Toman

Ne, že by Tomanovi nešla vytknout řada nedostatků, ale i s vědomím jejich existence se pro mě nakonec ze snímku vyklubalo jedno z nejpříjemnějších setkání s českým filmem posledních let. Historie se těší mému dlouhodobému zájmu, a proto na mě dokonale sedí packův komentář, který si částečně dovolím citovat: "Výborný prequel ke čtvrtému a pátému dílu TV série České století. Čím víc toho víte o událostech prvních poválečných let a vyznáte-li se v osobnostech (vesměs odporných kreaturách) tehdejší vládnoucí garnitury, tím víc si film vychutnáte." Nemám problém s tím, že Trojanovým hrdinou ve skutečnosti není Zdeněk Toman, ale období vzestupu moci komunistické strany, které končí převzetím moci a vytvořením "lidové demokracie". Představitelé režimu pro mě netvoří nějaká anonymní jména, ale konkrétní historické postavy, jejichž činy znám a kterým herci jen dodali tvář. Drobné odchylky od historie Trojanovi tentokrát rád odpustím, protože jeho exkurze do minulosti tentokrát odpovídá dané době, rozhodně nejde o paskvil typu Občanský průkaz. Jestli existuje nějaký kaz, který stojí za zmínku, je to obsazení Jirky Macháčka do hlavní role. Jeho naivní (ne)herectví se hodí do scének divadla Sklep, nikoliv do náročné role tohoto typu, který vyžaduje výrazné charakterní hraní. Pochopitelně nezvládá a působí nepatřičně. Celkový dojem: 75 %. (18.11.2019)

TOMAN má všecko, co podstatné části historického záběru v polistopadové tvorbě hraného filmu chybí až bolestně. Péči historické realitě, kvalitu scénáře, důslednost režie a přesvědčivost historického dokumentu. V záplavě braku je to oáza dokonalosti. Je pochopitelné, že pravdivé je často nahrazováno pravděpodobným; to však patří do rysu žánru. Historická, avšak toporná pravdivost zakládá nudný a nikým nesledovaný příběh. Ondřeji Trojanovi se naštěstí podařil dokonalý opak. Ano, tak probíhala sovětizace Československa a brutální znásilnění jeho demokracie. Včetně těch fekálních defraudačních a šmelinářských momentů. Úspěchu napomohlo i herecké obsazení. Jiří Macháček, Kristýna Boková, Táňa Pauhofová i Jaroslav Plesl odvedli vynikající práci a dotvořili dokonale autorský záměr. Naopak slabý a neživotný byl představitel Klementa Gottwalda; ideální by byl býval Jiří Štěpnička. (24.02.2022)

Na celým filmu jsou nejlepší závěrečné titulky. Příběh zajímavý, ale jeho vyprávění nudné, rozvláčné, plné postav, ve kterých se nevyznám a nevytvořím si k nim žádný vztah. Nekonečný proud slov dokáže přerušit jen neustálý zapalování nebo típání cigaret, dýmek a doutníků (fakt by mě zajímalo, kolikrát celkem). (08.03.2019)

Od Tomana jsem čekal mnoho - především komplexní obraz dramaticky nesmírně podnětného období třetí republiky, pro nějž postava chameleona, jako byl Toman, skýtala určitě nosnou a co se týče zápletky vděčnou perspektivu. Bohužel, tato perspektiva se ve výsledku utápí ve snaze pojmout film jako fresku zachycují ony tři přelomová léta skrze bezpočet aktérů a celé řady událostí ukrajujících z československé demokracie. Vznikla téměř encyklopedická mozaika, v níž je díky Trojanovu režijní obratnosti naštěstí možné udržet přehled a pozornost, to co ji však zásadně chybí je ovšem jakákoliv dramatičnost, gradace, pocitové posuny. Výsledek nevede ani k náznaku mrazení v zádech, jež se film vnějšími prostředky evidentně snaží marně navodit. I statické České století alespoň něco z těchto očekávání naplňovalo, zatímco v případě Tomana si Trojan spíše pohrává s desítkami odstředivých scén vyjádřených v úctyhodné zkratce a s chytrým využitím vizuálních nápadů a evokací. O politické mašinérii vrcholící Únorem toho řekne mnohé, se sympatickou dávkou nepatetické ironie a s přijatelným pomrkáváním na předvolební nasazení snímku. Postava Tomana se však co se týče narativní funkce a nositele perspektivy jeví dramaturgicky takřka bezradně a s ní spjaté situace ani nedokáží vyvolat silnější reakci - i když je z děje jasné, že se stává nebezpečným a nežádoucím kariéristou, navenek nepůsobí od počátku jinak než jako vyčuraný hochštapler (což bych rozhodně nedával za vinu Macháčkovu přijatelnému hereckému ztvárnění). Zdá se mi, že hlavní svědectví o Tomanovi mělo spočívat na postavě jeho drahé polovičky Pesly, ale snaha uchopit tuto jistě zajímavou ženu pouze po ostrých hranách (fanatická stalinistka, londýnská panička, židovská samaritánka, oběť manželovy ctižádosti) ještě prohlubuje celkovou roztříštěnost perspektivy a potenciál jejích interakcí s manželem se nakonec vyčerpává v malicherných postelových tahanicích. Je mi líto, i přes jedinečnou výpravu, neskutečné množství zajímavých detailů (vč. působivého využití filmových týdeníků) a energii skutečně filmového vyprávění Toman nestrhuje a nenabízí dostatečně živý obraz živelného období. V tomto ohledu na mě daleko přesvědčivěji zapůsobil Sedláčkův Palach, jemuž jsem předem neoprávněně důvěřoval daleko méně. A mimochodem, Sedláčkovo televizní Zabíjení soudruha je z hlediska působivé rovnováhy mezi ironickou a mrazivou sondou do stranických mocenských praktik s daleko minimalističtějšími výrazovými prostředky mnohonásobně drtivější i komplexnější. (29.09.2018)

Přesvědčivý Macháček, pěkné kulisy a to je tak zhruba vše. Tenhle film, jako by snad neměl duši. Že je natočen dost tendenčně mi zas až tak nevadilo, vadilo mě, že mě vůbec nezasáhl. Herci přijdou, odříkají své repliky, ale v člověku to nic nezanechá. Toman je dalším z mnoha českých filmů z poslední doby (Masaryk, Lída Baarová, Milada, Jan Palach), který i přes silné téma, zdaleka nesplnil mé očekávání. Buď jsem na naše filmy moc náročný a nebo je prostě neumíme natočit. A musím naprosto souhlasit s uživatelem Peterssonem, že závěrečné titulky jsou lepší, než celý film. A to mě naštvalo asi úplně nejvíc. (10.03.2019)