Podivnější než ráj

Reziser Jim Jarmusch /Trvala Dovolena, Ghost Dog/ natocil slusny film o dvoch ludoch, ktori su si navzajom odcudzeni, ale pootom sa cosi zlomilo a predsa len sa nieco zlepsilo. No nic, pekne poporiadku : dopredu som sa pripravil an to, ze jarmuschove filmy nemaju nejaky strhujuci dej ani poriadne tempo. Sceny su volne natocene a volne na seba nadvazuju, dialogy su vyborne -teda pre mna a kulisy po dlhom case na urovni. Hlavne postavy Eddie a Eva sa spociatku nemusia, ale postupne, ako Eva odisla z mesta A do B, tak si zacala zit svoj klasicky americky sen : nudna praca vo fastfoode, hadky s tetkou, pozeranie televizie, obcas zajde do opravy ked sa pokazi nejaka ta elektronika a jej nespochybnitelny prinos k progresu a neustalemu rozvoju ludstva sa skoncil vynajdenim hyperosviezovaca zumpy. Stala sa potom len jedna mala neprijemna zalezitost, a to, ze ako otvorila papulu na patentovom urade a po oznameni svojho vynalezu ju odtial hnali svinskym krokom. Sama zrejme doteraz netusi, preco. No nic, dialogy su na urovni, rezia tiez, Jarmusch talent nezaprie a minutaz 90 minut je prijatelna. Ovsem, medzi Jarmuschove najlepsie filmy tento nepatri a natocil daleko lepsie veci - namatkovo spomeniem len Ghost Dog. 60 % (19.03.2016)

Podivný (americký) ráj není jen prostým popisem života několika amerických imigrantů a outsiderů (ať už se jmenují Willie, Eddie, Billie nebo Eva), ale rovněž rozkrýváním jedné vrstvy života, na kterou (snad jen čas od času) naráží každý z nás. Je to stratum přežívání, které zklidňuje a rozvolňuje naše běžné maniodepresivní bytí. Jarmusch samozřejmě vyzvedl tuto vrstvu na "absolutní bytí", ktreré, na rozdíl od těch, kteří jej ve filmu prožívají, je nám nepříjemné a snad i odporné. Pozn. 1: Španělští mystikové by jej nazvali: "todo se passe y no deja marca - vše pomíjí a nezanechává stop". Jenže oni tím nemysleli jen Willieho nebo Evu, ale nás všechny. Pozn. 2: Do Jarmuschova filmu se můžeme podívat jako do zrcadla - a nebo také okamžitě odvrátit zrak. Pozn. 3: Škoda, že jsem film neviděl před překládáním knihy Johna Cagea "Silence", tehdy nejasný pojem "tv dinner" definuje Willie opravdu přesně. Pozn. 4: Jaký je rozdíl mezi Williem a Eddiem? Eddie nejspíš dosud ještě doufá v přátelství a snad i v lásku. Skutečně se mu líbí "I Put a Spell on You"? Pozn. 5: Škoda jen, že Jarmuschovy filmy z poslední doby (počínaje od Ghost Dog), postrádají důslednost (a pro mě i přesvědčivost jeho prvních filmů. (17.07.2018)

Podivnější než jsem myslel, ale lepší než se zdálo po první půlhodince. Jarmusch si zahrává nejen s obyčejnými životy těch nejobyčejnějších lidí, ale zahrává si i s časem. Jeho práce odmítající klasický střih upozorňuje na skoky v čase, které si tak divák uvědomí více než v jakémkoliv jiném filmu. Ačkoliv v tomto filmu nenajdeme jediný "neviditelný" střih, neviditelná ruka režisérova nás upoutá, jedna melodie a jedna píseň utvoří image celého filmu a po skončení jen sedim a zírám a řikám si: "Sakra, jak to ten Jarmusch dělá..."____ Když koukám na tu obálku k DVDčku, jakoby popisovala celý film a naopak, jako by se režisérovi podařilo zfilmovat tuto obálku a ještě k tomu se mu podařil ten husarský kousek, že po zhlédnutí filmu máte pocit, že se vás ta zfilmovaná obálka nějak dotkla. (02.06.2010)

Klasická rannější Jarmuschovka kde se vlastně nic neděje, ale je to zábava hlavně díky přirozeným hereckým výkonům. Z herců je známější (pro mě) jen John Lurie, ale i jeho kámoš se mi herecky hodně líbil. Uvidíme klasické Jarmuschovy trademarky (někdo jde strašně dlouho po ulici a hraje k tomu hudba), co mě ale dostalo byla ta scéna v kině. Prostě pro Jimovy fanoušky určitě velice příjemě strávený čas. (30.10.2005)

Jeden z nejvýraznějších režisérů naší současnosti je viditelně v jedné ze svých juvenilií ovlivněn filmovými vlnami druhé poloviny minulého století. Předěl zlatého věku a naší doby - tou je právě doba děje filmu - vypovídá o mnohém. Především o vyprázdněnosti světa a hodnot americké společnosti. Kamarádské duo se ve svých očekáváních i počínáních příliš neliší od svých bohatších spoluobčanů; i ono žije na pokraji legality a ilegality svého společenského bytí. Mladá Maďarka, odhodlaná uniknout stůjcostůj z kádárovskéo ráje, se velmi rychle této morálce přizpůsobuje. Faktická vyprázdněnost hrdinů, jíž odpovidá klipovitá stříhavost kompozice, je hlubinná a rozhodně ne vědomá. Všichni tři jsou s to prožívat a mít své city - sympatie i antipatie. Mělkost tohoto životního stylu odhaluje až závěr filmu ve scénách s nečekaně získanými penězmi. Otevřený konec - protiklad neblaze proslulých amerických happyendů - však nevylučuje ani naději. Naději v procitnutí a lidské sebeobrození této trojky "malých", ale ne nejmenších a ne nejbeznadějných lidských osudů. (13.06.2010)