Sedím na konári a je mi dobre

úžasné zachycení doby s grácií lehkosti, hravosti, ale i trpkou příchutí poznání tehdejší reality; přislazeno hereckými výkony ústřední dvojice, přednostmi markéty hrubešové a dochuceno dobrou hudbou... emoce, vyvolané některými momenty a především závěrečnou čtvrthodinou, se dají těžko popsat... ale seděl jsem v křesle a bylo mi dobre... 80% (14.02.2011)

Myslím, že jsem odhalil, v čem tkví umělecké principy (tropy) tohoto filmu. 1, Klíčové je, že pro většinu akcí se využívá jen jedna kamera. A když nastane střih, odehrává se scéna zas trochu někde jinde. To má za následek velice svižný a jakoby zrychlený umělecký dojem a dopad na diváka. Žádná scéna není rozměňována přes více záběrování a pokud přece jen, další pohledy kamery jsou z míst, kde byste je věru nečekali. 2, Film je chronologický, ovšem umělecký vklad tkví v tom, že scény začínají i končí nenadále a neočekávaně, ve stylu balkánské vznětlivosti Kusturici. 3, Film si vypůjčuje styl sovětské montáže. Konkrétně střih z jednoho obrazu na stejný obraz, který je ale zrcadlově obrácen (viz třeba filmy Muž s kinoaparátem, Křižník Potěmkin). To lze pozorovat u minimálně pěti případů. ____ Zajímavé je, jak film vytěsňuje čas a chod dějin na pozadí a zavádí to zpět přes různé znaky a „okolní“ události. Ty ale nesouvisí s hlavními hrdiny. Protože Jakubisko natočil umělecký film, nikoliv však o umění a eskapismu, ale o denním plahočení a paradoxně o zevšednění. (26.08.2008)

Za mě škoda, že celej film nebyl takovej, jako posledních cca 20 minut, kdy to spadlo do opravdu bezvýchodiskového módu, který trefně reflektoval danou dobu. Předtim je to prostě klasický Jakubisko. Opojný audiovizuál, atmosféra hraničící s mystičnem. Ale k tomu příběhu tady mi to prostě tak nesedlo. Kdyby se toho tady chopil někdo, kdo víc pracuje s příběhem jako takovým, a nemá jako prioritu obrazotvornost, tak si myslím, že by mi celý film sednul lépe. Herecky je to jinak výborné, Hrubešová ukazuje maximum svých mladých předností, a tak by se dalo pokračovat dál. Ale nemyslim si, že je tohle látka přímo pro tento Jakubiskův rukopis. Třeba Tisícročná včela působí více poeticky, a tam to sedí lépe. (22.05.2024)

Ale jo, nedá se to jinak. Ze začátku jsem na to koukal jak tele na flašku rimu, ale nakonec se z toho vyklubal solidní a především po pocitové stránce velmi silný snímek. V podstatě všechny postavy velice zajímavé, ale nejvíce mě osobně zaujala postava mladé oddané komunistky, která byla natolik zfanatizovaná, že pro ni byla ideologie důležitější než vlastní "mozek". (02.09.2008)

Pustili mi prarodiče. Příběh dvou navrátilců z války, vyprávěný dosti stylizovanou formou, která mi zpočátku dělala velké problémy. Až jsem myslel, že to nezvládnu dokoukat. Ale ono si stačilo jen zvyknout a chvíli počkat. Sice mi pořád vadil například podivný zvuk, ale děj mě postupem času čím dál víc zaujal. Jakubiskova nádherná výtvarná poetika s ním šla ruku v ruce a dokázala vytvořit nádherné obrazy. Navíc Jakubisko obdivuhodně dokázal spojit různé žánry a formy, od frašku, až po tragédii a satiru, přičemž to celé působí naprosto přirozeně a mile. Závěrečná sekvence je úžasná. Přesto jsem si pořád říkal, že mám od podobného filmu trochu odstup a mým favoritem se asi nestane. Ovšem kdybych nepřihodil čtvrtou hvězdu musel bych si připadat jako kulturní kozel. (04.05.2020)