Podivnější než ráj

Druhý celovečerní snímek Jima Jarmusche - PODIVNĚJŠÍ NEŽ RÁJ - zavádí diváka do Spojených států, kde se odehrává (či přesněji: velmi nudně plyne) život tří hlavních protagonistů: Evy coby „čerstvé“ emigrantky, Willieho coby již delší dobu v USA žijícího emigranta a Eddieho, Američana. Jim Jarmusch ve snímku zachycuje jejich nespokojenost, odcizenost, životní nenaplněnost a znuděnost; a je nutné uznat, že se mu tento jejich stav daří zachytit vskutku výtečně ("méně otrlejší" diváci se určitě budou nudit spolu s protagonisty příběhu). Díky Jimu Jarmuschovi tak vznikl velmi zajímavý - minimalisticky zpracovaný - opus, který ukazuje nenaplněnost „amerického snu“. (07.09.2003)

Reziser Jim Jarmusch /Trvala Dovolena, Ghost Dog/ natocil slusny film o dvoch ludoch, ktori su si navzajom odcudzeni, ale pootom sa cosi zlomilo a predsa len sa nieco zlepsilo. No nic, pekne poporiadku : dopredu som sa pripravil an to, ze jarmuschove filmy nemaju nejaky strhujuci dej ani poriadne tempo. Sceny su volne natocene a volne na seba nadvazuju, dialogy su vyborne -teda pre mna a kulisy po dlhom case na urovni. Hlavne postavy Eddie a Eva sa spociatku nemusia, ale postupne, ako Eva odisla z mesta A do B, tak si zacala zit svoj klasicky americky sen : nudna praca vo fastfoode, hadky s tetkou, pozeranie televizie, obcas zajde do opravy ked sa pokazi nejaka ta elektronika a jej nespochybnitelny prinos k progresu a neustalemu rozvoju ludstva sa skoncil vynajdenim hyperosviezovaca zumpy. Stala sa potom len jedna mala neprijemna zalezitost, a to, ze ako otvorila papulu na patentovom urade a po oznameni svojho vynalezu ju odtial hnali svinskym krokom. Sama zrejme doteraz netusi, preco. No nic, dialogy su na urovni, rezia tiez, Jarmusch talent nezaprie a minutaz 90 minut je prijatelna. Ovsem, medzi Jarmuschove najlepsie filmy tento nepatri a natocil daleko lepsie veci - namatkovo spomeniem len Ghost Dog. 60 % (19.03.2016)

Kolem tohohle filmu jsem chodil někdy v půlce devadesátek, v době, kdy jsem civilkoval v knihovně na FAMU, a ten název mě lákal. Jenže těch kazet a filmů s lákavými názvy na nich tam bylo tolik... Takže na Stranger than Paradise tenkrát nedošlo a nestal se mým osobním kultem, ač nejspíš mohl (stejně dobře jako třeba Mystery Train, který to štěstí měl). — Z dnešního pohledu je mi hlavně až úzko z toho, jak ti nebožáci dokážou prázdně zabíjet čas – ovšem Jarmusch o tom vypráví navýsost zábavně! A pak ta výborná pointa. Za mě silnější ***. (28.04.2011)

nó, tak zase né, no... další setkání s jarmuschem, asi na něj prostě intelektuálně nemám a to je celá sranda. tentokrát o něco lepší dojmy než z kafe a cigár, ale opět tam bylo spoustu věcí, co mě vytáčely... pro někoho možná geniální mlčení a mučivě nudné scény, oddělováné třívteřinovou tmou. nezávislá, umělecká nádhera. pro mě však devadesátiminutovej šlápanec vedle. zase. 50% (09.03.2010)

„Když luxuješ, neříkej luxuji. Je to až moc spisovné... říkej místo toho láduju krokodíla...“ :D *** Naštěstí mě druhý Jarmuschem natočený film bavil značně víc, než předchozí Trvalá dovolená. Zde už máme souvislý příběh se začátkem i povedeným koncem a postavy jsou nám alespoň trochu představeny, dojde i na humor, líbila se mi použitá hudba (byť jí v takovém filmu mohlo být určitě víc) a pár scén už dýchá osobitou atmosférou, snad i díky nezávislé černobílé kameře. Přesto ani tady se Jarmusch nevyhne více dlouhým scénám doslova o ničem (jako třeba ta, kdy se díváme jen na čtyři diváky vedle sebe v kině a není to nijak ani zábavné, ani emotivní, ani atmosférické) a pocit velmi zajímavého zážitku se u mě občas střídal s tím opětovným pocitem znudění a nicoty. Celkově mám pocit, že tyto osmdesátkové počiny od Jarmusche echt nezávislého ražení nejsou zrovna pro mě, nedokážu je moc ocenit, i když zakončit své filmy Jarmusch rozhodně už tady uměl. Nicméně druhý film po sobě asi nebude náhoda. Nebo se tady pan režisér navzdory dosaženému úspěchu pořád jen hledal. [60%] (29.10.2022)