Plážoví povaleči

Keby sa to volalo PLÁŽOVÍ GAYOVIA, mal by som s tým ako nič netušiaci divák menší problém, ale natočené by to bolo rovnako hrozne. Nemám vôbec problém zniesť občasný výlet do teplého sveta, aj keď som čakal skôr teplo na pláži... Dokážem pochopiť zvolenú formu - ak teda šlo o zámer a nie iba neschopnosť natočiť to lepšie - ale z tej okatej "nezávislosti" ma až hlava bolela, a celkovo to bola dosť rozvláčna nuda. Toto mohlo byť zaujímavé kedysi, ale dnes už máme na podobnú tému hromady lepších filmov. Nezabijem sa, že som to videl, ale mohol som sa tú hodinu a pol radšej povaľovať... - kdekoľvek. (05.04.2018)

Príjemný americký indie pocitový film, ktorý by sa hodil viac do sekcie Americké nezávislé léto, ktorá kedysi bežala na čt2 a je mi za ňou smutno, než do kina. Film je kombináciou módnej vlny LBGT filmov, teen drámy a spomínaného klasického pocitového nezáviláka. A celkom to funguje...pokiaľ vyslovene nepotrebujete ku šťastiu skutočný konflikt. Hodinu sa myslím k niečomu podobnému aj schyľuje, ale Hittman nič príliš nevyhrotí, zároveň ale tak ani nič extra nevyrieši. Proste filmík o "nehotovom" chalaňovi a jeho relatívne bežných, respektíve nie až tak ojedinelých problémoch. Choroba otca, otravná mladšia sestra, hľadanie vlastnej identity... (17.04.2018)

Přišlo mi, že se snímek hodně snaží o to, aby napodobil "Moonlight" a určil tak současnou podobu filmů, kdy se z kluka nebo dívky stává muž či žena. Jenže je to hodně podobné, hodně pomalé, na jednu stranu realistické, ale přitom to nedokáže zajít v zobrazovaném opravdu dál, jako kdyby bylo možné se až moc přiblížit pornu. Škoda. (16.01.2018)

Nic proti gejům, ale filmy s touto tématikou mě už fakt serou. Všechny se snaží tvářit rádoby umělecky, a přitom to jsou sračky koledující si o výmaz z historie. Beach Rats jsou vlastně o tom, že pokud na první dobrou neuspokojíte ženu, musíte si najít penis. 58 % Celosvětový příjem k 9. 2. 2018: $473,771 (09.02.2018)

Eliza Hittman pokračuje v prozkoumání probouzející se teenagerské sexuality, se kterým začala ve svém debutu Skoro jako láska (2013), natočeném z pohledu dospívající dívky. Plážoví flákači mají konvenčnější strukturu, a pokud jste již viděli pár festivalových dramat tematizujících homosexualitu mladistvých, zřejmě vytušíte, jakým směrem se vyprávění bude ubírat. Také postavy příliš hladce zapadají do škatulek známých z amerických indie dramat. Film je nejpůsobivější, když nechává promlouvat mužská těla a tváře (v čemž má blízko ke tvorbě Claire Denis), snímaná lyricko-naturalistickou 16mm kamerou francouzské kameramanky Hélène Louvart (viz např. Zázraky Alice Rohrwacher). Jako studie mužských těl v pohybu je film podmanivější a inspirativnější než jako další komorní coming outové drama o potlačované sexuální touze. 70% (02.04.2018)