Sedím na konári a je mi dobre

Sedím na konári som spolu s Tisícročnou včelou a Perinbabou považoval za vrchol Jakubiskovej tvorby. Filmom, ktoré nakrútil predtým som príliš nerozumel, filmom ktoré nakrútil neskôr rozumie asi iba Deana. Sedím na konári som videl pred mnohými rokmi a spomínal som naň ako na vynikajúci film. Jakubisko angažoval troch českých hercov, nasadil svoje úspešné postupy a pustil sa do mapovania povojnového Slovenska. Výsledok je pomerne nevyvážený, úžasné scény a nápady, ktorých je väčšina sa striedajú s banalitami, výnimočne mi prekážal aj Bolek Polívka, v ktorom som viac videl Bolka, než Pepého. (13.08.2011)

Příběh je dobrý, dnes už se to tolik nevnímá, ale v roce 1989 i odvážný vzhledem k chmurnému pohledu na poválečná léta. Požitek kazí postsynchronní dabing především českých herců, Polívka se s tím popral dobře, ale Pavelku i Hrubešovou měli kvůli jiným hlasům radši obsadit pravými Slováky. Obsazení všech rolí je jinak fajn, Deana Horváthová je bezchybná (a taky velmi atraktivní), pobavilo mě obsazení váženého herce Macháčka do role prdící svině pošťáka. Hudba Petra Hapky samozřejmě tradičně dodává momentům silnější vyznění, než se podařilo režisérovi natočit - a to je vlastně i důvod mého slabšího hodnocení, kvůli dabingu a někdy ne úplně jasně pochopitelnému chování postav jsem při repríze nedokázal úplně podlehnout ději a nadšení. (26.02.2023)

Původně u tohohle kousku figuroval úplně jiný komentář, který překypoval nadšením a padaly v něm termíny jako magický realismus a slovenský Fellini. Jenže jak jde čas, člověk své názory přehodnocuje, třeba i proto, že má víc nakoukáno a taky se u mě s přibývajícími léty projevuje více kritického ducha. Juraj Jakubisko je režisér, u kterého dochází k propadu hodnocení prakticky pravidelně, ba dospěl jsem tak daleko, že ho ze svého pohledu považuju za režiséra dvou filmů natočených na začátku a na konci 80. let. Vedle Tisícoročnej včely, které si stále vysoce cením, je to právě Sedím na konári. I v tomto případě ale půjdu dolů hned o dvě hvězdičky, jakkoliv je to spíš na 3 a půl. Vzhledem k vysokému hodnocení, které má na ČSFD, prostě zaokrouhluju dolů. Jakubiska sráží především výběr herců, protože Markéta Hrubešová bohužel nepředstavuje ani herecký průměr a tady funguje spíš jako typová herečka, prostě půvabná zrzka s náležitými tvary. Bolek Polívka patří do stejné kategorie komiků, jako byl, dejme tomu, Vlasta Burian a takový živel se těžko krotí, špatně se s ním pracuje a má sklon vytvářet figurky a karikatury tam, kde by to chtělo vícerozměrné herectví. Nechápu ani, proč Jakubisko v tak velké míře přistoupil k angažmá českých herců, protože slovenská scéna mu mohla nabídnout dostatek skvělých charakterů. Zamrzí i celá řada dílčích kiksů typu záběrů na zralé lány obilí, když podle časové chronologie mělo jít o jaro, nebo když postava Deany Horváthové nadšeně hovoří o přípravě měnové reformy, což by se dalo přirovnat k vlastizradě, protože šlo o jedno z nejstřeženějších státních tajemství, a tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Nefungují na mě už ani Jakubiskovy obvyklé hříčky typu létajícího andílka nad osadou. Postava mladé stalinistky je zkarikovaná do té míry, až ztrácí na odpudivosti. Na druhou stranu, přes všechny uvedené výhradě v tomhle případě ještě Jakubiskova poetika funguje velmi slušně a někdy v budoucnosti se k těm jeho hrdinům určitě ještě vrátím. Celkový dojem: 65 %. (29.01.2017)

Ono je to skôr za štyri, ale koľko máme v našom slovenskom filmovom archíve podobne silných filmov? Tento film som videl niekoľkokrát v 90tych rokoch v televízii, pretože bol nimi dosť obľúbený. Odvtedy som ho v normálnom čase nezaregistroval. Nevážime si snáď naše kultúrne poklady? Vlastne kedy to vysielať, keď reality show strieda reality show. Hrubešová to mala na placi asi ťažké, zrejme ju všetci balili. Takže videné po zhruba 15tich rokoch, mnohé scény akoby videné prednedávnom. Takže pokiaľ Jakubiskovu symboliku správne chápem, človek=jablko na strome (tých záberov je tu viacero), ktoré nemôže odpadnúť, ale pokiaľ na strome sedíme, čiže nevisíme, je nám dobre:). Prečo sa ale Pepe nevyspal s Jakubiskovou manželkou, to sa symbolicky ospravedlniť nedá, to musel byť osud, respektíve zlovôľa scenáristu. No a že ukradnuté zlato prináša iba záhubu, to už vieme zo starých westernov. (14.08.2012)

Jakubiskovým sebenalezením (či spíše odvážným přiznáním se k jinakosti) ve Zbězích a poutnících začíná i jeho problematická (spíše než problematizující) reflexe dějin a role jednotlivce v nich. Laciná panoptikálnost, hrubé (fotografické) zrno, které skryje mnohou nedbalost a neschopnost, hereckou, režisérskou, kameramanskou i hudební, umožňuje velkoryse znázornit dějinné vlny, nezávislé na jednotlivci, mletému zrnu, z něhož se nic nového nezrodí, ale jehož vznícením se nasytí čas, ale také brání vhledu k vlastnímu semeni, z něhož lidský život vyrůstá. Jakýsi strach z psychologizace, psychologie jako toho „čehosi“ nehmotného, nezemského (a pro některé, snad i pro Jakubiska samého, mimozemského) a tedy i tabuizovaného, zde vystavuje lidskou duši výlučně ve chvílích krajního zvýznamnění se - jako by nebyla přítomná jindy, než ve okamžicích krajního subjektivismu, v momentech, kdy se zažité navrací tak nezastavitelně, že z jeho trosek vytryskne ten skutečně pravý obraz, nezávislý na konvenčním postřehování dat. Svět, který Jakubisko buduje, se tak podobá mučírně, která poměřuje odolnost individuí době a přitom svým lhostejným, zdánlivě objektivním, hlediskem pomíjí diváka, jenž se snadno ztotožní s vyprávějícím zbožštěným historikem a může svrchovaně – a neoduševněn i beztrestně – soudit. Čím jsou dílčí zobrazení niterných v/ý/stupů, vždy sporadické, jakoby nahodilé, přesvědčivější a silnější, tím hlouběji ode dna nabírá dějinná vlna, aby se rozlila i řečišti těch nejnepatrnějších vlásečnic. A to je snad ještě surovější postup, než jakým byl útok na city diváků „novovlnným“ (!) bezradným, ba níže než hovadským, zabíjením zvířat a estétskou simulací krutostí v prvním zmíněném nepodarku, ve Zbězích a poutnících. Plachý „okamih“ komunistického násilí při zatýkání obou „otckov“ se v dané optice jeví být jen okázalou maskou dějinné slepoty, ospravedlněním jediné, jedinečné viny, kterou nikdo krom režiséra nezná a kterou přitom znají všichni. Jakubisko ex machina. podvod (s malým p). (24.02.2017)