Princezna Fantaghiro: Jeskyně Zlaté růže

Vůbec nevím, jak se mi podařilo na ni zapomenout. Teď hodnotím spíše z nostalgie, protože ta u mě opět převládla. Pamatuju si Alessandru Martines převlečenou za chlapce, mluvící husu a mluvící kámen. Byl někdy v našich pohádkách mluvící kámen? Já myslím, že nebyl. Dobrá ukázka toho, že za dobro se musí bojovat a někdy mu i něco obětovat (30.04.2009)

V mé chatrné paměti byl film epické fantasy, jenže ona je to nenápaditá pohádka o lásce. V hlavních rolích je princezna tak nádherná, že jsem na ni nezapomněl ani po třiceti letech, a princ tak sličný, že bych mu nejradši dal pěstí. Hodně z atmosféry ukradl nepříliš povedený dabing, ale velkou část mu vrátily čarokrásné tóny Amedea Minghio. Hudba je neskutečná paráda, která sama vytáhla hodnocení nad průměr. (26.12.2022)

Je to nebeská hovadina nezměrných mezí? Ano. Je to zároveň neskutečně zábavná guilty plesure (tak nějak mě nenapadá žádný český ekvivalent, který by nezněl vrcholně odpudivě)? Ano! Celá série je pro mě osobně jedním z prvních nakouknutí do nšjského fantasy světa (byť divného a pofiderního), kterému neublíží ani infantilita v první linii doprovázená zjevná hloupostí a afektovaností, ať žije starej dobrej závoj mlhy z dob kdy jsem viděl poprvé, jako malá ploutev... (28.02.2014)

Celá ta série je takový trochu katechismus nebo desatero ve fantasy pohádkovém hávu. Taky je tam dost archetypální i kombinované psychologie, prostě je to takový breivář pro dospívající. V podstatě celý cyklus je učebnice ideálního lidství, cesta dítěte za dospělostí, zakončená vstupem do jiného, řekněme reálnějšího, dospělého života na konci posledního dílu. Když jsme s tímto světem mravních kontrastů konfrontováni, můžeme (pokud chceme) průběžně sledovat sami sebe, svůj život - jak moc nebo méně jsme se my sami od oněch nejčistších ideálů (nesených Fantaghiro) vzdálili, kde jsme blízko, kde se snažíme, kde tápeme a co nám uniklo úplně. A je nám to umožněno zábavnou a velice laskavou formou, žádné zdvižené ukazováčky nebo obočí, žádné sebemrskání, nic takového. Jako by se sám Kosmos díval na nás a naše životy očima princezny Fantaghiro, očima laskavýma, chápavýma, zářivýma a milujícíma nejčistší podobou lásky. Očima Dobra. To je asi to hlavní, v čem se podle mě liší Fantaghiro od jiných podobných počinů a v čem je přínosem daleko větším, než že by pouze bavil nápady a brilantností. Proto si tohoto cyklu hodně cením i když mě samozřejmě taky hodně bavil, líbili se mi herci, extriéry, interiéry, dětinské triky a některé wtf momenty, které spíš pobavily, než aby člověka otrávily:) Jo a kromě toho všeho mě tento seriál na dlouhou dobu poznamenal beznadějnou láskou k Tarabasovi, u kterého jsem hned, jak se objevil, odhadla, že dlouho zlý nebude:))) Zato absolutně k sežrání:) (21.05.2020)

Ďalšia rozprávka môjho detstva, škoda, že už ju nedávajú, možno by som hviezdičky znížila. Ale čo, krásna a odvážna Fantaghiro, fešák Romualdo, zákerná Čierna kráľovná (volala sa tak?), Bojnice a pekný príbeh. Áno, aj ja si spomínam na hrozné umelé rozprávajúce zvieratká, kamene, zeleninu a bohvie čo ešte, ale čaro to tomuto filmu neuberá, skôr naopak. (09.08.2010)