Americký samuraj

Jediné pozitivní jsou arénové souboje, ale ani ty nejsou zas tak převratné. Velmi mě zklamal filnálový souboj, kdy oba bojovníci nejsou skoro vůbec (kromě začátku a konce souboje) v jednom záběru spolu a to kazí celý dojem. Další kraviny kolem soubojů, jako je začátek s okradením meče, nesmyslná milostná scéna a další jsou jenom záplata na Bradleyho kimonu. P.S. Bradleyho "herectví" (herci snad odpustí, že to tak nazývám) je naprosto hrozné. (05.07.2008)

Firstenberg přitvrdil. Bradley umí docela slušně bojovat, ale to je platné jak koni ocas, když jeho charisma je na úrovni rezavé rozšlapané plechovky. Mrzí mě to, že ty pokusy o hluboké zamyšlení byly střídány vyloženě nechutně trapnými nebo nelogickými scénami (ten hozený odražený meč na konci filmu mě srazil do kolen). Trochu škoda, ale pro méně náročné diváky docela dobrá podívaná. (24.10.2008)

Vyrostl jsem na tom. V době filmů jako Karate tiger a spol. to byla špička, která mi ovlivnila dětství. Ve srovnání s dnešními bojovými filmy už opravdu nejde srovnávat choreografii soubojů, příběh jednoduchý, prostý, přímý jako samurajský meč, ale stačilo to...v té době bohatě, proto prosím ostatní uživatele o shovívavost. Existovat internet a CSFD v roce 1992, kolik by dostal Americký samuraj procent, hm?? =) (19.02.2010)

Ďalšia z variácií na Krvavý šport, ktoré boli v týchto rokoch v móde, no ani tomuto priemernému kúsku nesiaha ani len po členky. Z hereckého prejavu Bradleyho ma chytali mrákoty, hlavne keď prednášal múdrosti o piatich zmysloch. No ani samotné súboje nie sú natočené príliš pútavo a realisticky. Horko ťažko to stačí na jednu hviezdu. (20.07.2022)

Americký akční film vyprávějící o mladém Američanovi Drew Collinsovi, který jako nemluvně ztratil oba rodiče při leteckém neštěstí nad Japonskem a kterého poté vychoval moudrý japonský muž (J. Fujioka) a zasvětil mladíka do samurajského umění. Jako dovršení výuky a splnění všech úkolů obdržel Collins od svého nevlastního otce starý rodinný meč, což se pochopitelně nelíbilo prchlivému Kenjirovi (M. Dacascos), pravému synovi onoho učitele. Do hlavní roli bojovníka, který se pak vrátil do Spojených států a věnoval se povolání novináře, byl obsazen D. Bradley, jehož herecké umění bylo dosti chabé, avšak v podobných typech snímků jako je tento, se podobný nedostatek dá blahosklonně přehlédnout, pokud je dostatečně nahrazen bojovým uměním. Během jedné noci je o vzácný meč skupinou násilníků oloupen a za nějaký čas zjistí, že jsou oním mečem páchány vraždy a podle způsobu usmrcení lze odvodit, že vrahem je Kenjiro. Během pátrání po vrahovi v Istanbulu je Bradley i se svou fotografkou V. Trapp zajat a donucen podstoupit drsné souboje v aréně před rozjařeným publikem, kde porážka končí smrtí. Krvelačné souboje bojovníků v bizarních oděvech představují skutečný vrchol filmu, neboť v aréně se kromě Bradleyho vystřídali podivný blonďatý zápasník v upnutých šortkách (R. Vreeken), nemotorný bojovník se sekyrou inspirovaný Vikingy, naivní Američan v riflích vyzbrojený dýkou, dlouhovlasý asijský bojovník se dvěma šavlemi a červenými ozdobami na rukou, další Asiat s patkou a tyčí s ostřím, velmi podivný zápasník s páskou přes oko zahalený v plášti disponující dvěma ozubenými háky a pochopitelně šampion Kenjiro, jenž každého rozsekal svým mečem. Ve finálovém souboji se pochopitelně utkali dva nevlastní bratři se samurajskými meči. Díky duelům v aréně a nostalgickým vzpomínkám na tento film mistra béčkových akčňáků S. Firstenberga hodnotím Amerického samuraje průměrně, ačkoli jsem si pochopitelně vědom všech filmografických nedostatků, kvůli nimž obvykle hodnocení snižuji. (24.01.2020)