Mrtvý muž

Jak tak čtu zdejší komentáře tak nevím, ale asi jsem film pochopila trochu jinak - to je přece černá komedie... a dost dobrá. Smála jsem se často a smála jsem se dost a jsem přesvědčená, že ve většině těchto okamžiků to byl i úmysl tvůrců, abychom se smáli. Ale musím uznat, že snímku nechybí ani jiné kvality. Johny Depp a ostatní herci, kamera, netradičnost, originalita a spousta dalších věcí, které bych ale ani náhodou nezařadila do westernu (kterým je jenom díky vyskytnutí se indiánů). Můj komentář asi působí dost roztříštěně, stejně jako tenhle film, takže ho radši utnu a napíšu, že se mi Mrtvý muž líbil, ale ne tak trochu jinak, těžko popisovat, ale na 5* to není. (12.02.2007)

Dneska jsem se o tomto Jarmuschově filmu bavil s kolegyní antropoložkou, která se na něj (brzy po)dívá ze své odborné perspektivy, neboť jej bude uvádět i při veřejné projekci našich studentů. A když jsem následně nakoukl sem - veden zvědavostí, kterak si stojí u současného publika -, lehce mě překvapilo, že jsem před sedmi lety nenasdílel svůj svůj video-úvod k MRTVÉMU MUŽI. Chci věřit, že je v něm dodnes několik fajn nápadů, pročež tak i s oním časovým odstupem činím. :) (06.03.2024)

William Blake prichádza do Mesta strojov (Town of Machine), aby tam začal pracovať ako účtovník v Dickinsonových železiarňach. Sľúbenú prácu však nedostane. No zapletie sa do dvojnásobnej vraždy. Zabije Dikinsonovho syna. V rýchlosti opustí mesto. Avšak chladnokrvný Dickinson urobí všetko preto, aby pomstil smrť svojho potomka. Z Billyho Blakea sa stáva štvanec. "Mŕtvy muž" je bizarný, psychedelický, čiernobiely, baladicko melancholický western. ***** (02.07.2017)

Jim Jarmusch se mi pokusil vyprávět "westernový" příběh, ale použil přitom takové vyjadřovací prostředky, na které mé ubohé vnímací schopnosti nestačí. Statečně jsem se s snímkem bojoval a dokonce jsem si vracel scény, u kterých jsem předtím usnul. Tímto způsobem jsem s dvouhodinovým filmem ztratil přibližně dva dny života. Vždy toho budu litovat. (06.12.2008)

Bojím se, že čímkoli, co řeknu, mohu této křehké černobílé nádheře s nejoduševnělejším "vrahounkem", s nejcharismatičtější "bad" bandou (Henriksen-Wincott-Hurt-Byrne), s krásně nervní kytarou i poetickou kamerou, nějak uškodit, protože to, co plyne před očima, je nesdělitelné. A tak jen: Jarmusch je návykový a já jsem naměkko. (05.11.2005)