Všichni dobří rodáci

Až pri repríze som dokázal vychutnať tento smutný film o jednom dobrom rodákovi. Až teraz, poznajúc dej, som sa mohol kochať krásnymi obrazmi nasnímanými výborným kameramanom. Na filme je zreteľné, že ho Vojtěch Jasný nosil dlho v hlave. Potom využil krátke okno roku osemašesťdesiateho a preniesol ho z hlavy na celuloid. A celuloid neomylne putoval do trezorového vyhnanstva, pretože kazil obraz socialistickej potemkinovskej dediny. Niekto už spomenul, že napriek vzniku tohto zázraku v polčase vlády jednej strany, nikto ho doteraz nedokázal prekonať, aj keď komunisti sú už v menšine (?) a sú tolerantní (?) k zobrazovaniu histórie, pretože to nie oni. Nedokážem označiť niektorý z domácich film za najlepší, ale o zaradení rodákov do mojej Top 100 nemám najmenšie pochybnosti. I keď pri opakovanom zhliadnutí som z úcty k ostatným filmom musel jednu hviezdičku ubrať. (07.02.2011)

Film jako takový na mě kdovíjaký dojem neudělal. Nicméně jeho silné poselství se mě určitě nějak dotklo, a to jsem tehdejší režim nazažil a znám ho pouze z vyprávění pamětníků či televize. Tak trochu už mi vadily ty záběry na upracované lidi, kterým bylo sotva 60 a na strašnou hudbu dob minulých. Nastříháno to bylo taky tak nějak prazvláštně, kde některé období mělo řádnou délku a jiné trvalo několik desítek sekund. Na druhou stranu smekám před odvahou natočit něco takového v tehdejší době a upřímně se není co divit, že film trávil mnoho času v trezoru. Pár emočně silných momentů zde bylo, komediální prvek nulový. Jsem si jistý, že jsem film dostatečně pochopil, ale jak už jsem psal dříve, tehdejší dobu jsem nezažil, takže moje hodnocení je potřeba brát s obrovskou rezervou, popřípadně ho nebrát vůbec. Dofám, že když dám * *, tak mu hodnocení nijak zásadně nepokazím. (11.10.2011)

Klasika, které jsem se velmi dlouho (a zcela zbytečně) bál. Žádná oslava venkovského životního ducha se nekoná. To jen upřímnost toho, jak někdy lidem začne být ku prospěchu zcela jiná zatvrzelost než kdy předtím, vyvolá až překvapivě smutný výraz na divákově tváři. Vojtěch Jasný jde díky archetypálním postavám sošného Františka nebo bohémského Zášinka dost razantně k jádru věci a nezbrzdí ho ani pár zbytečně nepadnoucích podobenství. (20.07.2012)

Celá řada význačných českých intelektuálů se drahnou dobu snaží a snažila popsat a vytyčit typický český národní charakter, ve filmově populární rovině se to asi nejlépe podařilo režiséru Vojtěchu Jasnému. Všichni dobří rodáci se tváří jako kronika jednoho přátelství a jeho rozpadu na pozadí civilizačně těžkých let, kronika jedné moravské obce, kronika života na venkově - Vojtěch jasný ovšem nahlíží na líčenou ves spíše umělecky, jeho popis je lyrický a jeho film v intencích Nové vlny spíše Menzelovsky poetický. Ona snaha popsat to nejtragičtější období moderních českých dějin rastrem relativizujícího pábitelství a poetického přístupu k realitě oba autory spojuje, ale Jasného otisk má (alespoň pro mne) větší emoční účinek a dopad. Jestliže Menzel popisuje (zpoetizovanou) realitu nucených prací, Kachyňa (mrazivou) realitu politických procesů, pak Jasný uzavírá (chronologicky tomu bylo ale naopak) celou triádu (lyrizovaným) popisem kolektivizace. Filmové vyprávění členěné do kapitol v chronologické posloupnosti, uvozené osudovými místy, kde se ,,hýbou" dějiny dané obce (lom), povýšené do nadčasového obrazu symbolickými obrazy a scénami (asi nejsilnější je bílý kůň bez uzdy a sedla pobíhající krajinou), lyricko-epický rozměr filmu, jakoby Vančurovsky obrazný komentář vševědoucího vypravěče (tím se blíží vypravěči Markéty Lazarové), rytmizované střídání detailů a celků (celky krajiny jsou mnohdy vizuálně estetizovány a nesou v sobě lyrizaci filmového tvaru - vítr ženoucí sníh krajinou, východ slunce, lány zralého obilí vlnící se pod poryvy větru, rej masopustních masek...), originální práce s kompozicí záběrů - např. košatý strom vycentrovaný v celku záběru, i velmi originální odlišení filmové skutečnosti a metafyzických okamžiků (okamžiky smrti) - tím se Jasný blíží třeba k Jakubiskově Tisícročné včele či předjímá filmové projekty realizované až za desítky let... Co konstatovat závěrem? Všichni dobří rodáci jsou patrně nejzávažnějším československým filmem kondenzujícím v sobě esenci Nové vlny...a pro mě osobně nejlepší československý, potažmo český film všech dob... Podobné filmy: Skřivánci na niti, Ucho, Sestřičky, Žert, Tichá bolest (09.12.2008)

Magická a subjektivní výpověď pohledem moravského kronikáře. Obsažnost příběhu má neuvěřitelně silnou působivost až baladickou emotivnost. Kterou lze označit za výjimečný a skvěle zachycený obraz lidí s moravské vesnice od počátku roku 1945. Mimořádně a dobře sladěný děj osudu, strastí, křivd a starostí rodáků v průběhu více než dvaceti let, kde se mísí smutek se zemitým humorem moravský rodáků. Je to pro mne nejobdivuhodnější film, který se u nás natočil. Film mě nadchnul svojí opravdivostí. (22.12.2007)