Noc na Zemi

Los Angeles: 4/5 New York: 5/5 Paris: 4/5 Roma: 5/5 Helsinki: 3/5. Překrásná a originální antologie odehrávající se v jeden čas v 5 různých městech a pokaždé v taxíku. Hm nápad na Oscara jak vyšitý. Každý příběh je ze života, kde nechybí humor, moudra a zajímavé rozuzlení či ponaučení na konec. Nejvíce jsem se pobavil v Římě, kde se Italský Komik zpovídá farářovi ze svých erotických hříchů. 85% (05.09.2015)

Božínku, to byla nádhera. Pět minipříběhů, nejlaskavějších z laskavých napříč světem zeměpisným i lidským. Všechny povídky byly tak originální, přitom působily přirozeně, téměř všedně, možná o to víc měly "objímající" účinek. U mě nejvíc zabodovala ta s "helmou" a "stínítkem", povídka s Winonou byla taky parádní, těžko vybírat lepší z toho, co se nejvíc cení ve chvíli, kdy vaše nálada klesne k čárce, pod níž už začíná deprese, a vytáhne vás to opět nahoru. A s Jarmuschem se mi to nestalo poprvé. (18.01.2006)

Další, ze skvělých projektů Jima Jarmusche. Začínám ho mít fakt víc než rád. Tahle povídková slepenice mě pořádně dostala. Každý příběh je něčím zvláštní a každým pobaví. S výjimkou toho posledního z Helsinek, který se o to ani nesnaží. Žádnou bych nechtěl vyzdvihovat, ale co se týče herectví, tak nemohu nezmínit improvizační schopnosti Roberta Benigniho, to je fakt machr. Ale veškeré dialogy jsou vyšperkované a dělají z filmu to co je. Geniální záležitost. Příště se na to ale musím podívat v noci. Proč mě to vlastně nenapadlo už teď, vždyť je to jasný už z názvu? (10.05.2009)

"Začal jsem být citový, zbožný muž. Tomu už nestačí zelenina, chce k lásce něco živého." Nerozumím nejednomu výtvoru obdivovaného Jima Jarmusche, ale tentokrát se nezávislý umělec vychytrale pokusil vytvořit povídkový film, který by neurazil jeho oddané fanoušky a zároveň by nadchl nějaké to nekulturní hovado, za něž se hrdě považuji. Proto poměrně často trávím příjemné dvě hodiny s drsnou budoucí automechaničkou Corky, ztracencem v Brooklandu Helmutem, s černochem modrým jako mrkev, s tykvovým zasouvačem Ginem či alkoholem obklopeným Mikou. Čas sdílený s těmito (ne)obyčejnými taxikáři považuji za skvěle využitý. (12.02.2012)

Noc na zemi je skutečně éterický film. 5 povídek, dvě severoamerické, tři evropské, natočené jedním zajímavým režisérem, který nechává rozehrát domovské charaktery vždy ve stejně omezené době, na jiném konci světa (hovořící svým jazykem), vždy kolem jízdy v taxíku. Sem tam to jsou situace jemně humorné, občas smutné, občas perfektně vypointované, ve výsledku hřejivě lidské. Herečtí kolegové z různých zemí jsou přesvědčiví. Vybočuje v podsatě jen exhibice Roberta Benigniho v povídce italské, která společně s tou New Yorskou reprezentují spíš humornější část dílka. Některé situace a dialogy jsou jedním slovem nezapomenutelné a patří k nim třeba slepá Francouzska nebo klaun Helmu(e)t. A přičtu-li k tomu typicky Waitsovskou hudbičku, která nevtíravě hraje pod uši, musí Noc na zemi prostě svých 5 dostat. (16.10.2006)