej a depresia . U tohto filmu je výhodou byť dobre najedený ! Ak by k niečomu takému malo dôjsť , budem mať okolo krku zavesený v zálohe otvarák na konzervy . Scénka s pôrodom ... brrrrr . Je to jeden z najpekelnejších apokalyptických filmov , ktoré som doposiaľ mal možnosť vidieť ! (23.08.2010)

TEĎ NASTAL ČAS, ABY JSTE PŘIPRAVILI VŠE PRO SEBE A SVOU RODINU PRO PŘÍPAD NÁLETU. NEZNAMENÁ TO, ŽE URČITĚ VYPUKNE VÁLKA, ALE TA MOŽNOST JE REÁLNÁ A VŠICHNI NA NI MUSÍME BÝT PŘIPRAVENI.... Tenhle film asi nemůže zestárnout, tedy ztratit na významu. Názory na něj může ovlivnit asi jedině neexistence jaderných zbraní. Myslím, že tenkrát v roce 1984 (příhodné datum...) , kdy nebyla míra informovanosti na takové úrovni jako dnes, musel být film ještě působivější! Není film jako film! Vlákna asi (už) nikdy a nikde jako trhák týdne nepoběží. Tenhle polodokument totiž odpovídá na vše, co jste kdy chtěli vědět o atomové válce, ale báli jste se na to zeptat. Tak si dobře rozmyslete, jestli máte chuť a hlavně vůli jej vidět. Jedná se totiž o DEPRESIVNÍ A VÝSTRAŽNÉ MEMENTO! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Potřebuju vědět, za jak dlouho po výbuchu dopadne na zem radioaktivní spad. 2.) Chci vidět symptomy nemoci z ozáření. 3.) Zajímá mě, jak dopadne porod několik měsíců po výbuchu. 4.) Řeším dilema, jestli mám dál vyvíjet jadernou zbraň. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (11.01.2011)

Tento film je ze skupiny těch, které vám vážně nedají spát, kdykoliv si na ně vzpomenete a vzpomenete si často. Myslím, že je to ten nejlepší horor, jakej jsem kdy viděl včetně těch, co jsem viděl před desátým rokem života. Už jen proto, že to není hororovej žánr. Nejenže režisér zvolil dokumentární styl, on navíc ani nijak nezakrývá, co by se stalo. Vůbec nepoužívá hudbu, ale ticho, které je však mnohem zvučnější než nějaký randál. srovnání stavu před a po je tím hrůznější, že k filmu ještě promlouvá vypravěč a většinou říká statistické údaje (jako třeba z populace Británie zůstane po 10 letech sotva 11 milionů apod). Ukazuje všechno bez nějaké laciné roušky cenzury a když už něco neukáže naplno, je to jen proto že to prohloubí temnotu a hrůzu ještě víc. Proč má postava říct, že na jih od města je její žena a že už pravděpodobně dávno umřela na spad, když se to dá vyjádřit jedním záběrem na unaveného zlomeného muže stojícího u mapy v pozadí za fotkou jeho manželky na stole. Proč ukázat vraždění a rabování při jeho konání, když to lze vyjádřit slovy tří maníků vylézajících z něčího krytu: "To je puch!" Po zhlédnutí tohoto snímku jsem měl vážně chuť jít vykopat protijadernej kryt a natahat si tam jídlo, pití, generátor, akumulátory, recyklátor vody a vzduchu, zbraně a neprůstřelný vesty a protijadernej oblek a jánevímcoještě, protože je lepší být připraven, i kdyby to nenastalo. A doufám, že nenastane. Myslím, že v případě atomové války, která by vypadala jako tato (dopadlo bomb za 3000 megatun a vytvořilo 600 milionů tun spadu) by platilo heslo: Kdo umře, vyhraje. Nebo kdo se narodí padesát let poté, možná bude žít. Protože to, že přežijete dopad atomové pumy nic neznamená, vůbec nic. Následující roky a desetiletí by byly strašné. Vůbec se nedivím, že to v Británii stáhli. Ve studené válce a když se politici furt někde mleli, brzy by lidé zpanikařili. Navíc to není nejen pro děti, ale ani pro slabší povahy. Když to srovnám s filmem Den poté z roku 1983, tamto je proti tomuto jako čajíček, jako zápalka proti atomovce, jako líh proti dvanáctileté skotské. Ještě jedna poznámka. Možná si říkáte, že jsem nějaká emocionální troska či duševně nestálý či hysterický člověk, kterého vyvede z míry cokoliv. Nejsem. Ve skutečnosti mě z míry nevyvede nic (kromě novýho dabingu). (12.04.2006)

Apokalypsa. Kdyby se v současnosti natočil vysokorozpočtový remake, nejlépe v režii Paula Greengrasse, mohla by to být filmová extáze. Ale to by muel být nukleární strašák ve společnosti více aktuální, a k tomu už snad (doufejme) nedojde. Ale i tenhle čtvrt století starý televizní film je i přes omezený rozpočet velice působivý, a věrně popisuje nukleární apokalypsu a její následky, které vrátí moderní civilizaci zpátky do středověku. Snad jen pro roli Ruthiny dcery si mohli tvůrci vybrat nějaké děvče, které nemá plomby:) (15.06.2008)