The Millennial Bee
Režie:
Juraj JakubiskoKamera:
Stanislav DoršicHudba:
Petr HapkaHrají:
Jozef Kroner, Štefan Kvietik, Ivana Valešová, Michal Dočolomanský, Eva Jakoubková, Pavol Mikulík, Jana Březinová, Štefan Šafárik, Bára Štěpánová (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Sága slovenského zednického rodu Pichandů, jehož osudy sledujeme po třicet let na přelomu 19. a 20. století, slavila úspěch už ve své literární podobě – jako stejnojmenná kniha Petra Jaroše. Nutno však říci, že teprve ve filmovém zpracování režiséra Juraje Jakubiska, s řadou vynikajících slovenských a českých herců a hudbou Petra Hapky, se stala opravdu hitem. Propletená kronika jednoho liptovského rodu, osudy lidí denně bojujících o důstojný život na této zemi, o štěstí, lásku a smysl života, oslovila všechny. Poselství starého Martina Pichandy (nezapomenutelný Jozef Kroner) o tom, že všude, i v tom nejvšednějším a nejubožejším životě je třeba hledat si svou svobodu a smysl života, promluvila zvlášť výmluvně v totalitní realitě počátku osmdesátých let. Společnost se změnila, ale moudrost tohoto poselství zůstává stále stejně naléhavá. Film, který díky svému poselství a nevyčerpatelné Jakubiskově obrazové fantazii získal ocenění i na zahraničních filmových festivalech (např. nestatutární cenu La Fenice na MFF v Benátkách v roce 1983), patří k tomu nejlepšímu, co bylo v československé kinematografii od války natočeno. Kromě verze pro kina vznikl i čtyřdílný televizní sestřih. (Česká televize)
(více)Recenze (136)
Tisícročná včela je svojím spôsobom okrem dramatického filmu aj dosť úchylný film. Neviem, chápem Jakubiskov štýl, no tých erotických scénok tam bolo viac než dosť. Prekypuje nimi takmer väčšina filmu a niekomu to môže prísť úchylné. Osobne nemám nič proti scénkam takéhoto typu :), ale aspoň z môjho pohľadu chcel Jakubisko pripomenúť, že kedysi slovenské ženy nemali na práci nič iné, len furt z niekým mať sex a dokázať, aké boli úchylné, a tento názor si mohol Jakubisko nechať radšej pre seba. Z druhej strany film má svoje drama a pri poslednej polhodine som mal vnútorný boj medzi dvoma súperiacimi názormi. Nemohol som sa rozhodnúť, či filmu prihorším, alebo prilepším. Neviem ako, ale skončil som pri štyroch hviezdach. Film určite patrí do zlatej slovenskej filmovej tvorby. Obsah je dobrý. Poukazuje na životy členov malej chudobnej dedinky. Ukazuje na ich pekné zážitky, ale väčšinou aj na tie ich zlé v časoch posledných rokov 19. storočia až po kruté začiatky 1. sv. vojny. Starí slovenskí herci hrajú dobre, ako vždy a na konci filmu som vôbec neľutoval tých 163 nekonečných minút. ()
Prvá polovica filmu sa venuje predovšetkým zoznamke s postavami, charaktermi a vzťahmi medzi nimi, celkom dosť erotiky, do toho príbeh Martina na sklonku života. Myslím si, že keby je zo všetkého o trochu menej (vrátane minutáže), len by to prospelo. Ale z celkového pohľadu chápem nevyhnutnosť prvej časti voči druhej. Kedy si ma ale film získal, bolo v druhej polovici. Strhujúci symbolický dej vztiahnutý k včelám, nádherné exteriéry z prostredia Zuberca a Zázrivej, krásna výprava a výborný Štefan Kvietik. "Včela, taký malý tvor a dokáže zabiť človeka. Čo dokáže potom človek?" ()
Sága o chudobné zednické rodině Pichandů z Horného Uhorska. Situace a osudy, u kterých si říkáte, je to realita nebo sen!? Chvála bláznovství, povyšování obyčejných věcí na neobyčejné, smutek, ovšem stále nová touha jít dál. Pohřeb starého Pichandy, rozhánění demonstrace za zvuků omračující písně Mariky Gombitové či závěrečná scéna - okamžiky, které se dokáží nadobro vrýt do paměti. Životní dílo Juraje Jakubiska. 100%. ()
Krásná ,,magicko-realistická sága". Děj filmu je zasazen někam do poloviny devadesátých roků minulého století až po konec I. světové války. Život na malé slovenské vísce se vyznačuje hlavně prací, láskou a lidskou sounáležitostí, což symbolizuje obraz takového věčného včelího roje. Vystupují tu osudy tří generací zednického rodu Pichandů kteří vždy s takovou nezdolnou houževnatostí, posvěcenou odvahou a fantazií, vedou boj o své místo na zemi. Samo (Štefan Kvietik), přezdívaný Včela, zdědil po svém otci Martinovi (Jozef Kroner) lásku k poctivému řemeslu a včelařství. Komediální hravost, příznačná pro starého Pichandu se však v jeho dětech už neobjevuje. Avšak dědova samorostlá moudrost však zůstává zaznamenaná v kronice, v níž později pokračuje Samo a kterou si později pečlivě pročítají i jeho vnuci. Tolik taková moje malá výpověď o filmu. Jedná se opravdu o krásný film, realizace rozvijí výtvarnou stránku a současně osobitou antologií (výbor z lit. děl) prvků a postupu vývoje slovenského hraného filmu. Film se vyznačuje také svojí mnohotvárností ve filmových postupech, ale i podstatně veliké bohatství ve vizuálních motivech tu najdeme. To vše prozrazuje režisérovou rozbujelou představivost. Film tak dosahuje jak svérázné poetičnosti, tak figurální kompozitosti. Asi to NEJ od režiséra Juraje Jakubiska a navíc nesmím opomenout opravdu skvělou hudbu od zpěváka a skladatele Petra Hapky která zde zazněla. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (12)
- Film byl natočený na motivy stejnojmenného románu Petera Jaroše, který je i spoluautorem scénáře. (Terva)
- Tisícročná včela se stala vítězným filmem čtenářské soutěže "Komu dáte svoj hlas 1984" časopisu Film a divadlo. (kosticka7)
- Snímku videlo v československých kinách 1 milión ľudí a divácky sa stal najúspešnejším slovenským filmom desaťročia. (Raccoon.city)
Související novinky
Zemřel režisér Juraj Jakubisko
Československá kinematografie přišla o jedno ze svých velkých tvůrčích jmen, ve věku čtyřiaosmdesáti let totiž v pátek 24. února v Praze zemřel legendární slovenský režisér, scenárista, výtvarník a… (více)
Filmová ocenění benátského festivalu
Nejstarší filmový festival a jeho ocenění je nyní už i na ČSFD. Festival v Benátkách patří mezi tzv. "Velkou trojku", kterou tvoří festivaly v Benátkách, Cannes a Berlíně. Založen byl už v roce 1932… (více)
Michal Dočolomanský: 1942 – 2008
Pro filmové a televizní diváky byl třeba detektivem Nickem Carterem z Adély, hrabětem Teleke z Tölökö z Tajemství hradu v Karpatech či mladým Pichandou z Tisícročné včely. Divadelní publikum jej… (více)
Takový dlouhý slovenský film, ukazující několik věcí. Slováci toho mají s Maďári dost společného, a svou podobnost nezapřou. Tento film velice poeticky a s bohatým hudebním doprovodem vypráví o osudech včelařsko-zednické rodiny Pichandů od konce 19. století až po 1. světovou válku. Nejstarším členem je starý píchač Martiný Pichanda, který v mládí velice rád hrál karty v posteli s jednou místní píchandou. Předtím si ovšem dosyta zapíchali. Ta pichanda ovšem nebyla jeho žena, se kterou měl dva syny a jednu dceru. Kromě píchání je tento rod také znám svou láskou ke včelám, a jak věděl sám starý Martin, je třeba se neohánět, jinak schytáte žihadlo, jak se stalo na jeho oslavě šedesátin. V první části filmu v podstatě píchá snad každý s každým, měl jsem celkem problém se v tom zorientovat. Dokonce i nějaké kozy byly vidět. Rod je znám svou zednickou tradicí a občas se místní parta vydává na nějakou tu zednickou práci do Uher, tedy do těch Dolních. Významnou postavou je Martinův prvorozený syn Sámo, který má spoustu dětí a pokračuje ve včelařské tradici. Dále je to jeho brácha a hezoun Valent, ten opět neměl o píchandy žádnou nouzi. A jejich sestra Růžena, ta také nezůstala do konce života (snad ani do konce puberty) neposkvrněná. Sledujeme výjevy z vesnického života, oslavy, hodování, ale také tvrdou dřinu na polích a problémy se suchem, stejně jako s deštěm a také jednu silnou bouři. Mlýn po otci vyhoří a tak se jej ujme Sámo, kterého mlýn dobře uživí. Při pracovních zednických cestách se naši zedníci dostávají do kontaktu se stávkujícími sociálními demokraty, což jim způsobí nemalé problémy. Obzvláště poté, co jim nezaplatí hrabě Belány za podkovy, oni mu je pak nechtějí dát, a tak je udá u četníků a Sámo s ostatními jsou odvedeni na výslech, kde je jim jejich sympatie se sociálně-demokratickou stranou předhazována jako revolta proti císaři. Někteří se vydávají do Ameriky, jiní hledají práci v Miškolci, kde se omylem připletou na politický manifest soc-dem. a četníci začnou po účastnících střílet, což stojí život Sámova syna. Není to bohužel poslední vyhaslý mladý život. Třetí generace, tedy Sámovy děti, dorůstá zrovna v době, kdy zuří první světová válka. Mysleli si, že to bude sranda, stačí přece vypráskat Srby v Bělehradě, ne? Jeden syn má být malířem, druhý zase hodinářem. Válečná propaganda však jede na plné obrátky, malíře nepotřebujeme, je třeba všechny mladé a bojeschopné bojovat proti Rusům, i když jsou to také Slovani a Sámovi synové to pochopí a vzdají se jim. Nakonec však dopadnou špatně, jeden skončí s amputovanou nohou a druhý snad ani nepřežije. Starý Sámo se pak musí starat o svého vnuka. Stane se z něj něco jako záškodník a má v plánu ničit vlaky, přepravující vojáky na frontu, což je jeho poslední čin v životě. Nebylo to sice úplně špatné, ale toho píchání každého s každým na začátku tam bylo více, než je pro mé osamělé já zdrávo, ta hudba a různé umělecké vize se vyskytovaly příliš často a oslava venkovského života a dřiny není něco, čemu bych extra holdoval. Ale na svou dobu to muselo být bezesporu velice úspěšné dílo, utíkající z normalizační šedi na idylický slovenský venkov a zdůrazňující lidskou a rodinnou soudržnost a oslavující staré tradice. () (méně) (více)