Přání k mání

Retro oblíkaný a dle veškerých (retro) stereotypů vychovávaný děcka chodí na zumbu a nadávají si do dementů. Tak jo. Možná kdyby se old schoolově taky castovaly všechny ty dětský role, bylo by to sice pořád děsivě přeplácaný, ale zároveň třeba aspoň na nějaký úrovni snesitelný. Takhle se i zde pokračuje v současnym trendu dávání rolí (nejspíš protekčnim) spratkum beze špetky nadání pro herectví, ba základní frázování, a to se holt potom nedá svítit... (26.12.2017)

Bez výjimky špatní dětští herci, nekonečná tragicky nesoustředěná expozice (ještě dvacet minut po začátku není jasné, o kom a o čem ten film je), svět založený na budování a potvrzování stereotypů a nekoherentní scénář (děti se jednak opíjejí a řeší koukání na zadky spolužaček, zároveň ale neironicky oslovují rodiče "maminko" a "tatínku"). Uznávám, že si filmaři vyhráli s rekvizitami víc, než je u televizních pohádek běžné (byť následný přesun do kin za nutný nepovažuju), ale jinak pozitivní pověst tohohle filmu považuju spíš za následek toho, že není tak nesnesitelný jako tradiční české pohádky, ale jen obyčejně polovičatý. 50 % (24.12.2017)

Já si nemůžu pomoci, ale tohle je jedna velká katastrofa. Myslím si, že jsem velmi trpělivý divák a nepotřebuji vědět celou dějovou linku v prvních patnácti minutách. Nevadí mi ani, když téměř celý film ležím v otázkách a nějak mi na ně nikdo nechce odpovědět. Co ale nestrpím je to, že nejenže po půl hodině nevím, kdo má být tím hlavním hrdinou, s kterým se mám pustit na horskou dráhu emocí, ale vlastně ani netuším, o čem by film měl být. O přáních, která nejsou k mání? O rodičích a jejich dětech? O tom, že všechno zlé je k něčemu dobré? Miluji, když je dílko prosycené poetikou, hravostí a láskou k tomu fiktivnímu světu za kulisami, bohužel můj vztah zde zůstal chladným, a já si ani nedokáže představit, že by mezi námi mělo být pouto alespoň přátelské. Nechť tedy pro jiné dveře k tomuto jsou otevřené. (23.12.2020)

Zvláštní český vánoční film, který se moc do českého prostředí nehodí. Spíše v tom vidím velkou snahu zkopírovat americké vánoční filmy, které kolikrát chtějí ukázat Vánoce v poetickém stylu snobského prostředí a Santa Clausem na každém kroku. Jinak si nedokáži vysvětlit proč tam bylo tolik figurín Santů Clausů a především tu fantazy lanovku nad Staroměstském náměstí, která se až majestátně vyjímala k božsky luxusnímu hotelu pana Bosáka. Naopak s jakou dobou to bylo spojeno, to si můžeme jen domýšlet. Pan Bosák jezdil se současným autem nejméně za dva miliony, děti do školy chodily s aktovkami ze 70. až 80. let. Kačena (auto), která zrovna parkovala před školou mi tuhle otázku moc neusnadnila. A už vůbec ne ten strašný byt s komunistickou koupelnou Martina Myšičky a Jitky Čvančarové. To že jejich byt vypadal jako rekvizitárna, dejme tomu. Byli to přeci jen činoherní herci. Ale ta jejich koupelna, ta byla příšerná. Ale co bylo nejhorší, tak ti dětští herci, ti byli příšerní. Ale ne jak hráli, ale jak jim to scénáristé napsali. [1325. hodnocení, 105. komentář, 50%] (31.12.2018)

Jaký Přání? To je ňáká hra? Ehm, a máte na to chytání povolení, pane Baron? Z lásky, která buď je nebo neni... :) Naprosto úžasná kouzel(nick)á atmosféra. Zpracování a originální nápady na dnešní dobu nadstandardní, překvapivé. Stýpko na Sorbonně, Bosák v typu Osvalda z postrachové Lucie (Jan Maršál od Pojedeme k moři už opravdu hodně vyrostl a zmužněl - a stále hraje se skvělou sebejistotou). Vít Karas a Čvančarka - tak to (na mě) funguje už od Dokonalého světa, zde ona navíc se vždy přesným Myšičkou. Světové a kouzelně nádherné a filmu slušící Karlovy Vary, francouzština, hlášky, detaily, teatrálnost tam, kde nadchne - naprosto peckové dávkování - přesně tak akorát. Děti podle scénaře překvapivé, sebevědomě nápadité a herci na dnešní dobu velmi dobře artikulují. Dokonce jsem zahlédl i pár skvělých dětských výkonů. Jsem nadšen. Děti by měli mít svá hezká nevinná přání. Tři mi přijdou málo, čtyři zase moc. Nechť jsou tedy čtyři. Škoda, že už nejsem (alespoň podle občanky) dítě :). (30.12.2018)