Playtime
Play Time
Playtime
Režie:
Jacques TatiScénář:
Jacques TatiHudba:
Francis LemarqueHrají:
Jacques Tati, Barbara Dennek, Rita Maiden, Yves Barsacq, Reinhard Kolldehoff, Billy Kearns, Alice Field, Laure Paillette, Gilbert Reeb, Michel Francini (více)Obsahy(1)
Pan Hulot se ocitne v modernistické části velkoměsta, uprostřed chladné architektury ze skla a chromované oceli. Ztratí se v labyrintu neosobních úřadů sídlících v těchto palácích a poté je stržen invazí amerických turistek, hekticky objíždějících evropské metropole. Film natáčený v kulisách nákladně vybudovaného městečka "Tativille" u Paříže (modely 1 : 5) předznamenal pozdější architektonický experiment - pařížskou čtvrť La Défense. Každý záběr je výsledkem dokonalé choreografie pohybů, gest a manýr, zachycuje i drobné reakce postav v odlidštěném prostředí mrakodrapů. Obrazy jsou doprovázeny kakofonií zvuků a jen zlomky dialogů. Tatiho tabló obsahuje nepřeberné množství komických detailů, které při jednom zhlédnutí nelze všechny postihnout. Ve své době nedoceněné arcidílo - komediální vize na pomezí halucinace a abstrakce - je dnes považováno za nejvýznamnější vizuální inovaci ve filmu 60. let. Film původně natočený na 70 mm byl později rekonstruován a převeden na 35 mm. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (124)
.. Jednoduchá krásná postavička s roztomilým hláskem, mnoha mimickými gesty, klaunovským vystupováním a zaměřením na zvukový detail a "rušivé" elementy.. I neslyšně se dá ztvárnit milé a hluboke komedianství a dramatičnost světa, ve kterém je tato postavička nucena žít. Vlastně se jedná o drsnou nezastřenou kritiku moderní společnosti pod zákryvem smíchu....! "Jednoduchá genialita" je více, než-li složitá logika a racionálnost!!! ()
Přiznám se, že pana Hulota mám raději o prázdninách nežli ve městě. Ale vezměme to pěkně popořádku. Od úvodní scény je patrné s jakou prezizností byly jednotlivé obrazy promyšleny a zrealizováný. V těch prvních chvílích se mi vybavil Pavel Juráček a postava k podpírání. Všechno pěkně ladí do taktu, gegy jdou za sebou pěkně v rytmu, který se v průběhu mění. Pan Hulot se nám občas ztrácí, aby se jinde vynořil. Trochu ho podezírám, že byl v mládí číšníkem ... Bylo to celkem příjemné putovaní, ale stejně si při závěrečné scéně přeji, aby mě ten barevný autobus s prosklenými okny dovezl zpátky k moři. ()
Hodnocení je pro mne v tomto případě velmi obtížné, jelikož si moc nepotrpím na podobný styl bez přímého dialogu, který by posunoval děj. Takovýhle styl bych považoval za vhodnější spíše pro kratší skeč než celovečerní film. Přesto je film tak plný gagů založených na situacích odpozorovaných ze života, že jsem ho byl schopen sledovat, aniž bych se nudil. Nevím, jestli bych byl schopen shlédnout ho podruhé, ale nelze říct, že by mne neoslovil. Takže přes výhrady je to díky mnoha postřehům a díky skvěle vykreslené atmosféře přetechnizivaného ultramoderního města za 4*. ()
Vynikající pozadí pro film. Ale ne film. Všechny ty dokonalé kompozice a barevné hříčky bych také rád obdivoval, to by ale musely sloužit jako pozadí pro "něco", ne jasný výkřik o monotónnosti moderního světa, který jakmile člověk po pěti minutách pochopí, už se nemá, kam dostat. EDIT 2017: Po letech jsem si to zopakoval. Ano, asi je to v nějakém ohledu geniální, ale pořád mně nepřišlo užitečné strávit u toho dvě hodiny. ()
Po formální stránce možná opravdu téměř geniální, po té "myšlenkové" (technický pokrok, odcizení,..) pak pravdivě varující. Bohužel, styl humoru pana Hulota mě přivádí k nepříčetnosti přesně opačně, než by měl - po pár minutách mu vždycky přeju co možná nejbrutálnější způsob smrti, a tudíž v celkovém hodnocení musím tyhle dva extrémy nějak zprůměrovat. ()
Galerie (47)
Photo © Les Films de Mon Oncle
Zajímavosti (21)
- Film byl i přes nadšené přijetí kritiky diváckým propadákem a Jacquese Tatiho zadlužil na dalších deset let. (Baxt)
- Prakticky celý film musel být po skončení natáčení nadabován; práce na sestříhání snímku do závěrečné podoby si vyžádaly devět měsíců. (HellFire)
- Pozorní diváci si jistě všimnou, že v některých scénách režisér namísto komparzu použil lepenkové výřezy. Pro větší autenticitu s nimi ostatní komparzisté mluvili, jako kdyby byli skuteční lidé. (HellFire)
Reklama