Mrtvý muž

Jeden ze 100 nejlepších westernů - 100 Greatest Western Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Zvláštní, podivný film - western, kterému možná už při druhém shlédnutí přijdete na chuť. "Obchodní osada bledých tváří. Indiáni tu dostávají nemoci." Byl to vůbec western? Černá komedie (blízká např. Coenům)? Historické krimi? Psychodrama? Gore horor?? Nebo černý šibeniční humor černobílého snímku se spoustou drsných záběrů vytvořil neznámý subžánr s totálně antiwesternovým hrdinou (excelentní Johnny Depp), tedy s vyděšeným účetním měnícím se pod tlakem okolností postupně v drsného pistoléra? Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=07xKQakj1hM (17.06.2010)

Hodně silnou stránkou filmu je jeho geniální kytarový doprovod. Hudební motiv tak snadno rozpoznatelný a zanechávající mi spolu se syrovějším dějem z prostředí Divokého Západu emotivní stopu v srdci. Z ušlápnutého, neprůbojného, účetnického ucha se rychlostí warpového pohonu stal štvanec. Johnny byl sám v té době ještě ucho (sexy ucho, pozn. aut.), takže docela slušný výkon. Jako dítě jsem hltala westernovky knižní i filmové a jako maturantka se na Mrtvého muže vydala do kina a byla přikována k sedadlu, protože nic z toho, co jsem do té doby vstřebala, se Mrtvému muži ani vzdáleně nepodobalo. A ani po letech se na tom nic nezměnilo. (12.06.2018)

Nikdo .. se mne neptejte, čím mne tenhle film uhranul. Outsiderem Williamem Blakem? Jeho dost potrhlým anti-indiánským společníkem Nobodym? Dost pošahaným lovcem odměn v podání Lance Henriksena? Spoustou růží z papíru, které to možná i zapříčinily? Vším! Přece jen neotřelý nápad Jima Jarmusche vyprávět western trochu jinak společně s výbornými kytarovými rify Neila Younga se neomrzí a já mohu být rád, že doba VHS je už pryč, protože kazetu s tímhle filmem jsem častým sledováním úplně ošoupal. Zlatá éra DVD, kdy si můžu opětovně vychutnat nášup fazolí od dosti zženštilého Iggyho Popa :) (13.07.2008)

Příspěvek etalona nezávislého filmu Jima Jarmusche do pohřební kánoe westernového žánru je tak netradiční, jak jen může netradičnost být - svérázně poetický, bizarní, zadumaný, nostalgicky zasmušilý. Pomalu se převaluje přes kafkovsky absurdní úvod ke kontemplativnímu putování za schůzkou se smrtí (civilizací i přírodou ve vzájemné juxtapozici), přičemž nakousne řadu existencionálních dilemat a ladně přeroste do neuchopitelně mytických proporcí. Podstatné je, že děj se co děj si uchovává svůj nezaměnitelný punc éteričnosti vymykající se racionálnímu uchopení. "Příběh" je odevzdaně unášený rozvážnými proudy prostorových a časových posunů zjednaných pomocí stylisticky opodstatněné interpunkce (zatmívačky a roztmívačky, oválný výřez obrazu ve flashbackcích evokující stařičké objektivy), protože... mrtvý muž už ostatně nemá kam pospíchat. Černobílá kamera maluje neuvěřitelně krásné a melancholické obrazy s esencí surreálna, rytmus dodává neortodoxní hudba Neila Younga (tu řezavá a palčivá, onde přízračně elegická) a kořením vytřibujícím tu specificky unikátní příchuť je zde sardonický humor prvotřídní dvojznačnosti. Nevysvětlitelně nádherný a geniální film tisíce tváří, který se - jak moudře praví Lima - musí... procítit. Při správném rozpoložení pak může následovat i pocit užaslé blaženosti... Dívat se nestačí... (20.02.2009)

Bizarní western, který, byť je černobílý, působí i na rok 1995 velmi moderně. Příběh Johnnyho Deppa začíná zasmoleně, načež se pomaloučku, až netečně a pesimisticky, táhne v duchu taškařice kupředu. Toto tempo a atmosféru ještě multiplikuje melancholická hudba, bez níž by výsledek nebyl ani zdaleka tak odladěný. Pro mě největším tahákem a nejlepšími atributy filmu jsou charismatické postavy, jejichž močopudné charaktery, promyšlené dialogy a z dané doby prdel si dělající skutky dávají Mrtvému muži nezaměnitelný punc černé komedie. Spokojenost jako prase, a to také díky pořádné dávce krve. Malinko podezřívám Tarantina, že se tady nechal inspirovat pro svého Djanga. Doporučuju! (11.11.2014)