Jede, jede poštovský panáček

Před lety to bylo mé první setkání s Jacquesem Tatim. A i když jsem film znovu viděl těsně po kraťasu Škola pošťáků, ze kterého některé scény přesně kopíruje, bavil jsem se opět dobře. Pokud neočekáváte klasickou komedii, ale spíš grotesku s občasnými jednoduchými dialogy (a monology), budete se nejspíš bavit také. (30.05.2005)

Ach, ty vybrané exkursy do francouzské komedie z "předčetníkovské" éry...:-) Opět možná trochu zestárlé, ale zároveň velice rozkošné! Jacques Tati – muž, který sice neprochází zdí (modří vědí, o čem mluvím ;)), ale zato brzy po válce zrežíruje nádhernou moderní grotesku v propracovaných barvách a s rovněž vymazleným zvukem, a současně si zahraje hlavní roli založenou ze značné části na fyzickém výkonu. Ale hlavně si pak "za kamerou" pohraje s neskutečným množstvem různých velkých i mini gagů, objevujících se na úrovni obrazu, mluvených replik, ale i bohaté hudební složky. Na první pohled pošťáček, který funkčně využívá kolo ke svému povolání. Ve skutečnosti hlavně cyklista, který využívá své pošťácké povolaní k projížďkám na kole či dosažení "zajímavých" sportovních výkonů. ;o) A ruka v ruce s tím i pokusy o zlehčující metody na co nejrychlejší vykonání povinností. Gagy jsou obvykle protavené i do neočekávaných souvislostí (např. dosedání s taškou na pracovní židli stejným způsobem jako na kolo) a často ještě k tomu se zajímavým stupňování... jednou bouchnutí v přírodní kavárně do bubnu (místo stolu) s hudebního ozvěnou, asi o dvě scény bouchnutí v hospodě do orchestrionu se spuštěním celé melodie. Bum! Jedna z mála groteskních komedií, u níž výhledově vidím příležitost k reprize, protože je doslova napráskaná spoustou detailů, které není možno napoprvé úplně postřehnout. Zabarvení noční scény do modra s mírně spomaleným tempem (v jakémsi opilém stavu hlavního hrdiny) má taky své kouzlo... a o té smršti frťanů v hospůdce před tím už ani nemluvím. Šľup! 90% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (22.10.2019)

Zvlastni film, na jednu stranu tu mame peknou francouzskou vesnicku, kde se kazdej zna, nikdo nikam nechvata a to cely natoceny s prijemnou hudbou a sice vyblitejma, ale zaroven docela peknejma barvama. A absolutne nic se tu nedeje, obcas nekdo s nekym pokeca, ale to je tak vse. Veskerou komedii tak obstarava Tati, kterej sem vzdycky vpadne jako postak na kole, aby nekam upad, o neco se prastil, pripadne aby se snazil o americky postacky vychytavky typu projeti ohnem, naskoceni na kolo a podobne. A Tati opravdu, jak kdyz vypad z nemy grotesky, jednak ty jeho fory grotesku fakt silne pripominaj, navic vypada jak naprosty hovadko a kdyz zacne mluvit, tak je to priserny. Je na nem proste videt, ze radsi nekde saskuje, nez aby ved nejaky velky dialogy. Takze takovej divnej mix mezi groteskou a filmem z venkova naprosto o nicem, ale docela prijemne se na to kouka a tech 77 minut utece jako nic. (02.01.2010)

To, co fungovalo v osmnáctiminutové Škole poštáků (ze které byly použity skoro všechny scény), se zde strašně vleče a během filmu jsem se příšerně nudil. Příběh se občas naprosto vytratí a sledujeme spoustu variací na jedno a to samé. Remasterovaná kolorizovaná verze mě také moc neoslnila. (27.05.2008)

"Rapidité, rapidité!" Některé části filmu jsou sice trochu lacinější a jednoduché na vymyšlení, ovšem takovou příjemnou letní atmosféru by mohl kdejaký filmař závidět, dokonce i ti naši - taková Vesnička či Slunce, seno jsou v tomto směru trochu pozadu. Myslím si, že zásluhu na tom má i barevná verze filmu a její pastelová stylizace. Nicméně své tvrzení si zkusím ještě ověřit v černobílé verzi, kterou se pokusím dodatečně sehnat. Humorná stránka je ale i přes zmíněnou nejistotu velmi dobrá, skeče s otevřenými dveřmi od náklaďáku či "věčně němá" scéna s ujíždějícím kolem potěší, i díky sympatickému výkonu samotného Tatiho coby pošťáka. Krom humoru zaujme i další projevení Tatiho konzervatismu, tentokrát si vzal na paškál tradiční evropský terč - Američany a jejich domnělou dominanci. Tati si, podobně jako třeba u Mého strýčka, zasluhuje uznání za to, že i přes rok výroby jsou jeho díla stále aktuální - napodobování amerických manýrů je (nejen) u nás čím dál všednější... Rozhodně slušný debut, ovšem co se propracovanosti díla týče, vrchol francouzského režiséra má teprve přijít. Ovšem pokud bych si měl vybrat nějaký pohodový film na slunečné (letní) dopoledne, Poštovský panáček je určitě horkým kandidátem. 80% (22.05.2010)