Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschKamera:
Robby MüllerHudba:
John LurieHrají:
Tom Waits, John Lurie, Roberto Benigni, Nicoletta Braschi, Ellen Barkin, Richard Boes, Pruitt Taylor Vince, Joy N. Houck Jr., Rockets Redglare (více)Obsahy(2)
Ve vězeňské cele se díky nečekaným okolnostem setkávají nezaměstnaný dýdžej Zack, příležitostný pasák Jack a excentricky popletený italský turista Roberto. Zack a Jack nemají žádné iluze, noc za mřížemi pro ně zůstává potvrzením toho, že život za moc nestojí. Nejvíce jim vadí jejich podivínský spoluvězeň. Roberto mluví lámanou angličtinou, a tak mu příliš nerozumějí. Ještě méně chápou jeho nekonečný optimismus, živený vírou v americký sen. Jejich spoluvězeň je dráždí do chvíle, kdy oba pochopí, že má plán, jak z věznice uniknout... Režisér Jim Jarmusch vzdává osobitou poctu vězeňským filmům a žánru noir, proto poučeně, s obdivem, paroduje konvence klasických kriminálních příběhů a jejich hrdinů. Hořko-směšný až absurdní příběh se odehrává v Louisianě, kdesi v okolí New Orleansu. Jeho důležitou součástí je „pomalu jdoucí" černobílá kamera Robbyho Mullera, stejně jako hudba Johna Lurieho a písně Toma Waitse. (Česká televize)
(více)Recenze (183)
Nezávislý snímek o třech postavách na pokraji americké společnosti. O co úspornější je děj, o to výraznější jsou herecké projevy. Na mne osobne nejvíc působí charismatický Tom Waits a jeho skvělá hudba. Asi hlavně díky němu (jak to ten chlap dělá, že je pořád tak strašně krásnej?) film vklouzl do mého srdce jak po másle, na rozdíl od filmu Podivnější než ráj. ()
Symfonie výborného hereckého obsazení, vybraného humoru, kamery, hudby, no prostě nemám co vytknout... ()
Upřímě čekal jsem více. Jarmusch je můj velký oblíbenec, ale tentokrát převládlo roztrpčení. Kamera je vynikající, černobílá tomu sedí perfektně, Waits i Benigni hrají výborně. Co mě ale vadilo nejvíc, že jsem se místy nudil a hlavně konverzačka pokud už nějaká byla, pak to opravdu nestálo za to. Možná až to uvidím podruhé změním názor a přidám hvězdu, jako jsem to udělal u Mrtvého muže, kde je docela dobře možné, že po třetí podívání dám plný počet hvězd. Zatím teda dávám Down by Low 70%. ()
Komorní drama o třeh existencích, které se potkají v kriminále. Z fleku by se film dal přepsat do divadelního dramatu. Hezké, komorní, nadupané pocity a myšlenkami o tom, co je přátelství opravdu je. Nedá se jinak než pět hvězdiček. ()
Nemám moc rád Jarmusche a jeho filmy a i tento mě minul a moc se mi nelíbil, ale i tak věřím že to má své nesporné kvality. Benigni je opravdu skvělý a táhne celý film. ()
Boli by to solídne tri hviezdičky, ale za niekoľko perfektných hlášok a hlavne geniálneho Roberta Benigniho je to za štyri. Akčný thriller neočakávajte, skôr si viem scenár predstaviť v divadelnom prevedení. ()
Tom Waits a Roberto Benigni. s Jimem Jarmuschem? "Rohlík" :-) ()
Hned úvodní předtitulkovou částí dokonale Jarmuschovské! Kamera, hudba a atmosféra města vůbec nadchne. Následné seznámení s životy hlavních postav mohlo být přeci jen kratší, přesto nenudí, pouze do hlavy vnutí myšlenku, proč se ti dva vlastně chtějí z vězení dostat? Samozřejmě s humorem řečeno, ale ten život předtím a hlavně lidi kolem... snad Zack a Jack našli něco lepšího. Ve vězení každopádně našli Roberta, pro film, ale i jejich životy zcela zásadní postavu. Je třeba uznat, že by to bez Roberta Benigniho nebylo to pravé ořechové, jeho postava je dokonale napsána, dokonce ani přes tu ukecanost nepřestává bavit, což se ne vždy podaří, ono kdo by odolal jeho notesu a angličtině. Ve výsledku je Mimo zákon pohodovou jízdou, či útěkem vstříc novému životu, Jim Jarmusch nezklamal. 70% ()
S Tomem Waitsem a Robertem Benignim bych se do cely s počmáranými zdmi nechal zavřít. 10/10 ()
Podivně se rozvíjející příběh, který se však překvapivě vyvine v přímou a jasnou linii druhé části filmu. Vězeňská část - to je Jarsmush. A od té doby dává zbytku filmu křídla a grády skvělý Begnini. Film o přátelství a o tom, jak je nakonec těžké vykročit sám (bez lidské podpory) vstříc novému osudu. 8,5/10 ()
Je to takové zvláštní. Film spojuje tři naprosto odlišné osobnosti, jak dle scénáře tak co se hereckých pozic týče. Místami jsem se ovšem nudil. ()
Ze začátku než se hlavní hrdinové dostali do vězení to bylo brilantní, výtečné dialogy, které v dnešních nezávislých filmech již nenalezneme, ale pak ve vězení tomu začal docházet dech a šťáva, ale i tak vysoký nadprůměr. ()
Celý týždeň si v duchu i nahlas pokrikujem slová riekanky "I screm, you scream...". Moji otrávení spolubývajúci by to určite vedeli potvrdiť :) Tak nádherne jednoduchá a pritom tak silná scénka z filmu mi nedá zabudnúť. A tie dlhé scény bez strihu, v ktorých nesledujete nič iné len herecké výkony. Nuž Down by law je príkladný kúsok poctivého filmárskeho a hereckého diela, ktorý sa nevidí na každom kroku. ()
Na americkém nezávislém filmu jsem vyrostl a formoval svůj odpor ke komerční kinematografii. Zdá se, že časy se mění, a Tom Waits je herec jako já kominice. ()
Veri gůt.. Veri gůt! ()
Línej snímek. Tak línej jako já. Tak línej, že sem u toho v půlce usnula a musela to dokoukat druhej den. Tak línej útěk z vězení sem nikdy neviděla. Nejakčnější na tom je skandování v base: "I scream. You scream. We all scream for ice cream." Ale i přes to všechno, mě to vlastně bavilo. Jarmusch se s tím nesere...proč by nám ukazoval, jaxe z toho kriminálu dostali...vždyť je to vlastně jedno...o to přece nejde. On to ani není film o útěku z vězení, je to film o třech ztroskotancích, kteří se dostanou do Orleans Parish Prison. Jack, Zack a Roberto jsou fakt smolaři. Jeden se tam dostane, protože je naivně důvěřivej, druhej protože je naprosto bezpečný řídit nalitej auto, o kterým nic nevíte a třetí proto, že po něm házeli kulečníkový koule. Celej film táhnout tři věci: 1. Osobitá režie Jima - pomalý černobílý snímek. 2. Hudba (pro něj tak typická) 3. Roberto Benigni. Jeho angličtina je naprosto dokonalá (ale furt ji ovládá líp než já) a její využití ještě lepší "Odprejskni. - Díky. Odprejskni i vám." Celá ta postava je jak z jiné planety. Je to takovej jednoduchej truhlík, kterej se bojí psů a vody, dokonce neumí ani plavat... ale když přijde na věc...zase umí utíct z vězení, obstarat potravu a dokonce i ženskou :-) Taky sem zas poučena o lesních mravencích - že za půl hodiny sežerou celou rodinu. "Mou rodinu? Za půl hodiny?" A konec? To mi připadlo, že je Jimovi absolutně jedno, jak to vlastně udělá :-) Já od Jarmusche viděla zatím jen dva filmy a jedním z nich je Mrtvý muž, kterej mě odrovnal a okamžitě se dostal do mé top desítky. Takže i kdyby nic jinýho nenatočil, můj obdiv už má. Tohle sice tak excelentní nebylo, ale i přesto mi jeho styl vyhovuje, což mě samotnou překvapuje...Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete "Pro Jarmuschovy příznivce je to snímek, který musejí vidět. Ale dokonce i jeho oponenty může přesvědčit o potřebnosti malých amerických produkčních společností, jež jsou v opozici vůči zaběhnuté hollywoodské výrobě. Jarmusch kromě toho financoval natáčení z německých zdrojů. Jeho temperament, styl a komerční (ne)zájem nějakým způsobem rezonovaly s avantgardní germánskou tradicí, jejíž ozdobu zde reprezentuje význačný kameraman Robby Müller, který proměňuje relativně beztvarou zápletku v cosi nevývratně krásného." ()
Film je dobrý. Akorát by měl někdo opravit Obsah/Info, protože nepopisuje ten film, kterej jsem viděl já. ()
Fascinuje mě, jak se Jarmusch vědomě vyhýbá možným akčním scénám a nechává herce jenom mluvit, mlčet, tvářit se... A když už se k nějaké akci schyluje, nemá problém se na ni vykašlat. Zajímavé, že úplně stejně to vyřešil o dvacet let později v Hranicích ovládání. Milovníkům akčních filmů rozhodně nedoporučuji, milovníkům pomalých filmů zdánlivě o ničem rozhodně doporučuji. Mimo zákon na mě prvních čtyřicet minut působilo jako nějaká retro noirovka, pak se půl hodiny nehneme z jedné místnosti a na závěr ani ne útěk jako spíš putování tří zbloudilců životem. Na konci jsme měl trochu pocit, že Jarmusch občas postavil kameru a řekl - tak mi něco zahrajte - a vlastně mi to ani nevadilo. Toma Waitse jako hudbeníka zbožňuju a už několikrát mě přesvědčil, že hraje jako zpívá. No a Benigni... jeho příchod do cely je naprosto geniální nekončící záběr. (DP, 27.11.2010) ()
Not my shoes! Poezie z bažin. Přál bych si Waitse jako DJe, rád bych pojed "very gut raabit" s Benignim (i když chutná jako pneumatika) a vyměnil si bundu na veverky s Luriem. A nejradši ze všeho bych si nazvětšovanejma fotkama z filmu oblepil celej byt. ()
Film naivně krásný, "poeticky" milý, se šťastným i překvapivým koncem (poslední pětinou)... 88/100 ()
Reklama