Vlákna

Tento film je ze skupiny těch, které vám vážně nedají spát, kdykoliv si na ně vzpomenete a vzpomenete si často. Myslím, že je to ten nejlepší horor, jakej jsem kdy viděl včetně těch, co jsem viděl před desátým rokem života. Už jen proto, že to není hororovej žánr. Nejenže režisér zvolil dokumentární styl, on navíc ani nijak nezakrývá, co by se stalo. Vůbec nepoužívá hudbu, ale ticho, které je však mnohem zvučnější než nějaký randál. srovnání stavu před a po je tím hrůznější, že k filmu ještě promlouvá vypravěč a většinou říká statistické údaje (jako třeba z populace Británie zůstane po 10 letech sotva 11 milionů apod). Ukazuje všechno bez nějaké laciné roušky cenzury a když už něco neukáže naplno, je to jen proto že to prohloubí temnotu a hrůzu ještě víc. Proč má postava říct, že na jih od města je její žena a že už pravděpodobně dávno umřela na spad, když se to dá vyjádřit jedním záběrem na unaveného zlomeného muže stojícího u mapy v pozadí za fotkou jeho manželky na stole. Proč ukázat vraždění a rabování při jeho konání, když to lze vyjádřit slovy tří maníků vylézajících z něčího krytu: "To je puch!" Po zhlédnutí tohoto snímku jsem měl vážně chuť jít vykopat protijadernej kryt a natahat si tam jídlo, pití, generátor, akumulátory, recyklátor vody a vzduchu, zbraně a neprůstřelný vesty a protijadernej oblek a jánevímcoještě, protože je lepší být připraven, i kdyby to nenastalo. A doufám, že nenastane. Myslím, že v případě atomové války, která by vypadala jako tato (dopadlo bomb za 3000 megatun a vytvořilo 600 milionů tun spadu) by platilo heslo: Kdo umře, vyhraje. Nebo kdo se narodí padesát let poté, možná bude žít. Protože to, že přežijete dopad atomové pumy nic neznamená, vůbec nic. Následující roky a desetiletí by byly strašné. Vůbec se nedivím, že to v Británii stáhli. Ve studené válce a když se politici furt někde mleli, brzy by lidé zpanikařili. Navíc to není nejen pro děti, ale ani pro slabší povahy. Když to srovnám s filmem Den poté z roku 1983, tamto je proti tomuto jako čajíček, jako zápalka proti atomovce, jako líh proti dvanáctileté skotské. Ještě jedna poznámka. Možná si říkáte, že jsem nějaká emocionální troska či duševně nestálý či hysterický člověk, kterého vyvede z míry cokoliv. Nejsem. Ve skutečnosti mě z míry nevyvede nic (kromě novýho dabingu). (12.04.2006)

Etalon k hodnocení všech ostatních post-apokalyptických filmů, které vedle Vláken působí jako selankovité mýdlové opery. Není ale úplně fér Jacksonův super-realistický thriller posuzovat dle stejných kritérií jako „narativně integrované“ hrané filmy. Zápletka v tradičním slova smyslu chybí, inscenované situace doplňují dokumentární záběry a chladnokrevný mimoobrazový komentář (který oslabuje autenticitu sledovaného a vyvolává spíše pocit, že sledujeme edukační pomůcku). Stejný chlad jde z celých Vláken, která jsou skvělým prostředkem k šíření jaderné paniky díky převládajícímu pocitu bezvýchodnosti a vyeliminování přímé kritiky (ať už individualit, nebo systému) a tedy možnosti se vůči něčemu konkrétnímu vymezit (chybí jednoznačně daný nepřítel, člověk nebo objekt, jehož zničení by mohlo představovat řešení, jak tomu bývá v hollywoodských katastrofických filmech). Proč si však nalhávat, že ve skutečnosti by situace vypadala lépe. Film lze naopak považovat za optimistický alespoň v tom smyslu, že neoperuje s „alternativou“ hromadných sebevražd, která mi osobně přijde za podobných okolností vysoce pravděpodobná. 85% Zajímavé komentáře: Cappuccino, Martyr (02.04.2012)

Beznádej a depresia . U tohto filmu je výhodou byť dobre najedený ! Ak by k niečomu takému malo dôjsť , budem mať okolo krku zavesený v zálohe otvarák na konzervy . Scénka s pôrodom ... brrrrr . Je to jeden z najpekelnejších apokalyptických filmov , ktoré som doposiaľ mal možnosť vidieť ! (23.08.2010)

Nukleární válka - nukleární holokaust, jen jakási smyšlená předzvěst, jak by to asi vypadalo poté v postapokalyptickém světě, ale stále tak blízko. Samozřejmě, že nejblíž během studené války 1947-1991. Mimořádný, realistický, šíleně sugestivní a silně depresivní dokument se silně destruktivními následky na vaší psychiku..Ten úvod do cca takové 45. minuty byl víceméně o přípravách a braní věcí na lehkou váhu, celkem jsem se nudil a chvílemi jsem přemýšlel, jestli to vůbec dokoukám do konce, ale později jsem v uvozovkách nelitoval..Myslím si, že vidět by ho měl snad povinně každý, i když bych to spíš doporučoval jen jedincům se značně silnými žaludky. Silné scény jako požírání ztuchlého a syrového masa z nějaké mrtvé ovce, pití vody z louží, porod mrtvého embrya a zoufalý křik jeho mladé matky, scény dětí-dorostu, které neumí ani pomalu mluvit a které se učí de facto všemu úplně znova, nebo smrt Ruth jako matky vám jen potvrdí, že se určitě nejedná o žádnou procházku růžovou zahradou. Ano, Vlákna, to jsou navzájem provázané lidské osudy v těch nejděsivějších podmínkách, kdy klesnou až na dno svých morálních i psychických zábran, schopností i možností a spíše ještě daleko za ně. Přežití lidské rasy ani s jejich obětmi není vlastně nijak jisté a pokud je vůbec možné, pak je téměř jistý návrat středověku s možnými rysy otrokářství (20.04.2008)

Syrový, mrazivý a totálně depresivní "dokument" o tom jak by to vypadalo, kdyby vypukla nukleární válka. Točeno je to odtažitě. Hodně se používá shrnutí textem, který vidíme na obrazovce a poté následuje nějaká výmluvná scéna. Bezútěšná atmosféra upadající civilizace je zachycena opravdu věrohodně a nám nezbývá, nic než doufat, že představitelé současných i všech budoucích supervelmocí si tenhle film preventivně pustí a vyvarují se jakýchkoliv nukleárních konfliktů. (07.02.2008)