Kristove roky

Chaotičnost Jakubiskova podání inspiruje, nahodím místo komentáře mírně chaotické dojmy: Iva Janžurová nedabuje pouze Janu, je ke slyšení i v baru, kde se Jana nevyskytuje. Igor Luther má opět vynikající kameru. Miriam Kantorková sice hraje starší partnerku, ale je ve skutečnosti o skoro dva roky madší než Jiří Sýkora. Jak už je dobrou tradicí, Jakubisko obsadí vždy do svých filmů i vlastnoručně namalovaný obraz (zde působivý portrét madony s dítětem nápadně připomínající Janu Stehnovou) Život bohémů je mi na hony vzdálený. Jejich umění je mi překvapivě blízké. V průchodu Juraj ukazuje na plakát o rok staršího filmu Majster kat ve kterém sehrál hlavní roli Vlado Müller. (11.05.2015)

Myslím, že na Jakubiskově celovečerním debutu (Kristove roky, 1967) se dá krásně demonstrovat přínos, ale i problematičnost dravého, neohlížejícího se mládí (v tomto konkrétním případě personifikováno nikoliv pouze v osobě J. J., ale částečně i v poetice československé nové vlny) pro tvůrčí proces. Na straně aktiv: mládí si dělá věci po svém, je neklidné, hrozí explozí, nenechává se ničím spoutávat, zdá, že je pro něj cokoliv možné - v případě tohoto konkrétního filmu vskutku nelze přehlédnout jeho pozdvihující, extravagantní styl (obraz a zvuk, jež byste jinde horko těžko hledali). Bohužel: bývá toto mládí - zřejmě ruku v ruce s ohledáváním nových výrazových možnosti - mnohdy krapet narcistní, dokáže si zalíbeně prohlížet (tj. tématizovat) pouze samo sebe a své bolesti, což je škoda. Vpravdě hodnotná, o čemsi důležitém vypovídající díla se dle mého skromného úsudku rodí v odstupu, v rozbití ega, z výstupu ze sebe sama do sdíleného světa, nejsou vposledku toliko autoterapií a individuální sebereflexí, jakožto spíše čímsi, co je principiálně jako relevantní zkušenost otevřeno všem, kdo se nebojí naslouchat. 60 % (06.05.2022)

Raději bych si překousl jazyk, než otřít svou jedovatou hubu o Jakubiska, ale klíč k jeho tvorbě z šedesátých let zatím nemám a tenhle film mi připravil ještě pernější chvilky, než předchozí pokusy ho najít. Když nezaujme příběh ani poetika a navíc není v dohledu žádný styčný bod se zkušenostmi z vlastních "kristových let", nezbývá než se alibisticky vyhnout hodnocení nebo autorovi s těžkým srdcem pokazit průměr. (04.03.2004)

Jakubiskův celovečerní debut už dává tušit poetiku jeho pozdějších filmů. Scény Jurajovy jízdy na kole po pokoji nebo jeho a Janino bláznění v pražských ulicích by klidně mohly být součástí pozdějšího Vtáčkovia, siroty a blázni. Stejně tak postavu Yoricka můžeme chápat jako pokračování Juraje (oba ztvárnil Jiří Sýkora), což nás ovšem nutí nebrat Jurajovu proměnu a nalezení sebe samého (pokus začít svůj život znovu a lépe) jako definitivní. Fantastickou a nepřekonatelnou kameru u obou filmů má svědomí Igor Luther. I přes všechny Jakubiskovy bláznivé nápady však kladou Kristove roky důraz hlavně na příběh, což je zásluha scénáristy Lubora Dohnala, častého spolupracovníka Ela Havetty, který údajně původní Jakubiskův scénář úplně zamítl a společně stvořili nový. Později mu pomohl přepracovat příliš socialistický námět k filmu Postav dom, zasaď strom. (16.01.2008)

Prvý a absolútne zbytočný jakubiskov film. Vzhľadom na chválu čo sa týka tohoto snímku som sa na to tešil a hovoril som si " hmmm čo keby jakubisková tvorba bola v mladosti lepšia ako teraz?" no nebola. 40 rokov natáča filmy rovnako a rovnako sa pri nich cítim nepríjemne. o to viac zamrzí že pri tomto filme jednoducho vidíte že ten človek má talent. doslova to vytŕča s každého záberu, lenže namiesto toho aby sa uvoľnil a tvoril podľa toho čo cíti je tam vidieť až príliš veľké kopírovanie Felliniho a tiež že jednoducho nedokáže uchopiť postavu. keď sa má sústrediť na prostredie sústredí sa na postavu a keď sa má zaoberať postavou sústreduje sa na prostredie. omnoho viacej si viem Jakubiska predstaviť ako vyznávača surrealizmu - horiaca vana, nahánačka s pištoľou a pod. lenže jeho sociálna kritika dospelého človeka jednoducho vyznieva naprázdno a to kvôli tomu že sa opäť hraje na niečo viac ako je. herci sú v niektorých scénach príliš strnulý v iných príliš uvoľnený. do úst sú im vkládané dialógy ktoré ale z ich úst vyznievajú smiešne a neuvriteľne. Jediné čo môžem pochváliť je kamera, ktorá je novátorská, a zo slovenských filmov asi najzaujímavejšia a najoriginálnejšia a potom tiež pár krásnych baladických perličiek ako pohreb a úvod ale v konečnom dôsledku film, ktorý možno o niečom vypovedal v tej dobe, lenže pre súčasníkov je úplne zbytočný vďaka svojej nezrozumiteľnosti a vážení dobrá a zaujímavá kamera ešte neznamená že film za niečo stojí (28.12.2008)