Operace Entebbe

Nevidel som predosle verzie spracovania tejto udalosti, ale aj tak som mal cely film dojem jak keby som tento typ pribehu videl uz milionkrat. Unos lietadla a finalne vyslobodenie su natocene totalne nezazivne. Trochu zaujimave je len to politicke zakulisie v Izraelskej vlade, ktora sa snazi vymysliet ako to vyriesit. Rozmyslal som ci dam aj tretiu hviezdicku, ale imbecilne tanecne vsuvky pocas scen vyslobodenia uplne znicili akekolvek naznaky napätia. Ked som po skonceni filmu zistil, ze to reziroval José Padilha, tak som neveril vlastnym ociam. Je to jednoznacne jeho najslabsi a po kazdej stranke nevyrazny film. 4/10. (18.08.2018)

Herecky bez hlubšího komentáře, ale zpracováním dost netypická konstrukce historické události, která pořádně neví, co chce být, aby závěrečnou operaci izraelské armády, pro mě nepochopitelně, umělecky rozkouskovala se záběry na nějaký africký tanec v divadle. Takže co jsem to viděl? Historické drama nebo historický art? (18.01.2019)

Možna kdyby tvůrci vystříhali perfomens, podařilo by se zachytit více reálií, které sice nejsou až tak důležité ale určitě zajímavější než variace na Martyho taneční recitál. Výtečný chorál, kterým tanec doprovázeli by v nepřerušované akční scéně rozhodně stačil. (19.08.2018)

Ti (palestinští i němečtí) soudruzi do toho vnesli poetiku. Ono taky pustit k závažnému tématu José Padilhu je risk. Jednou mu chybí tvůrčí svoboda, podruhé ho Rosamunda rozrušila svojí němčinou, potřetí nesehnal céčka a v limitu nesložil Rubikovu kostku. Ale že by se doznal, že finále klasicky zkurvil, to panáček neudělá. Zíral jsem, jak dva teroristé nevidí vcházet vojáka, a doplatí na tu zdravici, o počtu mrtvých hovoří jen popisek a celá řada dalších minel. Ale film netvoří jen finále, sedmdesátá léta jsou vyst(ř)ižena excelentně, zákulisní jednání izraelské vlády před zásahem je věrohodné, Rosamunda a Daniel jsou hezcí a charakterově uhlazení/polidštění teroristé z čítanek a dramatické události byly převedeny solidně. Solidně volně, tudíž nemá smysl porovnávat historické události s těmi filmovými. Film mně umožnil zaposlouchat se do židovského diskotékového hitu. Tedy to mělo říz, nebýt léto téměř v hajzlu, už vím, co by mně dýdžejové hráli na přání - židovskou vypalovačku Echad Mi Yodea. Ugandské Entebbe rozhodně nezažilo mimořádně odvedený tvůrčí nájezd, byla to taková milá, z dnešního pohledu neškodná teroristická zastávka levičáků, kteří protestovali proti školním osnovám, že jim není umožněno třímat pera v levých pařátech. Z estetického hlediska je vše v pořádku. Kamera poskytuje komfortní zachycení událostí, barevný vizuál bulvy ukojil. Padilha uplatnil problematický přístup. Nestrhl ve vyprávění, jak by měl, konečně se mohl vyžívat v umělecké bujarosti, čímž film zbavil syrového nánosu. 7/10 (10.09.2018)

Snímek 7 Days in Entebbe se opírá o dramatické události roku 1976, což by logicky mělo vyústit v hutnou podívanou se svižným spádem. Bohužel, výsledek je všechno možné jen ne dobrý. 7 Days in Entebbe se totiž po většinu času věnuje přípravám na únos a poté "hloubavým" úvahám na téma smrti a nakládání s unesenými lidmi. Celý tento filmový "guláš" obsahuje pochybnou třešničku na dortu v podobě prostřihů na nějaký skupinový umělecký tanec. Upřímně, po většinu stopáže jsem nevěřícně kroutil hlavou nad tím, jak moc jde zkazit tak zajímavá a poutavá látka. „If your government does not cooperate, I will kill two children every twenty-four hours.“ (28.08.2018)