Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jeden z nejlepších filmů Juraje Jakubiska vypráví jednoduchý a zároveň spletitý příběh dvou válečných navrátilců Pepeho a Prengela (Bolek Polívka a Ondřej Pavelka), kteří se náhodou potkají a od té chvíle jsou jejich osudy pevně propojené. Oba společně najdou poklad, usadí se v opuštěné židovské pekárně a začnou péct chleba. Společnou láskou se jim stane tajemná dívka Ester (Markéta Hrubešová), která se tu jednoho dne objeví. Dvojici svérázných hrdinů ovšem čekají ještě různé další peripetie jejich společného osudu. Kromě jiného se oba stanou tatínky jedné malé holčičky. Na dveře však klepou padesátá léta a ne všechno bude veselé. Právě naopak. Jak se však nakonec ukáže, radost a chuť do života nakonec vždy překoná všechno. Film, v němž se zcela v intencích režisérovy poetiky proplétají historická fakta s fantazií a hrou, nahlížené výtvarnou kamerou Laca Krause, natočil Juraj Jakubisko v roce 1989 v koprodukci s NSR a s výraznou účastí českých herců. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (184)

Cushing 

všechny recenze uživatele

Téměř dokonalé. Pro mě nejlepší Jakubisko (z těch, co jsem viděl). Mrzelo mě předabování Pavelky. Jinak klobouk dolů před ním -- ustát to vedle exhibika Polívky (nic proti, ale je ho přece jen, téměř v každém záběru, trochu moc), to chce vybrat polohu, která je už z podstaty méně nápadná, nicméně to není role sekundanta. Životní role pro dva klauny -- smutného (Pavelku) a veselého (Polívku). I Deana Horváthová výborná. Ovšem Markéta Hrubešová, jako obvykle, zcela nahraditelná jakoukoli jinou unylou prsaticí, ochotnou se svlíknout na první lusknutí režisérových prstů. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Ideálny film pre stredoškolákov. Vysvetľuje všetko polopate a pritom sa tvári artovo, snovo a symbolisticky. Následky vojny na tele aj duši, nádej v nový život spečená do perníkovej Stalinovej busty. Možno sa na niečo odhodlá generácia zrodená ako následok neveselých čias. Instantné narážky na totalitu sa mi nezdali nejako extra odvážne ani v čase premiéry. Veď ak ktosi pozná niektoré oficiálne vydávané tlačoviny spred novembra 1989 (na Slovensku napr. Literárny týždenník) tak zároveň vie, že opraty povolili už dávnejšie a umiernená kritika stalinizmu mohla byť pustená aj do predprevratového filmu. V čase, keď mi končil teenagerský vek som film aj so všetkými berouskovskými hláškami o hrdzavých a podobne žral všetkými desiatimi. S odstupom sa mi celok vidí skôr ako definitívne nabehnutie kedysi progresívneho režiséra na vlnu všeobecnej prijateľnosti. Aj keď si, viacmenej zo sentimentu, vždy s odstupom pár rokov sadnem na konár znova, zdá sa mi byť pohľad z neho len jemne nadpriemernou, poeticko-realistickou výpoveďou o povojnovej dobe. ()

Reklama

topi 

všechny recenze uživatele

Nejvyzrálejší Jakubiskovo epické dílo. Tento poetický opus začíná po skončení druhé světové války, kdy se za jistých okolností setkávají dvě zcela odlišné lidské povahy, které osud svedl dohromady a z nichž se stávají přátelé na život a na smrt. Protloukají se tímto epickým vyprávěním až do roku 1957 a vše se točí kolem zlata, které po válce našli a kolem tajemné dívky Ester, která přichází do jejich domu. Pro Boleslava Polívku to je jednoznačně životní role, jeho komediant Pepé Alberti posouvá snímek o třídu výš, jeho výroky, myšlenky a poznámky neustále chrlí v každém záběru. Krásná a podmanivá hudba jako by vypadla z pera Petra Hapky, ale znamenitě jeho styl napodobil Jiří Bulis. Normálně bych to vůbec nepoznal, kdyby nebyl v titulcích a byl bych skálopevně přesvědčen, že se jedná o další kouzlení Petra Hapky. Film jsem po delší době shlédnul na Čt 2 v HD rozlišení a úplně mě spadla čelist! Ty překrásné barvy a ostrost vyladila promítání k absolutnímu filmovému zážitku. Kdo tak ještě neviděl, opravdu vřele doporučuji! Jediné, co trošku kazí zážitek jsou postsynchrony, ale na to už jsem si u Jakubiskových filmů jakž takž zvykl. ()

Nach 

všechny recenze uživatele

Perfektní práce s charaktery, dech beroucí atmosféra a příběh, od kterého jsem nedokázal odtrhnout zrak a střídavě jsem se smál, bál se o postavy a těšil se na vyústění jednotlivých scén. Juraj Jakubisko si mě zde povodil za ručičku jako malého kluka. Jeden z klenotů naší Československé tvorby, ke které jsem se - ke své ostudě - dostal až nyní. Ale o to více jsem radši. Pokud toto čtete a Sedím na konári a je mi dobre, neznáte, rozhodně mu dejte šanci. Získá si vás. P.S. Nejlepší herecký výkon Boleslava Polívky vůbec! 90% ()

LeoH 

všechny recenze uživatele

V létě '89 pro nás tehdejší dvacátníky jeden z nadějných signálů, že ledy tají, že se zase může o nedávných dějinách říkat o něco víc pravdy, kterou jsme tušili za tou oficiální a takto vyslovenou nadšeně hltali. Plus emocionální zásah na komoru. Jakubisko projednou dal celou svou poetiku a filmařskou rafinovanost plně do služeb neelitního, všelidsky sdělného vyprávění, ba i ten Bolek je tu tak báječný hlavně proto, že je přes všechno bolkovské řádění neobvykle herecky pokorný, neuzurpuje si víc prostoru, než kolik jeho postavě patří. Vznikl film dýchající jak dějinami, tak i člověčí potřebou najít si v jejich neúprosném toku prostor pro žití vlastního jedinečného života, film sladký i hořký, vzdorný i smířlivý, jakých se v těch našich československých končinách za celou historii urodilo jenom pár. ()

Galerie (21)

Zajímavosti (20)

  • Režisér Juraj Jakubisko v kontextu filmu vzpomínal na své dětství: "Po válce jsme se přestěhovali do Košic. To město pro mě bylo tajemné, protože se tam mluvilo maďarsky a já ničemu nerozuměl. Doma na půdě jsme měli spoustu zbraní - granáty, dva lehké kulomety, minomety, spoustu pistolí. Vždycky říkám, že jsem se stal režisérem kvůli svým poválečným hračkám. Hráli jsme si tak, že jsme házeli munici do ohně a kolem nás to krásně bouchalo. Nebezpečí jsme nevnímali, pro nás to bylo hraní. Nebo jsem vzal pistoli a střílel po kamarádovi, který kličkoval mezi stromy. On mi pak vynadal, že jsem ho netrefil, a šel střílet zase on. A protože jsem výborně běhal a špatně střílel, nestal jsem se ani obětí ani vrahem, ale filmovým režisérem... Tohle jsem pak použil ve filmu Sedím na konári - tam chodí děti s panzerfaustem a hrají si na partyzány. To jsme byli my." (NIRO)
  • Natáčalo sa taktiež na námestí Svobody a pri zámku v českých Valticiach a pred kostolom Navštívení Panny Marie v meste Břeclav. (Raccoon.city)
  • Scény za stanicou a na zbombardovanej ulici, kde sa odohráva takmer prvých desať minút filmu, boli natáčané v Kladne a Máhlerova vila, z ktorej hlavný hrdinovia urobili pekáreň, sa točila v osade Nejdek, ktorá patrí pod obec Lednice. (Raccoon.city)

Související novinky

Zemřel režisér Juraj Jakubisko

Zemřel režisér Juraj Jakubisko

25.02.2023

Československá kinematografie přišla o jedno ze svých velkých tvůrčích jmen, ve věku čtyřiaosmdesáti let totiž v pátek 24. února v Praze zemřel legendární slovenský režisér, scenárista, výtvarník a… (více)

Filmová ocenění benátského festivalu

Filmová ocenění benátského festivalu

26.04.2017

Nejstarší filmový festival a jeho ocenění je nyní už i na ČSFD. Festival v Benátkách patří mezi tzv. "Velkou trojku", kterou tvoří festivaly v Benátkách, Cannes a Berlíně. Založen byl už v roce 1932… (více)

Reklama

Reklama