Režie:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jan Werich, Emília Vášáryová, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák, Vladimír Menšík, Jiřina Bohdalová, Karel Effa, Vlasta Chramostová, Alena Kreuzmannová (více)Obsahy(1)
Jan Werich a Vlastimil Brodský v magické pohádce o tom, co bylo i nebylo, ale zejména o tom, co by mělo být. Dnes již legendární český film Až přijde kocour režiséra Vojtěcha Jasného z roku 1963, v němž hlavní dvojroli nenapodobitelným způsobem ztvárnil Jan Werich, je moderní pohádkou pro dospělé. Její děj se odehrává v malém městečku, které jakoby samo bylo z pohádkové říše. Přijíždí sem kouzelník s krásnou dívkou Dianou a kouzelným kocourem. Kocour má na očích brýle a když mu je někdo sejme, lidé se pod jeho pohledem zbarví podle svých charakterů a skutků. Lháři a farizejové zfialovějí, zloději zešedivějí, nevěrnice a nevěrníci zežloutnou – a zamilovaní zčervenají jako vlčí mák. Je jasné, že kocoura mají rádi jen ti poslední. A samozřejmě – děti...
Jan Werich měl v šedesátých letech žalostně málo hereckých příležitostí. O to s větší chutí si v „Kocourovi" zahrál role kouzelníka i vypravěče. Společně s Vojtěchem Jasným se podílel i na dialozích. Film byl oceněn mimo jiné Zvláštní cenou poroty na MFF v Cannes. Vojtěch Jasný dostal také v roce 1963 Trilobit za režii, Jaroslav Kučera za kameru a Svatopluk Havelka za hudbu.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (216)
Vojtěch Jasný začal spolu s Karlem Kachyňou na budovatelských agitkách a také v jeho pozdějších filmech je vidět, že ideálům socialismu věřil. Až přijde kocour je satira, ale satira s nadějí v lepší příští. Všechny postavy jsou vlastně koncentrovanými výtažky typů socialistického člověka a obrýlený kocour provádí jejich selekci. Z dnešního pohledu nejsou bůhvíjak sympatičtí ani ti, kteří "kádrem" prošli. To na druhou stranu vyvažuje Jan Werich, ironicky a na půl huby glosující děj z nadhledu kostelní věže. Přes formální nápaditost, dobré obsazení a scénář Jiřího Brdečky je to IMHO přeceněný film. 60% ()
Marne si vzpomenout na cesky ( ceskoslovensky ) film s vyraznejsim hereckym obsazenim. Neuveritelne, tady uz snad chybi jen Hrusinsky. Emilia Vasaryova je zvlaste v tomto snimku nadherna. Mimo ni nejvice ve sve roli zaujme Jiri Sovak, ktery zde hraje skutecne slizkeho reditele. Jasny vzdy kladl duraz na umelecke vyobrazeni, coz se mu povedlo i v Kocourovi. Je zde ale spousta hluchych mist, ktere me doslova nudily. A pak si myslim, ze je strasne jednoduche lidi zaskatulkovat do ctyr skupin. Vidim, ze Telc bylo krasne mesto i v sedesatych letech. ()
Trochu vyčpělá filmová revue. Vojtěch Jasný je někdy svou poetikou a alegorií trochu nejasný. Zajímavé je jen obsazení a zejména Werich - je to opravdu persóna, která okamžitě na jevišti nebo plátně na sebe strhne (zaslouženou) plnou pozornost. V každém případě to je "must see" film, protože jsem už o něm tolikrát slyšel nebo četl, popřípadě se na tento film odvolává nespočet odkazů. ()
Jak já jsem miloval tento půvabný film ve svém dětství! V dospělosti se okouzlení tímto lyrickým podobenstvím ještě prohloubilo. Dokážu si více vychutnávat jednotlivé složky od světel, přes hudbu až po pantomimické a taneční kreace. A dochází mi veškeré souvislosti s kriticky satirickým pohledem, chytrou hravostí a energičností ve víře v podstatu dobra jedince. Děti jsou symbolem budoucnosti, pro kterou by každý člověk měl ve svém nitru nalézt to nejlepší a přispívat k prosperitě osvícené společnosti. Je to sympatická pohnutka. S humorným a inteligentním nadhledem, který jedinečným způsobem přibližuje neutěšený stav fungování společnosti ve svém celku i ve svých jednotlivých částech. Násilné budování komunismu na základech propracovaného rakouskouherského systému zlomení ducha zanechalo své zřetelné výsledky v té nejpřízemnější formě touhy po moci a bohatství, přitakávání a zneužívání. Díky přízemnosti člověka je jakákoliv revoluce odsouzena k nezdaru. V reakci na stav společnosti vzniklo několik vynikajících satirických filmů. Jedním z nich je i film Až přijde kocour. Vojtěch Jasný dokázal vtisknout do filmu i svůj umělecký talent a vzniklo originální poetické dílo. Silné a působivé ve svém provedení, ve svém průběhu i ve svém vyznění. V pronesených slovech je cítit moudrost Jana Wericha, který výborně ve své dvojroli laskavého kastelána Olivy a tajuplného kouzelníka vtipně, laskavě i jízlivě komentuje veškerou bláhovost, pokrytectví i nezištnou obětavost lidského chování. Na karikaturách typů lidí, na které narazíte v hojném počtu kdekoliv i v současné době. Moudrý a laškovný nadhled je výstižný a potřebný ve své zřetelnosti správného pojmenovávání problémů. Vedle hlasu svědomí je hlavní postavou příběhu schopný, oblíbený a obětavý učitel Robert (velmi dobrý Vlastimil Brodský), který v kritických situacích neváhá vyjadřovat svůj názor a zatajované pravdy. On je tím pevným pilířem, který chrání pravdu a skutečnost a naději na osvícenější budoucnost. Hlavní ženskou postavou je kouzelníkova asistentka Diana (půvabná Emília Vášáryová) ve své roli tajemné krásky pravdy a lásky v té nejupřímnější podobě. Hlavní zápornou postavou je ředitel školy Karel (skvělý Jiří Sovák) v pestrosti chameleonského zabarvení těch nejpřízemnějších lidských pudů mocichtivosti, povýšeného pokrytectví, nevěrnosti i manipulativního podvodného jednání. Poslední důležitou postavou je podlézavý školník (vynikající Vladimír Menšík) ve svém úslužném poklonkováním síle moci a vynalézavostí pro zachování stejné stávající moci strachu. Z dalších rolí: nevěrná Robertova známost a poslušná učitelka Julie (zajímavá Jiřina Bohdalová), líný pokrytec a družstevník Janek (příjemný Karel Effa), ochotná a svědomitá družstevnice Marjánka (sympatická Vlasta Chramostová), vytrvalá klepna Fanča (zajímavá Alena Kreuzmannová), trpící a trpělivá Karlova manželka Růžena (Stella Zázvorková), zlodějský vedoucí restaurace (Jaroslav Mareš), dobromyslný popleta a policista (Václav Babka), či odbojné děti Jankův Joska (Michal Pospíšil), školníkův Olda (Antonín Krčmář), Marjánčina Jindřiška (Dana Dubanská) a restauratérův Petříček (Pavel Brodský). Ano, je to kriticky satirický pohled na fungování komunistické společnosti. Ovšem ve svém důsledku se tato satira dá interpretovat v malých obměnách i na současnou dobu společnosti demokratického tržního hospodářství. Pokud ve společnosti půjde na prvním místě o moc a bohatství, bude mít toto laskavé dílo stále své nezastupitelné místo. Jsem, už nevím ani pokolikáté, znovu uchvácen touto optimistickou, výstižnou a hravou poetikou, která dává prostor snad všem uměleckým složkám, aby vynikl nezapomenutelný satirický výtvor. Navíc, k Telči mám mnohé nezapomenutelné vzpomínky. Odhoďme svoji pokryteckou přízemnost a buďme především lidmi! Začít se musí odspoda, od základu každého člověka. Nejobtížnější bývá, když se člověk vyjadřuje pouze sám za sebe. () (méně) (více)
Výborný film, výborní herci....sesbíralo se to nejlepší v té době, dalo se to dohromady a vznikl z toho tento skvělý film. Jedinou výtku mám asi k plynulosti děje. Občas se to prostě moc dlouho vleklo a některé scény stačily být na půl minuty a ne na 3. Jinak prostě balada....užívala jsem si ho a Jan Werich jako světaznalý strýček pomáhající dětem, který je nad věcí, byl naprosto dokonalý. Samozřejmě i ostatní herci předvedli skvělé výkony jako Jiří Sovák, Jiřina Bohdalová, Vlastimil Brodský a další....Byla zde krásně skryta kritika tehdejšího režimu. Ale víte, co mi ještě chybělo? Další barvy. Třeba taková zelená...ta by mohla být pro lidi veselé a dobrotivé. Proč by musely být barvami vyjádřeny jen špatné vlastnosti a láska? ()
Galerie (23)
Zajímavosti (22)
- Jan Werich měl v době natáčení rakovinu hrtanu a ptal se Vojtěcha Jasného "zda se nebojí, že mu umře během natáčení". Vojtěch mu odpověděl - "nebojím, ty tu budeš ještě dalších patnáct let". (Terva)
- Emíliu Vašáryovú (Diana) ešte ako vysokoškoláčku tretieho ročníka odporučil režisérovi Jasnému Jiří Krejčík, ktorý s ňou predtým natáčal film Polnočná omša (1962). (Raccoon.city)
- Druhá role, tedy role kouzelníka, vznikla na přání Jana Wericha, kterému se zdálo, že je ho ve filmu málo. Režisér si dal podmínku, že si ji napíše ale sám, což se stalo. (sator)
Reklama