Démoni

V dětství to byla jedna z mých srdcovek, ale po letech je z toho studená sprcha. Jasně, už tehdy jsem tak nějak podvědomě dokázal trošičku rozlišit to, že Démoni a Pátky 13tého nepatří mezi stejnou kvalitativní sortu jako třeba Věc nebo Moucha, ale pořád jsem teď očekával aspoň neškodné béčko. S hrůzou jsem zjistil, že to nemá daleko k braku. Začnu nejprve pozitivy. Masky a gore jsou parádní, o tom žádná. Ty démonské ksichty působí odporně a strašidelně pořád. Hudba taktéž suprová, nejen songy ale i původní theme. A do třetice - strašně moc mě fascinuje koncept, prostě ta základní dějová kostra nalákaných lidí do uzavřeného kina, ve kterém jede film v "real time" módu. Nic objevného, ale rozhodně ne tuctové. A za to jsou všechny ty hvězdy. Jenže pak je tu něco, co celý film totálně pohřbívá. --- Herci. Jako já nevyžaduju nutně v hororech výkony Džeků Nicholsnů a Toníků Hopkinsů, ale naprosto ochromen jsem zůstal při zjištění, že tady se hraje na úrovni filmů Bruna Matteiho. Pokud jste někdy viděli nějaký z jeho "skvostů", pak víte, že sledování herců v jeho filmech už přímo fyzicky bolí, či minimálně vyvolává salvy smíchu. A to je přesně tady -  typ hraní, kdy herci všechny úkony dělají jakoby na povel. Za zmínku stojí třeba hádka feťáků kvůli rozsypané droze. Za naprostý herecký koncert však považuju scénu, ve které hlavní hrdinové hledají jiný východ a narazí na místnost někde na půdě, kde jsou jen samé zdi. Statický záběr - chlapi stojí uprostřed scény, ženské rozeseté po okrajích. Beze střihu následuje toto: Hlavní hrdinka naběhne doprostřed a "na povel" začne hysterčit, druhá ženská naběhne doprostřed a "na povel" začne hysterčit, třetí ženská naběhne doprostřed a "na povel" začne hysterčit. Grandiózní. Celou tu ochotničinu pak ještě několikanásobně umocňuje naškrobený dabing/postsynchrony tolik typický pro osmdesátkové italské horory, kdy je ta angličtina pronášena s extrémně uhlazenou artikulací a bez jakýchkoliv ruchů jako echo apod. ("Dímns, instruments of ívl"). Těšil jsem se aspoň na kombo "motorka - katana - Accept", přičemž taková kombinace snad ani nejde pokazit a přece - namísto toho, aby scény byly uzpůsobené písničce, ve výsledku je to jen, jakoby jste si do libovolné akční scény v jakémkoliv filmu pustili libovolný nářez a čekali, jestli se něco z toho chytí. Navíc tam není ani žádná odezva ve stylu: seknutí - ruka pryč, seknutí - hlava pryč... Namísto toho jen máchání katanou zblízka. Ta scéna, na kterou jsem se prakticky celé roky těšil, mě zklamala neskutečně. Kdyby byl song alespoň celý, jenže on je nevhodně utnutý fade outem při kytarovém sóle, což je k danému dění na obrazovce tak brutálně mimo, až jsem se zařezával do křesla. Studem samozřejmě. Pak tu máme i hloupoučké chování postav, např. feťáci vlezou bočním vchodem do kina, dojdou k hlavnímu vchodu a když vidí, že se tam dělo něco nekalého, řeknou, že musí najít východ ven a jdou hledat všude možně, jen ne tam, odkud přišli. Film, jež by hrozně moc potřeboval remake, ale s tím, že se zachová stejná podoba bubáků (víme, jak dopadl Evil Dead). Normálně jde o parádně nechutnou podívanou, jakmile se ale začne mluvit/hrát, padá neskutečně na hubu (i v rámci nostalgie). P.S: Zařazení feťáků do děje jsem vůbec nepochopil, nemělo to tam vůbec žádný vliv, protože dveře kina se stejně dokázaly otevřít samy od sebe. P.S.2: Smáš évryfing! Smáš évryfing! Smáš évryfing! (18.02.2023) (méně) (více)