Až přijde kocour

Werich rozpráva, čaruje a znovu veľa rozpráva. Na začiatku filmu s mnohými postavami bez príbehu som tápal, o čom by film mal byť a keď sa ľudia vyfarbili, bolo mi jasné, že nepôjde o celkom stráviteľné sústo. Nakoniec aj film plný symboliky bez príbehu s polovicou času vyplneného baletom v rôznych podobách sa dal vydržať bez ujmy na mojej nálade. Možno aj vďaka Vášáryovej a dobre vybranej klasickej hudbe. Vyjavenie pravdy ako vyjavenie farby mnohých zamrzí a tak cirkus musí odísť, jedine deti pravdu akceptujú a vyžadujú. –––– Vy jste ta nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy viděl. (01.12.2014)

Jedna z nejhezčích koček českého filmu byla paradoxně Slovenka, a bylo to v Až přijde kocour. Přirozená, neumělá krása Diany je něco, co dnešním herečkám povětšinou chybí. Spolu s legračním pozorovatelem Werichovým, dobráckým učitelem "Robertem" Bróďou a tuze fialovými ředitelem Sovákem a školníkem Menšíkem můžete ochutnat bezstarostnou letní atmosféru malého městečka s krásným telčským náměstím. Podobně laděné filmy: Rozmarné léto, Setkání v červenci, Romance pro křídlovku, Krajina s nábytkem (26.04.2010)

"Poslouchejte, pane Oliva, s tímhle pytlem můžete mluvit jen za sebe. Rozumíte? Jen za sebe." "A to je ten největší kumšt." Podobné příběhy jsou velmi silné, jen je otázkou jak dlouho a jak opravdově, protože si myslím, že si při nich souhlasně přikyvují i lidé, kteří by se jeho optikou asi pěkně vybarvili. Říká se tomu pokrytecví. On ten příběh vlastně ani není nijak originální, v tomto podání trošku schématický (proč to na děti fungovalo jen ohledně lásky?, Menšíkova sebekritika hodně šustila papírem a zbrklostí), na druhou stranu, Sovák byl až krásně nechutný. Je možné, krásné, jednoduché a vlastně ani nijak špatné, se filmem nechat strhnout a uznat všechna jeho dobrá poselství. Jeho největším problémem je asi doba, kdy byl natočen a fakt, že se tam lidé oslovují soudruzi, dokážu si představit, že to některým pouze dvoupólově uvažujícím lidem poskytne náboje do jejich antikomunistických stříkacích pistolek (podívejte, jací ti komunisti byli hovada), aniž by dohlédli trošku dále a snažili se pochopit jeho nadčasovost a nadideologičnost (a já doufám, že takových lidí není moc). V neposlední řadě film přináší po těch letech několik příjemných zjištění, třeba že Vášáryová s Chramostovou byly zamlada fakt samice. "Hlídejte ho dobře, anarchistu." (17.02.2014)

Film bezesporu zaujme lyričností, svou výtvarnou, pohybovou a hudební stránkou, třeba na takový Menšíkův tanec s čápem člověk nezapomene do smrti. Po stránce dějové je to trochu horší, po stránce ideové pak nejhorší. Chápu totiž toto dílo jako jasnou Jasného snahu podlézat komunistům, páč se snaží vsugerovat divákovi, že rudá barva je tou nejlepší. Přitom, proč by měla být zamilovanost největší hodnotou? Vždyť se jedná o pouhopouhé zamžení mozku, sloužící ke slepé reprodukci, která žádný smysl nemá. Navíc, tento cit má i obrovský destrukční potenciál, vede mnoha vraždám, sebevraždám, dokonce si vysloužil zcela přiléhavé přirovnání k moru, ničícího vše, co se mu postaví do cesty. Pro mě zkrátka tento pud stojí na žebříčku nejníže. Naopak, takoví lháři jsou povětšinou roztomilí, plní fantazie, člověk si s nima užije spoustu legrace. Drobní zloději jsou zase pravým požehnáním pro ekonomiku, protože okradení si musejí pořídit věci nové, a tak podporují růst HDP. Navíc si uvědomme, že v té době v podstatě žádné jiné způsoby na oživení výroby neexistovaly, neboť ČNB se svými prosíravými metodami se ještě měla dlouho pohybovat na tzv. houbách. No ale zpátky k filmu, obsazení se také povedlo, Werich opět neodolatelně dlabal salám, takže i ten nejzarytější vegetarián se nad sebou musel zamyslet, Brodský ještě ve věku, kdy jeho tvář nepřipomínala šarpeje (ale už to bylo jen tak tak), noo a krásná Vašáryová... její měkce slovensky vyslovovaná čeština působila neodolatelně, její tvář taky, jediná škoda je, že jistý objevný článek vyšel až v r. 2009... (12.02.2015)

Jasného „Kocour“ mě uchvátil už jako malého kluka, když jsem ho – v celku či ve výtahu – viděl v černobílém provedení. A barva ten úžas protáhla jak skalní ozvěna. Přiléhavá satira vtělená fantastickým tělesným básněním pojmenovala mnohé z toho, s čím se dítě zkoušené praktikovaným lži-socialismem konfrontovalo a čeho jsou plny tuzemské rybníky podnes... Divadelní scény se umně spojují s filmovým vyprávěním, a snová pravda tak s úspěchem bezostyšně atakuje choré stagnování, nad nímž lze jen ohrnout nos. To je však často zaměnitelné s hlubokou, niternou tragikou – a i ten zčervenalý nemusí vždy pochopit, že ten modrý protějšek jen slepě světélkuje Eliášovým ohněm, protože ta červeň se vsákla v marnotratně vstřebanou touhu… Kocour ale na okolnosti nehledí a připomíná svým ostrozrakem, že nakonec na žádné výmluvy nezbude čas. A proto pátrejme po sobě spíše v kocouřích očích než ve své auto-diagnostice… (30.09.2017)