OA

Jedno velký WTF. Kouká se na to dobře, ale celé je to dost mimózní a poslední epizoda mi v hlavě udělala takovej guláš, že fakt nevím, co si mám myslet. Dávám první sérii srabácky tři hvězdičky, ale asi bych pochopil odpad i pět hvězd. Spíš bych doporučil Stranger Things nebo The Leftovers, který mají s tímhle leccos společnýho, ale jsou kvalitativně výš. // Druhá řada mi vyjasnila věci z řady první a už mi to tím pádem přišlo lepší, protože jsem věděl, jestli je to celý myšlený vážně, nebo ne. :) (18.12.2016)

Já vím, že podle filmového vkusu se lidé nemají a nedají soudit v dalších nesouvisejících ohledech, ale jsem si takřka zcela jistý, že s osobami, které nějak výrazněji uchcávají z tohoto seriálu, bych nemohl být dobrým kamarádem. Protože se patrně jedná o divnolidi provozující jógu, nežeroucí maso, vnucující svůj otravný alternativní styl všem ostatním atp. :D The OA je veledůležitě se tvářící, extrémně iritující, směšný, ezoterický BLÁBOL. Blábol, který by chtěl pojednávat o všem, ale přitom není schopný vytvořit jedinou postavu, která by se chovala jako jako ČLOVĚK. Takže o čem to pak vypovídá? O dění na planetě Kvak? O vzduchoprázdnu v mozkovnách autorů? Patrně tak. (17.12.2016)

1. série - 100% - Je náramně snadné vzít koncept mírotvorné hlavní hrdinky a začít se smát ezoterickým významům, militantním veganům a vůbec vyrábět další prvoplánové humory. Protože jsem podobným směrům slušně vzdálený, troufám si říct, že se stačí jen na chvíli zastavit a snad každému musí být jasné, že OA žádný podobně návodný příběh nevypráví. Jako někdo, komu vadí, když se něco až moc snaží vymezit proti ostatním a být extra alternativní, rád vidím, že tohle je pravý opak. Seriál plný emocí, nenásilných zvratů a napětí tím tíživějšího, čím dál seriál postupuje a paradoxně i čím nenápadněji se tváří. 2. série - 90% - Od první do poslední epizody nevím, jaké hodnocení mám pokračování dát. Na začátku diváka až provokuje tím, že ničím neodpovídá na konec minulé sezóny a místo toho vrší lavinu dalších otazníků, později jen velmi neochotně pojí tři dějové linky k sobě, občas na diváka pomrkne (kapesní miniroboti), občas ho až zkouší z toho, co vydrží (Nina na pódiu v klubu), ale nikdy neucouvne před dalším možným krokem vstříc originalitě. Měl jsem tenhle seriál rád nejen proto, že byl jiný, to na mě ne vždy funguje. Ale že se rozvíjel do čím dál širších osnov a mrzí mě, že mohu jen slepě hádat, kde by časem skončil. Už to, jak drzým způsobem mi chrstl scénář do tváře poslední minuty sezóny a tím pádem i celého počinu, je tak trestuhodné a přitom odvážné, že doteď nemám slov. Brit Marling je osobnost o to větší, že věřila, že takhle neuchopitelný seriál by sledovala víc než jen hrstka věrných. (20.06.2018)

První řada byla zvláštní, inspirativní, terapeutická, ale asi moc divná a vyústění mě přesvědčilo, že to celé nemělo smysl. Podlehl jsem, jako někteří hlavní hrdinové. Na druhou řadu jsem se tak ani nechtěl dívat. Až po několika letech čas uzrál. Zdála se mi „lepší“, ale hlavně té první dala smysl. Můžeme se jen dohadovat, jak by příběh, který měl mít pět řad, dál pokračoval. Ale také v nejlepším přestat a i cliffhanger tomu dává důstojný konec. (21.06.2023)

Rozporuplné hodnocení, kterému 1 hvězdu přidala Paz Vega, kterou vždycky rád vidím. Seriál má dobře postavený děj a jak to u Netflixu bývá, umí si vás udržet. Hudba, neotřepané obsazení, dobrá atmosféra... Kouká se na to opravdu dobře. A pak přijde finále a vy si připadáte, že vám tvůrci prostě naplivali do obličeje a se smíchem odešli. Nebo si nevěděli rady, co s rozehranou partií? Přišel náhle deadline? Proč sakra?! (22.01.2017)