Až přijde kocour

Film, který by měl trvat nanejvýš půl hodiny. Zápletka na víc nevystačí a atrakce v podobě triků a hrátek s barvami, které zbytečně natahují stopáž, nejsou dost rozmanité. Celý příběh je Werichovým moudroserem shrnut hned na začátku, následně sledujeme jen jeho cyklící se alternace (během vyprávění ve škole, během kouzelníkova vystoupení, po zmizení kocoura...). Postavy jsou tak ploché, jak je vidí kocour - tedy skrze jednu jejich pozitivní vlastnost nebo charakterovou vadu, kterou dávají všemi svými činy neustále najevo (nejsympatičtější postavou je Brodského morče, které zmizí dřív, než vás začne iritovat svou statičností). Na film pro dospělé svým morálním poselstvím i symbolikou moc banální a průhledné, na film pro děti příliš rozvleklé, lyricky neakční a místy dost „dospělé“ (Sovák sahající Bohdalové na prsa, bratrstvo kočičí pracky vymýšlející plán na likvidaci kocoura...). Dohromady prapodivný hybrid opatrné komunální satiry, moralistní pohádky a nenarativního experimentu, který by se víc hodil do Laterny magiky. Kučera byl každopádně mág. 60% Zajímavé komentáře: Adam Bernau, sportovec (17.03.2008)

"Naše páteře by si nerozuměly." Pokud se někdy dožiju důchodu a koupím se slevou kýbl moudrosti, tak si stejně jako soudruh Oliva najdu nějakou pěknou věž, budu v ní moudrou hlavou moudře kývat a taky komentovat dění. Zkušeným okem poznám, že "revize dopadla dobře, štamprlata taky" a jelikož jsem bystrý, tak vím, že když se lidé vybarví , tak fialoví jsou lháři, červení zaláskovanci, žlutí nevěrníci a šedí zloději. Mně se zkrátka líbil ten pohled na nezkažené děti a vybarvování charakterů místních obyvatel, ale chvílemi to bylo moc velké umění na to, že jsem cítil ambice bavit mě a nejen moralizovat. (13.12.2016)

Nutno říct, že film je těžký. Natož jaká je to jakoby pohádka, tak je divně nečitelný v jakémkoliv směru. Je to dosti ulítlý film ve zcela dobrém slova syslu až se člověk diví, že toto vzniklo u nás. O to víc mě to fascinuje. Nebudeme si nalhávat, že negativ je víc než dost včetně takového nekonce. Nápad filmu, zpracování a aranžmá je v něčem tak fantastické a strhující, že nejde nad tím jen mávnout rukou. (10.08.2022)

Naše páteře by si nerozuměly. Poeticky laděná satira o věcech, které se staly a byly, ale i jsou a budou. Není asi aktuálnějšího filmu než právě tohoto, a až s podivem jsem sledovala, jak to, co se dělo před šedesáti lety, se odehrává i nyní, jen dříve to bylo zakázané a dnes je ten zákaz už jen ve sloganech dotyčných a dotčených. Jasný měl jasno, Werich též, do toho všeho skvěle přihrávala kamera a vyhrávala hudba. No a není vskutku krásnější dívky než Diany. Ani tehdy, ani teď, ani nikdy jindy. Viděno v Bio Oko dne 23.9.2021 (23.09.2021)

Táto spolupráca s Vojtěchom Jasným dopadla pre Brdečku omnoho lepšie ako s Oldřichom Lipským o rok neskôr (či celkovo, vrátane všetkých ďalších filmov). Obaja režiséri síce prekypujú filmovými trikmi a kreatívnymi, až formalistickými, povedalo by sa vtedy, riešeniami, ale v tom je ich čaro. Pre mňa teda aspoň KOCÚRA. Jasný je autor podľa môjho gusta - filmový vizionár v rozlete a nefalšovaný estét. Moderná rozprávka o kocúrovi v okuliaroch má rozviatu južanskú atmosféru, parádne psychedelické sekvencie, autentické výtvarné počiny detí zapadajúce do deja, charizmatického Wericha v (takmer) poslednej filmovej (dvoj)roli, ostatná herecká elita pácha svoj tradičný nadštandard a mladučká Vášáryová je tak krásna, až to bolí. A TERAZ POZOR! Všetko uvedené platí pre prvú polovicu filmu - a potom sa náhle vyčerpá. Tvorcovia odrazu už neprichádzajú so žiadnym ďalším nápadom, plus možno prichádza k slovu aj nejaká tá politická objednávka, a zvyšok filmu je uťahaný, repetitívny, schematický a deklamatívny, akoby geniálnych autorov vymenil nejaký unylý filmový štáb ochotníkov z okresného výboru KSČ. Na celovečernú stopáž je tam toho proste príliš málo a vzbura detí, zúfalstvo rodičov a zopakovanie toho istého ešte raz (či nebodaj dva alebo dokonca tri) to nemôže nijako zachrániť. Ozveny budovateľského nadšenia a skoro až schôdzové deklamovanie moralít pôsobia potom v tej farebne karnevalovej, vínom a krásou opojenej atmosfére ako tvrdá päsť do mäkučkého kocúra. Okuliare mu rozdupali a krásna ilúzia sa rozbila. Náhle odhalená chabosť zápletky a poplatnosť dobovej politickej rétorike v tom zdanlivo čistom diele Umenia bolia ako stratená láska, ako letá dávnej mladosti, ktorých bezstarostný zápal sa už nikdy nevráti. Našťastie je tu stále polovica prvá, v nej sa dá znovu stratiť v Dianiných očiach a úsmeve, v štedrej letnej moravskej krajine, v ilúzií spravodlivosti a dobráctva, v dávnom detstve a jeho nádejach - a v sladkom zabúdaní čakať, až príde kocúr... (30.12.2022)