Fantom opery

Éra němých filmů dokázala vyprodukovat několik děl, která stále dokáží dodávat zážitek při jejich sledování. Tento film má jeden obrovský klad a tím je strhující hororová atmosféra, plná napětí, děsu a hrůzy. Hudební doprovod klasických tónů umocňuje prožitý zážitek. Ústřední postavou je tajuplný Fantom jménem Erik (skvělý Lon Chaney), duševně nemocný člověk, který neváhá kohokoli kdykoli a kdekoli zavraždit. Trpí pocitem ublíženosti, natahuje své chtivé ruce nenasytně po mladé krásce, aby si psychickým nátlakem a vyhrožováním vynucoval její lásku a náklonost. Vyžívá se ve vzbuzování hrůzy u druhých, vychutnává si strach v očích ostatních lidí a jejich tělesnou i duševní bolest. Podzemní katakomby jsou jedinečným labyrintem a bezpečným úkrytem před spravedlností. Z dalších rolí: mladá a naivní pěvkyně Christine Daae (Mary Philbin), její bojující snoubenec Vicomte Raoul de Chagny (Norman Kerry), a policejní komisař na stopě Ledoux (Arthur Edmund Carewe). Láska bojuje se sadistickým násilím, na odvážné čeká nejedna důmyslná past. Netvor chce uchvacovat a brát, rdousit, vraždit a vysmívat se všemu a všem. Děsí, aby mohl vše řídit. Ale každý strach se v anonymitě davu dá překonat. (15.02.2016)

Lon Chaney! Fantom! Opera! Gaston Leroux! Podzemní kobky! Baletky! Christina Daaé! Strach! Zhrzený milenec! Padající lustr! Znetvoření! Odmaskování! Tajné chodby! Strach! Úchvatná hudba! Erik! Maškarní bál! Maska rudé smrti! Na střeše opery! Romantika! Napětí! Varhany! Lon Chaney! Potápěč! Hrůza! Lítost! Protivní policajti! Teatrální přehrávání! Paříž! LON CHANEY!!! (27.05.2013)

Viděl jsem několik slavných hororů němé éry (Dracula, Upír Nosferatu, Frankenstein, King Kong...) a Fantom opery patří mezi nejlepší především z jednoho důvodu - hlavní příšera je opravdu příšerná! Traduje se, že při premiéře pár lidí při pohledu na něj omdlelo a víte co? Já se nedivím. Když na střeše Opery sedí na soše nebo na konci zběsile řídí kočár s koňmi, je opravdu děsivý a i dnešní divák si musí říkat, že to je dost slušný magor. Jinak herci samozřejmě přehrávají jako o život a scénář je občas víc vtipný než strašidelný (,,Byl to Fantom a ach bože - neměl nos!"), ale to je u filmu z roku 1925 spíš klad než zápor:) (20.09.2010)

Viděl jsem jakousi 75min. verzi která ale dle vnitrosítě očividně neexistuje, ale díky té délce to vůbec nenudilo. A tak mi ani nepřišlo vzhledem k ději, že tam chybí 15-30 min. Na rozdíl od té barevné ze 43, kterou si již moc nepamatuji, ale vím že jsem se u ní 3 roky po 1. čtení předlohy v 1991 nudil k smrti a jelikož jsem při revizi zjistil, že ji zde nemám ohodnocenou, tak si počkám až na shlédnutí v souč. době, které bude nezatížené přihlouplým mládím a navíc ovlivněné mou láskou k dokonalému technicoloru, byť jako mnozí jiní říkám, že Phantóm Opery vynikne nejlépe monochromatický. Když vezmu v potaz, že jde o jednu z mých oblíbeností, přečtených/zakoupených před 15.rokem věku, tak se dá říci, že ze všech verzí (ne, neviděl jsem všech 32, nejsem blázen, včetně 8 tv v. z nichž některé pocházejí z Argentiny nebo Číny, což je bez komentáře) které jsem dosud viděl a z nichž (až na tuto vyjímku) mě žádná neuspokojila, spíše nudila, jsem považoval tento ultraclassický román z r.1909-10 (knižně 1911) za prokletý či nesfilmovatelný. Buď se z toho stala přemrštěně opuletní kostýmněvýpravná podívaná, nemaje ovšem s atmosphérou a předlohou jako takovou skoro nic společného, nebo se z toho stal přiblblý muzikál a nebo ještě lépe... italský krvák. Píši to proto, že mě mělo už dávno napadnouti, že ta nej verze bude s velkou pravděpodobností ta 1. či v tomto př. hnedle 2., pocházející ještě z pradávných časů, kdy filmy byly mladé a nezkažené.;-) Pokud by to např. točil Whale v těch zvukových 30.letech se stejným obsazením, jsem si jist, že by to byl stejný flák, jako Neviditelný. Pochváliti musím hudbu, která mi přišla na němý film dosti moderní a co je hl. nerušila (jak se to občas stává) děj, alébrž ho dokonale doplňovala. U mě překonává Metropolis a staví se po boku démonických varhan z Murnauova klenotu jm. Nosferatu. Legendární Lon Chaney (kterého znám již spíše poněkud oteklého z let 60tých) se svým vzhledem, se neztratí ani dnes v době digipříšer apod. Co mě ale hodně přequapillo, tak Mary Philbinová, neb její výkon byl jako hudba dosti napřed a až na pár theatrálních vyjímek, které jsou prostě copyright této éry obecně, mě po velmi dlouhé době, nějaká herečka zaujala v němém filmu. A oněch nepřiznaných 8 scénáristů si očividně knihu přečetlo a bez větší devalvace (jasně, že i zde jsou změny, ale dle mého nikterak velké či zásadní) ji přenesli (aniž by se z toho stal nekoukatelný přeplácáný a dnes jako bonus navíc, hyperkorektně obsazený guláš, který sice ještě nevznikl...asi, ale jistě to časem někoho napadne) na nejprve filmový 16mm pás a posléze na plátna světových kin. Teď si ještě vybrati mezi ´´colorovanou´´ verzí (ta mě moc neláká) a plnou 107min. verzí. Eriku...raď. Má se otočit štír? Má se otočit kobylka? (10.08.2022)

První filmová verze Fantoma opery sice disponuje podobně "charakterním" hlavním hrdinou jako například německý Upír Nosferatu, má přesvědčivé herce ve vedlejších rolích a působivé dekorace, ale přesto se nejedná o horor hodný statutu legendy. Nosferatu byl unikátním výplodem expresionistického hnutí se špičkovou vizuální souhrou v celém rozsahu mizanscény a s deprimujícím nádechem v každém promyšleném záběru, Fantom je zručně odvyprávěný a nenudící, ale přehnaně melodramatický a v některých scénách zbytečně groteskní pokus o americké hororové umění, z něhož zamrazí pouze zásluhou vynikajícího maskování Lona Chaneyho, které by se suverénně uchytilo i v dnešních filmech. Orientace na rozervaný duševní stav nešťastného monstra je každopádně velmi přesvědčivá a právě díky ní neupadl film v zapomnění, ale stal se oblíbenou a často citovanou klasikou... 70% (14.12.2015)