Návrat ztraceného ráje

Kritické ohlasy na film znechutily režiséra Jasného natolik, že tvrdil, že se rozmýšlí, jestli v Čechách bude ještě někdy chtít pracovat, píše se v zajímavostech. A asi ho to znechutilo natolik, že už další film nenatočil. Deset let na to zemřel. Jestli je ovšem pravda, že Návrat ztraceného ráje je pokračováním Všichni dobří rodáci, pak se ta souvislost hledá těžko. Tedy kromě herců, jež se zde objevili. Jan Poutník se totiž vrací do rodného kraje a následně i do vzpomínek v době svého dětství, což je druhá světová válka. Když však prochází známými českými místy, mluví se o komunistech. Zároveň s tím se odehrává milostný příběh američana a češky a také jednoho muže s vizí vlastního statku. Takže trochu moc rozevlátý film na všechny strany. Jako Vojtěch Jasný chtěl uzavírat najdnou nedořešenou kapitolu před převratem, po něm a zároveň se snažil poukázat na nešvary současné doby. Jenže trochu moc témat najednou jde dohromady asi tak, jako byste si na nabarvili hlavu několika barvami zároveň. Ani ve dvouhodinovém snímku nelze zkrátka pojmout vše. Tím spíš, když se něco nakousne a nepolkne, anebo naopak polkne velké sousto najednou. (04.12.2020)

Je pravda, že plynutie filmu je, jemne povedané, trochu čudné. Najskôr sme v Amerike, potom v porevolučnom Česku, občas vo vojnovom protektoráte a skončíme zase v Amerike ako stratený v New Yorku. Akoby niekto necitlivo zostrihal dlhý seriál do dlhého filmu. No jednotlivosti vo filme fungujú, malé osudy ma zaujali, svoje urobili aj dobrí herci a Ingrid Timková, ktorá sa nebála akejkoľvek odvážnej scény. Tvorcovia chceli niečo povedať o emigrácii, spomienkach na detstvo a zrekapitulovať niekoľko životov. Čiastocne sa podarilo, ale nie je to až také zlé ako tunajšie hodnotenie. (21.11.2019)

Jak píše Radek99, zdá se mi trochu nedoceněný tento zajímavý snímek, který vlastně jen ukazuje, jak žijeme. Zajímavý je také často dokumentární styl příběhu i pěkné zobrazení New Yorku. Ano, jsou zde místy scény, které jakoby se do filmu ani nehodí, ale vzápětí se ukazuje, že tam patří a neruší celkový ráz filmu. Pucholt sice působí hodně jako neherec, ale v průběhu filmu si to nějak sedne. Kdybych byl hodně kritický, dal bych asi i 50%, ale tentokrát jsem byl spokojený na 75%, 18.9.2014. (19.09.2014)

Tušila jsem, že to bude špatné, ale až tak moc? Se šroubovanými dialogy (nevšimla jsem si ani jednoho přirozeného) neudělají nic ani sebelepší herci. Úplně nejhorší je tam ta popisnost - Brodský zřejmě chodí za Galatíkovou co chvíli, ale stejně je potřeba dialogem s jejím vnukem obsáhnout 40 roků starou křivdu, která asi nebude tak hrozná, když ji Poutník vyřeší jedinou větou během nedělního oběda. Americká část je zas narvaná takovým množstvím klišé, že se až člověk musí divit, jak se to Jasnému vlastně povedlo. Jedinými trošku světlými místy tak jsou záběry na Bystré. Chjo. (26.10.2010)

Tak jako jsem Rozkoši dal 2 za snahu a s nadějí, že režisérka přestane dělat Art a natočí zas nějaký normální film, tak musím Jasnému dát jen 1, protože už asi nic dobrého nenatočí. Za léta pobytu v cizině asi už přestal být českým režisérem. Sešla se partička "Rodáků", pozvali k tomu Pucholta a výsledek je trapný i pro pamětníka. Myslím, že mladí ani nepochopí, o co tu GO. (byť se mohu mýlit). Česká šedesátá éta rozhodně nenavrátí party filmařů, kteří to dělají jen proto, případně dělají "Art", nebo se snaží navázat na propagandu naruby let padesátých. A ani ti co zkouší navázat na své mládí pokračováním po třiceti letech. Ani nostalgie to asi není. (16.09.2014)