Vlákna

Nukleární válka - nukleární holokaust, jen jakási smyšlená předzvěst, jak by to asi vypadalo poté v postapokalyptickém světě, ale stále tak blízko. Samozřejmě, že nejblíž během studené války 1947-1991. Mimořádný, realistický, šíleně sugestivní a silně depresivní dokument se silně destruktivními následky na vaší psychiku..Ten úvod do cca takové 45. minuty byl víceméně o přípravách a braní věcí na lehkou váhu, celkem jsem se nudil a chvílemi jsem přemýšlel, jestli to vůbec dokoukám do konce, ale později jsem v uvozovkách nelitoval..Myslím si, že vidět by ho měl snad povinně každý, i když bych to spíš doporučoval jen jedincům se značně silnými žaludky. Silné scény jako požírání ztuchlého a syrového masa z nějaké mrtvé ovce, pití vody z louží, porod mrtvého embrya a zoufalý křik jeho mladé matky, scény dětí-dorostu, které neumí ani pomalu mluvit a které se učí de facto všemu úplně znova, nebo smrt Ruth jako matky vám jen potvrdí, že se určitě nejedná o žádnou procházku růžovou zahradou. Ano, Vlákna, to jsou navzájem provázané lidské osudy v těch nejděsivějších podmínkách, kdy klesnou až na dno svých morálních i psychických zábran, schopností i možností a spíše ještě daleko za ně. Přežití lidské rasy ani s jejich obětmi není vlastně nijak jisté a pokud je vůbec možné, pak je téměř jistý návrat středověku s možnými rysy otrokářství (20.04.2008)

Nečekaně dobrý, ba vynikající film, mistrovsky sevřený pěknou úvodní scénou a závěrečnou vteřinou. Co se meziděje týká, ten razantně smetává ze stolu celý žánr tzv. apokalyptických či katastrofických bijáků. Ne tak, že by je "překračoval" či "přečníval". Prostě zneplatňuje žánr. (Zdravím Shadwelle.) Bezprostředně po svém uvedení byl prý v Británii zakázán. Jest se ptát, zda z důvodu nějakého plašení veřejnosti, či zda proto, jak dokumentuje organizaci naší bezmocnosti. (21.08.2013)

Mnozí asi řeknou, že Vlákna jsou amatérský brak. Nemohou být dále od pravdy. Spojením naturalistického obrazu, dokumentaristických prvků, komplexní struktury a záměrné emocionální odtažitosti vzniklo hodnotné mistrovské dílo, které bolí sledovat, ale zároveň od něj nelze odvrátit zrak. Film se staví k obávané problematice neutrálně a postavy využívá jako nástroj k manipulaci s divákem, jako styčný bod v rekapitulaci "skutečných událostí". Dějovost je jen záminkou k výpovědi, výpověď je prostředkem k formální sebeuvědomělosti (komentář a mezititulky s daty, časovými údaji a statistikami) a vyvolání divácké odezvy skrze všední realistické motivace (úvodní informování o rostoucím konfliktu skrze televizní zprávy a rádio). Tím, jak absentuje nepřítel i možnost spásné záchrany a kterak se do popředí dostává soužené lidstvo a zdevastované životní prostředí, se zároveň jedná o dílo silně nadčasové a stále aktuální. A sekvence samotného jaderného útoku je hrozně chytře a efektivně inscenovaná. Ztuhne vám krev v žilách. (25.09.2019)

Jedna z nejsilnějších filmových depresí. Bohužel jsou Threads mnohem více dokumentárnější (popisnější) než filmová (vyprávěcí), já bych raději viděl tu samou situaci normálně odvyprávěnou. To by pak mohlo být geniální dílo. Takhle je to jenom geniální výpověď, kterou by měl vidět každý. Upřímně doufám, že nikdy nebudu mít příležitost srovnat tuhle filmovou vizi se skutečností. (30.08.2009)

Jackson síce okázalo čerpá z The war game, ale keďže v intenzívnosti si s touto špičkovou dokufikciou v ničom nezadá, nie je dôvod mu to mať za zlé. Pretože Threads sú tiež špičkovým filmom. Niekedy okolo 45 minúty menia definitívne smerovanie, napätie je fuč a nasleduje iba peklo. Prekvapenia ale nekončia, scenár to berie celé šmahom a....nechcem spoilerovať, nechajte sa prekvapiť vývinom čím ďalej tým viac dokumentárne ladenou snímkou a vychutnajte si aj jej pointu. Je to iné, ako napríklad The day after, ale aj v mnohom rovnaké a preto nie je vôbec od veci si tieto dva postapo skvosty pozrieť bezprostredne za sebou. Nikdy neviete, čo sa stane nasledujúci deň.... (11.04.2016)