Bitva o Moskvu

,,Dějiny píší vítězové'' a tento citát u ruských válečných filmů platí dvojnásob. Někdy je těžké objetivně hodnotit viděné. Občas jsem na vážkách jak vlastně k filmu přistupovat. Dnes je to zrovna takový případ. Proč? To se musíme vrátit hodně zpět v čase do skutečné, ne filmové historie do listopadu roku 1941 na velitelství 16. armády. Reportér sovětských novin Rudá hvězda se během cesty tam (měl udělat rozhovor s generálem Konstantinem Rokossovským) setkal s politrukem Sergejem Jegorovem. Ten mu vyprávěl zajímavý příběh o obklíčené skupince vojáků Rudé armády padesáti tanky, která se odmítla vzdát a bojovala do posledního muže a náboje. Jegorov více nevěděl, ale doporučil o těchto statečných npsat článek, který by povzbudil morálku a válečné úsilí. Článek skutečně vyšel 27.11.1941 v Krásné zvezdě. V listopadu 1941 se německá armáda valila na Moskvu. Cestou se střetla s 16. armádou Rokossovského a severozápadně od Moskvy s 316. střeleckou divizí generála Ivana Panfilova. U Volokamska velitel divize Panfilov 18.11. padl a ta se přejmenovala na 8. gardovou ,,Panfilovovou''. Němci obránce obklíčili, ale část se probila do vlastních pozic.Dubosenkovo koncem listopadu padlo a právě zde se měl hrdinný příběh odehrát. Když se o statečných vojácích dozvěděl maršál Žukov, chtěl jejich seznam z důvodu na vyznamenání. Tím se novinářský výmysl stal skutečností a začal kolotoč výmyslů.Po dobytí Dubosenkova v roce 1942 vznikl seznam jmen a všech 28 vojáků obdrželo v roce 1942 Hrdina Sovětského svazu. Příběh se dostal do encyklopedií, po vojácích byly pojmenovány ulice a sovětský básník Ivan Tichonov složil báseň Slovo o 28 gardistech. V průběhu války se však zjistilo, že ne všichni mrtví ze seznamu jsou mrtví. NKVD se však nehodilo uvést vše na pravou míru a tak se dál lhalo a fakta zametala. V roce 1947 se v souvislosti se soudem z jednoho údajně mrtvých hrdinů, který čekal na trest za kolaboraci Ivanem Dobrovavinem zjišťovalo jak to vše bylo a při následných výsleších redaktorů Krásné zvezdy se zjistilo, že většina příběhu je smyšlená, což potvrdila zpráva vydaná v roce 1948. ----- Vraťme se tedy nyní zpět v čase do roku 2016, kdy v Rusku vzniká velká sbírka na film o národních hrdinech. Rusové své hrdiny milují a tak se film ,,podle skutečných událostí'' začne skutečně točit. Je čistou propagandou, nehistorickým nesmyslem včetně vět, které udájně tehdá doslovně pronesli oni hrdinové. V tomto hohledu je film brakem. Jenže a jsem zase na začátku jsme u toho co a jak hodnotit. Řemeslně byl totiž film zvládnutý dokonale a byl natočen podle současných ruských standardů, což znamená skvěle. Málokdo dnes točí válečné filmy jako Rusové a já si opravdu pošmákl. Pravda wermacht protřelý boji v Francii se tam nechává dost hloupě kosit, stejně tak tanky... (Já bych určitě s PzIII nenajel na zákop abych se nechal vygranátovat nebo zapálit...). Stejně tak dávají Němci Rusům po dělostřelecké přípravě zatraceně dost času ošetřit raněné a posbírat výstroj, ale budiž... je to pohádka, jakási legenda... Filmový Pearl Harbor taky historicky úplně neodpovídal tomu co se tam ve skutečnosti tehdá po přepadu dělo... proto by měl divák hodnotit spravedlivě. A protože se mi to líbilo, dávám za 4 drátem svázané granáty. Jsem hrdý na to, že i když my, těch hrdinů moc nemáme, nemusíme si například při předem ztraceném boji našich výsadkářů v kryptě kostela po zabití Heydricha nic vymýšlet. Jen mi vadí, že nesmysl historiky potvrzení tímto filmem zřejmě v Rusku začal opět žít svým vlastním životem, což není dobře. Už takto je děsivé, že velké množství Rusů vzpomíná na tatíčka Stalina se slzou v oku. * * * * (Koho k tématu zajímá více, doporučuji skvělý článek J. Sobotky - Vylhaná legenda v časopise Vojska č.25.) (11.02.2017) (méně) (více)