Podivnější než ráj

Jarmusch měl vždycky pochopení pro podivné existence – dvojka povalečů Willie a Eddie je ukázkový příklad. Herecky je ale nejlepší imort Eszter Bálint. Vynikající je černobílá kamera Toma DiCilla, která nám ukazuje Ameriku šedivou, ošuntělou a nezajímavou. Ať už jde o New York, Cleveland nebo Floridu, měl jsem dojem, že kdyby to tehdy natáčel u nás v socialistickém Československu, měl by kromě palem a moře stejně vypadající záběry. Hlavní hrdinové sice všude narážejí na stejnou nudu, ale divákovi to opravdu nehrozí. (15.01.2006)

Jarmusch je v mých očích výborný režisér, který natočil dva skvělé bijáky, a to Mrtvého muže a Noc na Zemi, a pár dalších opravdu zdařilých kousků, jako je např. Ghost Dog. Že je ale režijní génius, jsem pochopil po tomhle snímku, protože uchvátit kritiky, festivalovou porotu a filmové fanoušky něčím tak napohled jednoduchým je opravdový kumšt. Viděl jsem slušnou řádku filmů z kruhu americké nezávislé scény, které mě po emoční stránce dostaly nepoměrně víc a mají přitom nepoměrně skromější hodnocení. Kdybych Podivnější než ráj viděl bez znalosti Jarmuschovy filmografie, řekl bych si, ten kluk má talent a jednou z něj něco bude, ale naprosto bych z tohohle kousku nebyl odvázaný. Především má strašně jednoduchý a banální děj, a to i na poměry nezávislé scény, kde opravdu nečekám velký rozpočet a bombastickou akci. Sestříháno do třicetiminutové stopáže, mohlo by Podivnější než ráj být kvalitní částí povídkového filmu, ale takhle obsahuje opravdu hodně vaty. Tak statická kamera, minimalistické dialogy a minimum dějových zvratů se vidí jen zřídka. Nejcennější je kamera, která zprostředkovává částečně i díky černobílé barvě bezútěšnost periférie amerických velkoměst a rekreačních bází. Připomíná mi to dokumentární snímky z prostředí americké "bílé lúzy" z chudinských čtvrtí 60. let. Celkový dojem: 45 %. (09.06.2009)

Willie a Eddie schrasti money a vyrazi po roce za Evou, aby si spolu "uzili" dovolenou. Tady uz naplno vladne Jarmusch s jeho minutovyma zaberama na drzky lidi v kine, navstevu jezera a jizdy autem. Oproti prvnimu aktu si ale uzijeme i exteriery, coz je velky plus. Teta z Madarska byla vtipna, stejne tak vykulenej Eddie v podani Richarda Edsona. Bohuzel krome tety byli Bela s Evou dost nezajimavy, hlavne pak ta jeji anglictina z ucebnice ZS. Ja vim, ze Stranger Than Paradise je kriticky povazovanej za jeden z tech lepsich nezavislych filmu, ale me se to proste vleklo. Je tam od prvniho filmu / aktu druhyho velky posun kupredu, ale porad me proste sledovat hodinu tri panaky v jednom pokoji zas az tolik nebavi, abych tomu dal hodnoceni 95% jak lidi z rajcat... za me lepsi podrpumer. (06.12.2017)

Velmi nevšední film, jehož jediným potencionálním problémem je absence jakéhokoli tempa... Na svědomí to má ovšem forma, která je díky tomu naopak velmi zajímavá, takže "tempařské mínus" lze brát také jako daň :) Ale i tak se nemůžu ubránit dojmu, že road movie beze střihu (jen jakýmsi druhem předělů mezi scénami) není pro řadového diváka nejideálnější formou filmového vyprávění... PS: Zpětně viděno znamená hvězda nahoru... Ono mínus je nakonec veliké plus (31.08.2006)

Hrubozrnný černobílý obraz, unavené tempo, návaznost na umělecký film 60. let, jemuž dramatizace vskutku nikdy nebyla vlastní, časté temp morts čili zámlky, bressonovsky úsporné herectví, Jarmuschova nezaměnitelná poetika, která dokáže proměnit v kouzelnou etudu i tu nejobyčejnější situaci (návštěva kina), všeprostupující šerá melancholie, subkultura zahálčivých "hipsterů" a jejich trochu zvláštní vystřízlivění z amerického snu před branami ráje, který není ve výsledku o nic podivnější než ostatek Jimovy tvorby - takový i mnohý jiný je dnes už legendární referenční bod nezávislého filmu, který byl ve své době pořízen za pouhých 110 000 dolarů, a který, kromě toho, že svému tvůrci vynesl ceny na většině významných zámořských i evropských festivalů (Sundance, Telluride, Cannes, Locarno...), byl americkou kritickou obcí prohlášen za nejlepší film orwellovského roku 1984 (sic!). // Poznámečka na okraj: Z formálního hlediska je nejpodivnější, jak je celý film uspořádán. Je totiž rozdělen na jakési "segmenty" (kapitoly pomíjím), tj. jednotlivé záběry/scény, převážně statické kompozice, ale i záběry v "pohybu" (podélná jízda, umístění kamery na zadní sedadlo či na přední kapotu, přerámování), které jsou od sebe vždy odděleny několika vteřinami černých políček - a to bez výjimky. Střih v rámci záběru je tabu. (10.05.2009)