Můj strýček

I u filmů můžeme rozdělovat na epiku, která vypráví příběh, a lyriku, která předává pocity a dojmy. Toto je extrémně lyrický film. Nemá žádný příběh a veškerý děj dokonale vystihuje obsah ↑ nahoře. Pro mě, pro kterého je příběh alfa a omega filmu, je to nekoukatelné utrpení. Hodnocení je subjektivní a tak jsem se nechal znovu napálit zdejším průměrem. (04.01.2022)

Rozumně rozeznávám všechnu tu grotesknost stylizovaných obrazů (minule) moderního města, ale nějak to na mě nepůsobilo. Co mě ovšem chladným opět nenechalo, bylo to, řekněme, intimní osvětlení. (10.02.2009)

Vzhľadom na rok výroby: veľmi nadčasový film. Zariadenie superluxusného domu by sa bezproblémov osvedčilo aj dnes a stále by to bol nadštandard, takze všetká česť filmárom. Tento smutno-veselý film rozhodne niečo vo vás zanechá. (28.03.2017)

Takový podivný a zvláštní francouzský film, snažíce se vytvářet humor skrze kontrast mezi obyčejnou chudší čtvrtí a moderní vilovou čtvrtí, který mě však příliš nezaujal...Tak snad příště, stejně jsem u toho usnul. (31.08.2023)

Vážně úžasnej film! Rozkošně "otlučená", živá barevná stará obytná čtvrt' (moc jsem si užívala příchod pana Hulota do bytu - po schodišti zvláštního pitoreksního domu :-)) v kontrastu s chladnou moderní čtvrtí, která je tak moc chladná a moderní, až je vlastně ujetá a srandovní. Na děj se*e pes, je jenom pojítkem obrovské spousty vizuálních detailů vzájemně navazujících na sebe. Natočeno opravdu geniálním okem, mám pocit, že bych se výborně bavila, i kdyby film trval čtyři hodiny. Nutno vidět aspoň jednou a milo vidět víckrát :-). (15.03.2010)

Jednoznačne jeden z naj Tatiho počinov. Supermoderná vila svojím dizajnom a vymoženosťami skvele paroduje život súčastného človeka. Vizuálnou formou možno toto dielko zaradil do extra kategórie "dizajnérskych" filmov. Paráda 90% (03.02.2011)

Absolutne úžasné nápadité počiatočné kredity a na záver rašomonovský humanizmus prinášajuci novú nádej. Škola hrou. Kto by nechcel mr. Hulota za strýka? Prečo je to vždy tak že čierna ovca v rodine je ten najlepší a najzábavnejší stryko? Tati si po prázdninách pri mori urobil dobrý deň z rýchlo-zbohatlíkov ktorým však stále trčí slama zo zadku. A musím povedať že koniec ma potešil. Predsa len- oproti iným Tatiho filmom tento so sebou nesie posolstvo. Budme sami sebou a nehrajme sa na niekoho kým nie sme... (19.06.2020)

Tati byl vizionář! Přesně to, o čem vyprávěl v roce 1958, se u nás děje právě dnes. Budování sterilních domečků s laboratorními kuchyněmi a umělými předzahrádkami, závislost na přístrojích a technických hejblátkách, toť obraz současnosti. Směšné a smutné zároveň. (11.02.2009)

Moc příjemný a poetický film. Jacques Tati je člověk s neskutečně originálními nápady. Musím se přiznat že tady mě ze všeho nejvíc bavili ti jeho lidé.... Rodina chlapce, jejich kamarádi a jejich "roztomilá" sousedka. A samozřejmě jsem doopravdy ocenila rybí fontánku.... Líbí se mi že Tati klade důraz na jednotlivé maličkosti, na pohovku, která když se otočí je postel akorát pro strýčka Hulota, na kuchyň plnou automatických věcí, na nové garážové vrata. Snad jediné co bych tomu vytkla je trochu zbytečně protažený konec. Nemyslím závěrečnou scénu, ale ta scénu dvě předtím. Jinak by to bylo na pět. Ale i tak jsem si to moc hezky užila. (21.01.2014)

Môj stryko je film ktory zaujme formou aj obsahom ale ta dlžka je proste prepalena.Na tomto filme okrem atmosfery starej štvrti mesta ma zaujala ak krasna hudba ktora dotvara atmosferu tohto filmu7/10. (14.02.2018)

Už úvodní titulky jsou dobře promyšlené. Ve víru moderního hlučného velkoměsta se na tabulkách objevují jména lidí, kteří se podíleli na vzniku tohoto díla. Jen název snímku tam není, ten je naopak napsán křídou na oprýskaný starý barák kdesi v klidné okrajové čtvrti. Skvělý úvod do díla, jehož nosnou myšlenkou je rozdíl mezi moderním velkoměstem (a taktéž moderním životem) a okrajovými částmi města, kde panuje srdečná venkovská atmosféra, kde se děti mohou vyřádit venku, kde se sousedi dobře znají atd. Jsem velký Tatiho fanoušek a troufám si říci, že právě "Můj strýček" je jeho úplně nejlepší dílo. Jedná se svým způsobem o jakési pokračování Chaplinovy "Moderní doby"(i když sám Tati nebyl Chaplinovým fanouškem). Zobrazení moderního světa jako světa, ve kterém se ztrácí lidskost, je aktuální i dnes. Tati měl však tu smůlu, že toto hlásal v době, která bezmezně věřila v budoucnost. (06.03.2021)

Víc než geniální! (16.03.2015)

Týýýý brdíčku,tohle je vážně rooooztomilééééé.Nadčasové,geniálně barevné dílo,které by snad ani nepostrádalo dialogy díky dokonalé práci se zvukem.Tyjo,to jsem vážně nikdy neviděl.Originální,nadčasové,geniální.Ještě,že se film natočil v době,kdy plešouni měli stoprocentní význam a podstatu,o kterou rok za rokem spolehlivě přicházejí!Převeliké díky tetralogii pana Tatiho!!! (02.04.2015)

Pro mně je tohle dokonalé zachycení nálady doby minulé a k tomu ještě tehdejší pohled na futuralistické pojetí domácnosti. A to pohrdání snobstvím, přepychem a byrokracíí z filmu jen srší. Z filmu je poznat láska k dětem, cyklistice, životu na vesnici a pejskům. Ten člověk snad musí být lidumil. Když se dívám na jeho filmy vždy se mi vybaví má dětská hravost, díky které jsem se v útlém mládí dokázal bavit prakticky celé dny. Já se v podstatě dokážu v určitým směrech s postavou pana Hulota docela ztotožnit. Jeho způsob života mně baví a fascinuje. Jeho postava je v podstatě přerostlé dítě, které se nedokáže zcela přizpůsobit světu dospělých a žije ve svém vlastním světe. Když mi bylo asi patnáct, tak jsem jednou jen tak zapnul televizi a tam hrál tenhle film. Ihned jsem věděl, že to chci vidět do konce a nemusím už nadále přepínat kanály. Film časem zraje jak víno a stáří 50 let filmu velice svědčí. Uvidíme jak to bude v budoucnu. PS: Jo a taky jsou tam nádherné auta a ta scéna jak odhánějí prodavače koberců je bomba. Ten film se musí vidět. :-) (09.02.2009)

tento druh humoru mi proste len asi nesedi, ale ani po tretom filme od Tatiho som nenarazil na film ktory by ma bavil (10.02.2009)

kuřáci dýmek a scifisti! toto je pozoruhodné dílko. vizte. (16.10.2013)

U Tatiho filmu se hlavne nenechte odradit od sledovani relativne nizsim hodnocenim a nekterymi komentari, ktere podle me jen odrazi, zda je divak ochoten pristoupit na z valne vetsiny vizualni gagy a jejich aktivni vyhledavani. Nemusi jich byt tolik, ale jsou originalni a slouzi poselstvi filmu a zrovna ve stryckovi je hluchych mist malo. Tesim se na Playtime. Ale doopravdy je nutno zkusit alespon jeden film... (10.02.2009)

...a zase pán Hulot. Opäť iba preceňovaná bieda. (13.02.2018)

Jacques Tati je ako filmár veľmi precízny, má veľký zmysel pre detail a navyše nenápadný a nevtieravý humor, ktorý nepotrebuje ani veľké komické gestá, ani salvu vtipných dialógov. Jeho tretí celovečerný film Mon Oncle prináša príbeh dvoch svetov – fyzických, ale aj duševných. Sympatický rojko Monsieur Hulot sa tentokrát ocitá mimo svojej komfortnej zóny. Zo svojho sveta plného domov z prelomu storočia s ošarpanou fasádou a drevenými okenicami, kioskov, kaviarní a srdečných mestských postavičiek (nechýba samozrejme ani krásne dievča od vedľa) sa dostáva do sterilného sveta svojej sestry a synovca, ktorí žijú v blízkej modernej štvrti. Tá je plná budov z betónu, ocele a skla pripomínajúcich výtvory brutalizmu, ktoré tunajší obyvatelia nazývajú svojimi domovmi. Ich domy sú pre nich skôr trofeje než miesta pre život. Počíta sa to, kto má najmodernejšie vybavenie, nehľadí sa na vkus či pocit bezpečia, ale na názor susedov, šéfa a pohyb akcií. Všetko je presne vypočítané, všetko je symetrické a uložené v podobe základných geometrických tvarov, skrátka všetko má svoje miesto. V tomto ohľade sa ale prejavuje Tatiho génius. Totiž aj vo svete Monsieur Hulota má všetko svoje miesto – vtáčik v klietke spieva len v prípade, že je motivovaný odrazom slnečných lúčov z Hulotovho okna dopadajúcich v presnom uhle, alebo scéna s rozbúraným múrom, v ktorej sa uplatnil aj Tatiho zmysel pre detail, kedy Monsieur Hulot zakopne a zhodí tehlu, ktorú okamžite dá na jej pôvodné miesto, hovorí o presnom usporiadaní. Rozdiel medzi poriadkom vo svetoch Monsieur Hulota a jeho sestry je ale v tom, že v krajine betónu a ocele medzi sebou komunikujú bytové doplnky a vo svete kioskov a kaviarní zase ľudia. Takýto poriadok sa objavuje aj v kompozícií jednotlivých záberov kedy sú herci akoby nábytkom, ktorý sa v scéne práve používa. Zaujímavo bola vykreslená aj budova školy, ktorú navštevuje malý Gérard. Vo svojom šedom oceľovom kabáte vyzerala skôr ako továreň – a vlastne prečo nie... určite zo svojich žiakov vyrába ďalších podnikateľov v štýlovom sáčku a kravate. Po hudobnej stránke sa motívy prispôsobujú skôr svetu Monsieur Hulota. Zaznieva melódia, ktorá, teda aspoň mne, evokovala hraciu skrinku (najčastejšie znela hraná na akordeóne) a ktorú vzápätí vystrieda soft-jazzová klavírna téma. V závere je použitá hot jazzová skladba, ktorá zaznela už v Tatiho predchádzajúcom filme Les Vacances de Monsieur Hulot. Mon Oncle je filmom, v ktorom nám Tati hovorí, že zázraky existujú... len treba mať otvorené oči. (15.08.2024)

La vie est belle! (08.04.2013)