Tisícročná včela

Magická rodinná sága s výraznou obrazovou stylizací různých časových rovin, plná symbolismu, smrti a poetické hravosti, vypráví příběh zednické rodiny Pichandovců, odehrávající se na pozadí historických událostí z konce devatenáctého století, přes tábory lidu, konflikty mezi Maďary a Slováky, přes bídu a odcházení lidí do Ameriky za výdělkem, až k dramatickým událostem první světové války, za doprovodu čarovné a uhrančivé hudby Petra Hapky. Mistrovské originální dílo ve filmografii Juraje Jakubiska. (07.05.2018)

Vsetci pouzivaju vznesene frazy typu magicko-realisticka saga, ma to halucinogennu atmosferu ..... len som si nie isty, ci uzivatelia aj sami rozumeju danym slovnym zvratom. No nic to, ak budem chciet historicky film, bol tu jeden extra talentovany rejza, volal sa Otakar Vavra, a tak veru radsej siahnem po jeho kultoch : Krakatit, Kladivo ...... Jakubisko nema na Vavru a v zivote nemal : 30 % (13.03.2013)

Mrzí mě to, ale já si s panem Jakubiskem příliš nerozumím.. Pichandovci jsou mýma očima vskutku povedená familije, zálety, nevěry, hop na to, nemanželské děti, k tomu cesty za prací, pijatiky a politika.. Snové pasáže (dívka se světlem, včela-matka) a pokusy o zpestření (pohřeb, kulový blesk) mi násobily vrásky na čele... Zachránilo mě herecké obsazení, tomu nelze vytknout vůbec nic, pánové Kroner, Kvietik a Dočolomanský mě protáhli 163 minutami celkem bez obtíží.. (26.05.2018)

Výborný film, ale rozhodně ne Jakubiskův nejlepší, ty natočil o nějakých patnáct let dřív. Tisícročnou včelou se ale dokázal vrátit po dlouhém zákazu natáčet a po několika nevyrovnaných projektech v plné síle na československou filmovou scénu. Přestože Kronerova postava Martina Pichandy je asi ze všech nejsympatičtější, tak se mi víc líbily poslední dva díly, v nichž už nežije. Asi proto, že v prvních dvou dílech na sebe strhává až příliš pozornosti i přesto, že pro plynutí děje filmu není jeho postava zas až tak podstatná. Na rozdíl od svých potomků se nijak nevyvíjí ani nemění. Snad vůbec nejpodařenější scénou filmu je jeho pohřeb. ad: Politická situace podle mě není vůbec překážkou nadčasovosti, ba naopak. Aby něco mohlo být nadčasové, musí to podle mě pevně vycházet z konkrétního času a jeho reality. A politika je úplně běžnou součástí lidského života, a to aniž by se v ní člověk angažoval. I ve Sto roků samoty je politika velmi důležitá. Jinak by vznikla spíš neuvěřitelná nečasovost. (21.01.2008)

Viděla jsem filmovou verzi (kratší než seriál, cca 160 minut) a byla jsem nadšená. Film mě vtáhl do děje, spoluprožívala jsem s jednotlivými postavami jejich životní osudy, lásky, tragédie. Vizuálně krásné, drsné tak jak drsný byl život na slovenských horách na přelomu 19. a 20. století. Život s přírodou, milostné vztahy, rivalita, souboje, politické spory... až do toho všeho vpadla válka. Nevím zda tak byl zamýšlen, ale vnímám tento film jako silnou výčitku válečným hrůzám, které vtáhnou do boje nevinné lidi, seberou jim jejich talenty, jejich osudy a lásky, jejich budoucnost... pro co vlastně? (29.07.2008)