Ghost Dog - Cesta samuraje

Filmový synkretismus Jima Jarmusche, který oproti svým dalším filmům ctícím bezezbytku pravidla žánru (jen je jako v Mrtvém muži povyšuje na umění tím, že se na žánrový tvar podívá jakoby z druhé, do té doby divákům i jiným tvůrcům odvrácené strany) v Cestě samuraje smíchal hned několik zcela nesouvisejících inspiračních zdrojů a přetavil je do ryze postmoderní variace na samurajské filmy okořeněné prvky americké gangsterky, filmů z prostředí italské mafie, nezávislých snímků i filmů čistě intelektuálních a artových. Je to až neuvěřitelné, co všechno se do Ghost Doga vešlo a přesto jde o homogenní filmový útvar, který stoprocentně funguje a jehož percepce ale vyžaduje od diváka jistou míru poučenosti a schopnost číst filmové odkazy a aluze (kdo kupříkladu neviděl předešlý Jarmuschův film Mrtvý muž, těžko ocení kratičký výstup Gary Farmera odkazující k jeho indiánu Nobodymu). Vůbec indián Nobody je analogická postava i s bezejmenným hlavním hrdinou Cesty samuraje - naprostých solitérů odvržených společností majících pouto pouze k přírodě (holubi...) se silným intelektuálním zázemím a jeho naprostým míjením se s většinou společnosti. Indiánovy absurdní promluvy plné skryté hloubky a mystiky stejně jako Ghost Dogův samurajský kodex plní funkci udržení smyslu života - svět kolem nich je totiž dysfunkční, nemocný, nemorální, špatný a zlý a nelze se s ním ztotožnit, jde pouze stát vůči němu v opozici a být nezávislý a fyzicky i psychicky natolik silný, aby se dalo v takové konkurenci přežít. Jarmuschovi sociální vyvrhelové, psanci západního modelu civilizace (jak v historii - Dead Man, tak i v současnosti - Ghost Dog) odráží možná jeho vlastní náhled na svět - intelektuála jdoucího si tvrdohlavě vlastní cestou, nepochopeného a předpokládejme plného skepse a depresí. Ghost Dog - Cesta samuraje je velký film a vypovídá o tomhle světě, kde jakýkoliv etický kodex je pouhou směšnou formulí. Stejně směšnou, jako představa samuraje v New Yorku... (07.07.2007)

Jarmusch je geniální. Rytmus úderného hip-hopu ve scénách kdy Whitaker projíždí ulicem mě fakt dostává a to opravdu nepatřím mezi milovníky black music. Odkazuje, že hip hop nemusí být jen komerce z MTV. Myslím, že se jedná o jeden z vrcholů kariéry Jarmusche, určitě je to plnohodnotný souputník Mrtvého muže. Absurdní námět je srozumitelně komunikován a je okořeněn nenápadným humorem. (18.11.2004)

Naprosto neplánovaný a nečekaný, zato ohromný zážitek. Forest Whitaker v roli nájemného vraha, který ztratí svůj přezíravý klid v momentě, kdy mu jsou vyvražděni jeho přátelé - holoubci. Žádné tradiční akční scény, ale jemná nenásilná režie nás provede kolem zmrzlináře s jeho francouzskou upovídaností, zvědavé holčičky v parku, čtení z "Hagakure" před každým dalším činem ..... Moc, moc pěkný film. (09.08.2004)

Pro mě jednoznačně nejlepší Jarmusch. Nebýt jeho nadpozemské režie, ten snímek by zapadl mezi desítky dalších na podobné téma a za pár let by si na něj nikdo ani nevzpomněl. Takhle je z toho ale skoro kultovní záležitost s podmanivým příběhem, prostým a současně jedinečným zakončením a v neposlední řadě s výtečným Whitakerem, který toho sice moc nenamluví, ale o to víc vynikne jeho herecké mistrovství. Některé hlášky dokonale odzbrojující, dějová linka s upovídaným francouzským zmrzlinářem naprosto skvělá a zvláštní hudba od RZA to všechno krásně podbarvuje. Nejlepší je ale stejně ten závěrečný citát, který celý film i s jeho myšlením trefně charakterizoval.. Nebo ne? :) Přesně mezi čty*mi a pěti. (01.03.2013)

Kouzelný film o černém samuraji sloužícím svému mafiánskému šéfovi za to že mu zachránil život. Jeho nejlepší kámoš je francouzský prodavač zmrzliny, kterému nerozumí ani slovo. Stará se o holubi a auta krade zásadně v rukavicích a s pomocí nejmodernější tehcniky. Jeho metody někdy složité, jindy přímočaré ale vždy efektivní a efektní. Nejlepší scény jsou vražedné zrovnoprávnění policistky a scéna s lovci medvědů. (31.03.2004)