Přehlídka smrti

Poutavě vystavené melodrama Přehlídka smrti je význačným počinem klasického Hollywoodu, na kterém se sice zub času pochopitelně podepsal, nicméně ne natolik, aby svým podáním vzbuzoval soucitný úsměv. Naopak – film ani netematizuje heroismus, spíše je pacifistické povahy vyjadřující sílu válečné mašinérie. Zároveň lze zde spatři jakousi bipolaritu ve vyprávění. Filmu Kinga Vidora totiž rozhodně přičíst na cti fakt, že je jak rozvernou romancí (předfrontová část), tak i ponurým obrazem války, jehož sugestivnost umocňuje vhodně užitá hudba při obou, diametrálně odlišných částech. Přehlídka smrti tak klame tělem: zprvu je spíše sledem humorných scének, jež s lehkostí a nadsázkou popisují život v armádě. Za frontovou linií panuje čirá spokojenost – a zároveň zde počíná milostná linie, kdy se hlavnímu hrdinovi Jimovi zalíbí místní dívka. „Válka není tak hrozná,“ jak říká jeden Jimův kolega při jedné z mnoha bezstarostných scén. S realitou se má brzy setkat: vojáci jsou posíláni na frontu a vyprávění je tak rozštěpeno do dvou odlišných částí. // Na Přehlídce smrti je kladem zároveň její žánrová podvojnost, ani jedna část není slabším článkem té druhé. Kooperují spolu tak, že nezůstává ani jedna „pozadu“. Rozhodně tedy není možné říci, že by se z jedné či druhé strany jednalo o žánrový nedodělek. Válečná, uměřeně (na svou dobu) realistická, a romantická linie spolu s úvodní a závěrečnou „domácí“ scénou (i tyto scény stvrzují bipolaritu: na počátku je Jim víceméně nadšeným dobrovolníkem, v závěru je zklamaným jako živoucí příklad Ztracené generace) tvoří kompaktní celek, přesně v mezích klasického modu vyprávění. (30.05.2012)

Najúspešnejší nemý film v histórii. A ani sa nečudujem. Ak uchvátil diváky podobne ako mňa, tak je to bez komentára. Nádherný romantický príbeh o večnej a pravej láske ( námet, ktorý bude stále populárnym ), s kvalitne natočenými bojovými scénami, je mimoriadne príťažlivý a efektný. A to som nespomenul ústrednú zamilovanú dvojicu. Skvelo ladia a hlavne herečka Renée Adorée je vskutku podarená. Nenechajte si újsť. Oplatí sa. (27.10.2010)

Bohužel na rozdíl od ostatních hodnotících jsem nebyl ze snímku příliš nadšen. V době, kdy Francouzi a Němci točili syrové snímky přišli Američané s přehnaně patetickým filmem se scénářem jak vytrženým ze slabšího románku pro ženy. Dvě - tři scény člověku v hlavě uvíznou, ale jako celek film nepřináší divákový žádný silný zážitek. (18.11.2009)

Jedno z nejpříjemnějších překvapení. The Big Parade je film, který mate tělem. Se všemi těmi přízvisky velkého filmu bych rozhodně nečekala něco tak přirozeného a okouzlujícího. Skutečně nejde ani tak o válečný film, jako spíš o bajku o přátelství a mládí v rozpuku. Ačkoli samotné válečné scény jsou velice přesvědčivé, ale ani v nich se neobejdeme bez spolupráce přátelství a odvahy. Vysloveně kouzelné a zábavné jsou scény s přáteli hlavního hrdiny po narukování, když jim ještě nehrozí bezprostřední nebezpečí. Celku samozřejmě dominuje John Gilbert, miláček filmového plátna. Mladý, krásný, sympatický hrdina všedního dne. Konečně i tu svou malou Francouzku sbalil tak elegantně na žvýkačku jako by to bylo dnes. Hned se pak lépe chápe onen slavný příběh vysněného páru Garbo a Gilberta před kamerou i za ní, když si za těmito jmény nepředstavujeme filmové ikony, ale příjemné mladé lidi, kteří mimochodem hrají i ve filmech. O nějakých záporech zde nelze hovořit, jde o nejčistší americký film o připojení Spojených států do války, jaký kdy byl natočen. Příběh člověka jde ruku v ruce s dějinami. A jako už tolikrát vivat nový hudební doprovod Carla Davise. (18.05.2012)

(1001) -"Am I dead yet?" Přehlídka smrti nabízí klasickou hollywoodskou pohádku "přátelství, láska, válka" v tak čisté a v rámci možností nezpatetizované esenci, že se na ni vůbec nejde zlobit. Rozložení událostí odpovídá spíš čtení knihy než dnešnímu pojetí filmové dramaturgie, ale to se u těch prvotních blockbusterů vidí často. Mašinerie války je zobrazená vcelku impozantně. Dvojexpozice vojsk a výbuchů způsobuje, že pochodující vojáci ještě zaživa vypadají jako duchové, kterých se tenhle svět už netýká, a že se doopravdy zastaví až někde v zásvětí. Z postav mě nejvíc zaujal Slim Karla Danea, a když jsem si pak četla biografii hercova skutečného osudu, uronila jsem i opravdovou slzičku. Moje nejoblíbenější němé filmy vyprávějí jinak a o jiném, ale nepůjdu tak daleko jako za svých mladých let, abych tento "jiný" mainstreamový způsob pohledu vyloženě odsuzovala. (27.08.2017)