Fantom opery

Řeknu na rovinu z Universáláckých klasických hororů mám Fantóma Opery neméně rád. Přijde mi děsně pomalej a takovej ne moc podařenej, oproti jiným klasikám jménem Vlkodlak či Dracula, ale abych to nesrovnával jen s těmito klasiky tak mi to přijde slabší i se svýmy "bratříčky" jako třeba Nosferatu či Kabinet Dr. Kaligariho. Ale i tak to nemění nic na tom že jsem se u tohohle zpracování bavil a považuji ho za jeden z nejlepších, lepší než verze z roku 1953(či tak nějak). Lon Chaney je démon, jeho maska byla opravdu děsuplná, hudba klasická na tehndejěí dobu. Film můžu doporučit ale opravdu jen fanouškům těmto dílům. (27.03.2010)

Lon Chaney! Fantom! Opera! Gaston Leroux! Podzemní kobky! Baletky! Christina Daaé! Strach! Zhrzený milenec! Padající lustr! Znetvoření! Odmaskování! Tajné chodby! Strach! Úchvatná hudba! Erik! Maškarní bál! Maska rudé smrti! Na střeše opery! Romantika! Napětí! Varhany! Lon Chaney! Potápěč! Hrůza! Lítost! Protivní policajti! Teatrální přehrávání! Paříž! LON CHANEY!!! (27.05.2013)

Hrozně bych to chtěl mít rád, ale je to prostě slabý. Je v tom cítit potenciál, má to pár zajímavých scén a obrazů, občas tam probleskne nějaká chytlavá atmosféra, ale jako celek je to dramaturgicky hrozně rozdrbané. Skoro polovinu filmu to křečovitě buduje nástup Fantoma, ten se konečně objeví, ale namísto toho aby to chytlo spád tak furt někdo někde někoho hledá, na někoho volá, někde bloudí, hrozně dramaticky se tváří.. S postavami se zde zachází naprosto ledabyle. Na začátku je představen nějaký soubor charakterů z nichž polovina vlastně není nějak zajímavá ani důležitá pro děj aby se třeba v poslední třetině odnikud vyloupli nějací detektivové s identitou Fantoma. A to nejsou věci co by se daly přičíst tomu, že je to starý, němý film. Takových starých, němých filmů které jsou špičkové je dost na to abych měl povědomí o tom jak mohl tenkrát film skutečně fungovat. Tohle funguje jen občas a spíš na půl plynu.. (10.06.2023)

Umelecké a zároveň depresívne prostredie s fantómom a jeho pudmi, ktoré sú rovnaké ako u všetkých pohľadnejších ľudí. Tiež chce lásku a symbolizuje typickú hororovú drámu nemého filmu. Odzrkadľujú sa tu napr. ľudské slabosti, emócie, svedomie... A táto téma je takisto obľúbenou adaptáciou pre rôzne inscenácie, ale že by ma to vyslovene chytilo - to nie. Z tých silnejších momentov sa dá vyzdvihnúť napríklad padajúci luster, stúpajúca hladina vody, pivničné priestory... Navyše je to ovenčené peknými kostýmami a maskami. A týmto to práve pôsobí elegantne temne (čo sa málokedy vidí hlavne dnes). A narozdiel od expresionistických motívov z Kabinetu Doktora Caligariho sa ťarcha sústredí predovšetkým do interiérov (tým bol Caligari výnimočný, že obsahoval jedinečné prvky a symboly...) (28.05.2013)

První filmová verze Fantoma opery sice disponuje podobně "charakterním" hlavním hrdinou jako například německý Upír Nosferatu, má přesvědčivé herce ve vedlejších rolích a působivé dekorace, ale přesto se nejedná o horor hodný statutu legendy. Nosferatu byl unikátním výplodem expresionistického hnutí se špičkovou vizuální souhrou v celém rozsahu mizanscény a s deprimujícím nádechem v každém promyšleném záběru, Fantom je zručně odvyprávěný a nenudící, ale přehnaně melodramatický a v některých scénách zbytečně groteskní pokus o americké hororové umění, z něhož zamrazí pouze zásluhou vynikajícího maskování Lona Chaneyho, které by se suverénně uchytilo i v dnešních filmech. Orientace na rozervaný duševní stav nešťastného monstra je každopádně velmi přesvědčivá a právě díky ní neupadl film v zapomnění, ale stal se oblíbenou a často citovanou klasikou... 70% (14.12.2015)