Ghost Dog - Cesta samuraje

Ghost dog je často překvapivě vtipnou černou komedií. Taky jde ale o pomalejší gangsterku, v níž se vyskytuje obskurní postava černoského zabijáka, který má své vlastní pojetí samurajství. Díky tomu se dozvídáme různé myšlenky ze starého Japonska, a tak je film i mírně filozofický. Jim Jarmush opět vykouzlil skvělou atmosféru a jedná se o jeden z jeho nejzábavnějších snímků. Ale taky je to slušný úlet, nic vážného nečekejte. (8/10) (28.09.2022)

Hodně jsem se na ten film těšil….Nebavilo! Whitaker je sice skvělej, ale celkově mně ta jeho postava osamělého samurajského černošského zabijáka, kterej na střeše chová holuby a kamarádí s chlapíkem kterému nerozumí ani slovo přišla děsně trapná! Ve filmu je jedna skvělá scéna se zastřelenou policistkou a rovnoprávností, jinak jsem byl ale dost zklamanej a ukrutně jsem se nudil! (28.04.2008)

70% Z GHOST DOG mám takový nijaký pocit. Svým filosofickým rozměrem mi to připomělo pozdější Jarmuschuv film LIMITS OF CONTROL, zároveň mi ale úplně nesedl ten žánrový a náladový mix, samurajská estetika, New Yorská mafie, francouzsky mluvící zmrzlinář (mj. Isaach De Bankolé). Líbilo se mi ale uskutečnění nerealistických nápadů z animovaných pohádek ve skutečném světě (výstřel s krz vodovodní odpad). Měl bych to radši trochu prostější. (12.11.2010)

GHOST DOGa mi doporučil Fars a já se po přečtení jeho skvělého komentáře rozhodl 'Cestu samuraje' absolvovat. Škoda, že Fars usnul a nedodíval se dokonce, protože myslím, že by se mu film líbil určitě víc. Forest Whitaker do své role zapadl jako ulitý a opravdu je to jeden z nejcharizmatičtějších zabijáků, co jsem kdy viděl. Citace z kodexu cti měli hloubku a já už vím, čím nechci nikdy být. Samurajem. Holt to není život pro mě. I když pár užitečných postřehů jsem si určitě odnesl. Snímek je i plný skvělých hlášek a taky ty způsoby "provádění zakázek". Taková preciznost se už dneska jen tak nevidí. Bourne by opravdu záviděl. (20.09.2007)

Jarmusch studoval poezii a značná část jeho filmů nějakým způsobem tematizuje básníky či jejich výtvory, ale právě "Ghost Dog" představuje jeho nejpoetičtější film. Režisér a scenárista nechává svou filmovou báseň plout na flow vzniklém remixováním a spojováním zcela různorodých žánrů, kulturních tradic i současnosti a historie. Spolu s předchozím "Mrtvým mužem" znamenal "Ghost Dog" zásadní přerod v Jarmuschově tvorbě, který korespondoval s dobou vzniku. Z post-studenoválečného okouzlení ideálem svobody umožňující potkávání lidí a kultur typické pro jeho předchozí tvorbu nám v obou těchto filmech předkládá vizi tehdy se teprve rodícího a dnes plně žitého světa, kde se jako v kadlubu mísí a vzájemně obohacují nejroztodivnější kulturní i historické tradice. Ale pro Jarmusche je příznačné, že v tomto odvážném novém světě vyzdvihuje historii a její artefakty i relikty, na nichž obdivuje starožitnou patinu, která sice v moderním světě může působit bizarně či směšně, ale současně sálá melancholií. Při tom s vetešnickou láskou ke všemu starému a hypsterským nadšením z jeho vsazování do nové doby a kontextu přistupuje nejen k žánrům a tradicím, ale také k postavám, respektive k lidem samotným. Stejně jako do vzájemně se zrcadlícího a souznícího dialogu dává gangsterky, samurajské filmy a animované grotesky, tak nám ukazuje, jak nás právě mix takovýchto protichůdných vlivů a inspirací utváří. Poetičnost i srdečnost Jarmusche se pak definitivně projevuje v tom, že odhaluje paradoxní souznění v opozicích a ukazuje, že za vším na první letmý pohled neproniknutelným babylónským chaosem rozličných individualit a kmenů zůstává společné jádro lidskosti, které překonává hranice rasových a jazykových bariér. Přičemž příznačně oním pojivem zůstává kultura, potažmo sdílení příběhů. Protože právě ty s námi rezonují, umožňují nám zrát, rozšiřovat si obzory, ale také nás vzájemně propojují s druhými, ať už tím, že díky nim nacházíme společnou řeč, nebo je předáváme dál. Sdílená knihovna zdejších postav obsahuje celé spektrum od kanonických klasik přes burcující pamflety po prvoplánově líbivý brak, ale hlavně také díla, která málokdo zná, ale pro konkrétní lidi sehrály či sehrají zcela zásadní roli při jejich formování. Přesně tím se stal i sám "Ghost Dog" a bylo krásné tento nestárnoucí skvost vidět po mnoha letech znovu (opět v Aeru) a v duchu filmu si pak po projekci poslechnout, jak se komu líbil. (12.07.2022)