Zbehovia a pútnici

,,Bože, stvořil jsi člověka, a on jednou zabije i Tebe!" Formálně vytříbená mozaika slovenského Felliniho. Poetické obrazy krásy a krutosti doprovází vynikající Koníčkova hudba, která chvílemi připomene fenomenálního Z.Lišku. Spolu s hereckými výkony vznikl mimořádný film v Jakubiskově plodném období 60.let. Válka strhává lidem masky, odkrývá v nich temnou stranu a nutí je k činům, kterých by nebyli normálně schopni. Někdy se ale cosi zlomí - jako když dav vesničanů lynčuje sedláky - manžele, ale když je má zabít, většina se rozpláče. Film obsahuje několik opravdu hrůzných momentů - dokumentární vložka z okupace vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a pak následující masakr na venkovském dvoře. Umírají všichni - děti, dospělí, civilisté, vojáci, koně, husy jsou ušlapány a přeživší kotě jedním sevřením vzduchu pěstí zahubí smrt (loni v létě jsem projížděl obcí, kde u domu leželo mrtvé kotě. Vytřeštěné oči a strnulý výraz byly naprosto totožné s tím ve filmu...). Poletující peří, krev, karneval barev, hořící stromy...,,Bože, řekl jsi: jdi a zabíjej člověka. Ale počítal jsi s tím, že mi bude pomáhat?" (22.04.2012)

"Bojá sa ma. Utekajú predo mnou, ale neutečú, lebo nepoznají cestu von."                                                                   Asi nikomu jinému se v československé kinematografii nepodařilo vykreslit tak detailně obraz zkázy. JAkubisko má od počátku velmi osobitý způůsob vyprávění, je naturalistický, jde do detailů, přemůže dikáa sílou obrazu. Děj je spíš volně načtrnutý, zato atmosféra je mohutná, depresivní. Právě skutečnost, že se nezaměřuje na konkrétní přííběh či postavy dává vyniknout ucelenému poselství. Zbehovia a půtníci proniknou hluboko a už nepustí. Film, který se nedá ani přehlédnout ani zapomenout. (23.02.2015)

Jakubisko: "Jediný film, ktorý by som nevedel nakrútiť lepšie." Viděl jsem Zbehovia a pútniky už potřetí a stále se nestačím divit. Geniální skloubení obsahu, hudby a samozřejmě nesmírně nápadité a bohaté vizuality. Podle mě nejdrsnější a možná i vůbec nejlepší československý film. Jakubisko byl podle mě v 60. letech naším nejoriginálnějším a nejzajímavějším režisérem, který byl spolu s Elo Havettou a Věrou Chytilovou určitým protipólem estetiky ošklivosti Miloše Formana, Ivana Passera a dalších novovlnných režisérů. A řekl bych, že protipólem zajímavějším. Zajímalo by mě, jestli se ho někdy dočkáme dvd, ale nevím, jaké jeho kopie vlastně existují. "Škoda, že tento poviedkový triptych - o troch svetových vojnách - už nikto neuvidí v tej experimentálnej farebnosti ako bol urobený. Negatív sa stratil a dnešná kópia je vyrobená z talianskej verzie, ktorú si totalitný režim schovával ako usvedčujúci dôkaz pre chystané politické procesy s umelcami. Paradox: vďaka tomu zostal zo Zbehov aspoň bledoružový tieň mojej filmovej "runway"." (V rusky dabované verzi, kterou lze na internetu stáhnout, „kupodivu“ chybí krátká sekvence o okupaci Československa v roce 1968, kdy nadlouho pominula „doba, kedy ešte bolo možné vymýšlať a nakrúcať príbehy.“) (13.11.2007)

"Je strašné, když člověk člověka zabije z nenávisti, daleko strašnější ovšem je, když člověk zabíjí mechanicky...". Chceme vládnout, mít moc, ale hlavně žít. Chceme si zatančit, zazpívat a pomilovat se. Chceme milovat bližního svého, nebo ho zavraždit. Každá cesta má svůj konec a někdo musí být ten poslední, který bude doprovázet Smrt po vyprahlé zemi. Nekompromisní Jakubiskův výkřik a obžaloba minulé i budoucí (ne)lidskosti. I když každý lidský čin, se počítá. Drsné obrazy mladého filmaře běhajícího kolem herců s ruční kamerou a vysílající varovné poselství. Vše dokonale podporuje Kubáňův Smrťák, kterého nám může závidět i samotný Bergman a vynikající hudba Štěpána Koníčka. (15.11.2014)

Nedokážem tomuto filmu dať viac, ako tri hviezdičky i keď som si vedomý veľkosti umeleckého počinu, ktorý ním Jakubisko dosiahol. Divák počas sledovania filmu ani nemá možnosť sa s niektorou z postáv stotožniť, pretože sú to postavy z panoptika. Je to akási forma dokumentu o podobách ľudského zla. Leitmotív celého filmu je zreteľný v každej z poviedok. Audiovizuálna stránka filmu je bezchybná, takže jediným a veľkým problémom, ktorý s týmto filmom mám je, že obsahuje scény a obrazy, ktoré sú samoúčelné, neposúvajú dej ani myšlienku dopredu, a majú pravdepodobne iba ohromiť diváka a potencovať jeho dovtedy nadobudnutý dojem. Tak ako sa Scorsese nedokáže krotiť pri dĺžke filmu, tak ani Jakubisko sa nekrotí pri svojich feériách a vizuálnych eskapádach. (13.11.2014)