Přežil jsem svou smrt

Už jsem to napsal jednou a napíšu to zas. Československá válečná kinematografie, je nejpodrobnější a nejobsáhlejší pohled na události v Evropě od roku 1938 do roku 1945. Tohle je další příhoz do ohně. Tentokrát určitě dost reálný příběh, který se mohl odehrát v jakémkoli z pracovních táborů smrti. Tohle je jeden z miliónů osudů, které se v těchto táborech odehrávaly. Boxer Tonda je odvážný a silný. Jak duchem, tak tělem. Celková proměna statného muže v nicotnou trosku, bojující o každý krůček s kamenem na rameni, výborný obraz aktivního a propojeného odboje "vy se zítřků bojíte, ale my se na ně těšíme..." všudy přítomná smrt, která je součástí každého dne a velmi silné momenty. Příběh českého boxera, který přežil svou smrt v táboře smrti, a to vše v doprovodu vynikajících českých herců, je potřeba znát, považuješ-li se znalce československé kinematografie. (14.02.2012)

Hned na úvod bych chtěla přidat tento text vyřčen panem Sovákem, který mě velmi zaujal: "Tak za prvé nebojíme se umřít a za druhé když umíráme tak víme proč, to vy nevíte, nebo se aspoň o tom dohadujete. A za třetí jsme žebráci, ale v tom to je, když člověk nemá nic jenom svoji čest a naději na svobodu tak pro ni dovede umřít jednou, dvakrát, kolikrát chceš. Vy nebo oni máte všechno, ale jenom ta čest a naděje vám chybí. Bojíte se toho co bude zítra kdežto my se na to těšíme. Proto můžeme všechno a vy už nic!" Nevím zda je štěstí přežít koncentrační tábor a sama jsem přemýšlela co bych asi dělala v jejich situaci a pravděpodobně bych neměla ani polovinu té jejich odvahy a síly. Musím říct, že František Peterka nebyl za mlada jen pěkný chlap, ale i perfektní herec čehož jsem si dříve nevšimla a také Jiří Sovák spolu s Vladimírem Menšíkem svým herectvím mě jen utvrdili v tom, že byli zaslouženě označeni za legendy české kinematografie. (18.01.2013)

Navštívil jsem (opakuji navštívil) koncentráky v Dachau, Osvětimi, Mauthausenu, Fürstenbergu a Ravensbrücku. Kdybych měl napsat seznam těch, které jsem nenavštívil, nezbylo by na komentáře žádné místo. Film považuji za hodně tendenční, ani s jednu jeho rovinou jsem se nedokázal "ztotožnit". Soukromý koncentráček s mauthasenovskými schody, kde se všichni navzájem dobře znají a mezi sebou (s menšími problémy) komunikují... (15.05.2014)

Téma koncentračních táborů jsem v českých filmech zaregistroval mockrát, ale vždycky tak nějak okrajově..někdo tam jel, už nepřijel, jel tam další....bla bla bla..ale Přežil jsem svou smrt se odehrává v koncentráku celý natvrdo a to ve vynikající režii Vojtěcha Jasného. Brutální příběh z děsivého prostředí na kterém vyzdvihuji jak jeho preciznost, tak hlavně postavy pánů Menšíka, Sováka, Řehoře, Peterky (především) aspol..jejich tváře známé z provařených, známých filmů, které vidíte v tv každej druhej tejden tady najednou vypadají úplně jinak. Jistě za to může to neobvyklé téma a určitě i totální a nepochopitelná "utajenost" tohohle filmu. Vážně nevím, proč tohle televize vůbec nevysílá a proč se tyhle filmy u nás takřka netočí. O komunistech točíme jak šílení, ale nacouni...na ty nikdo nešáhne. (27.01.2013)

Kamera, hudba, zvuk... myslím, že je to tak silný příběh, že se člověk soustředí jenom na události, co se odehrávají a vůbec nevnímá citlivé zpracování snímku. Je hrozné, co všechno na sebe lidi dokážou vymýšlet. Bohužel se to děje stále. Jsem rád, že jsem film viděl. Možná i načasování bylo správné. (16.11.2014)