Všichni dobří rodáci

Dvě desítky známých herců v hymnické oslavě selského stavu, z jejichž tváří divák leccos dokáže vyčíst. Protože ani čtyři malé děti, ani slepý otec za pracovitého a přemýšlivého hospodáře Františka v podání Radoslava Brzobohatého louku nedosečou, když si pro něho přijdou. Pomůžou mu jiní. Všechno chce svůj čas – mimochodem nesmírně silná scéna. Režisér a scénárista Vojtěch Jasný přichází s látkou, která pravdivě zobrazuje osudy jedné moravské vísky, kterou semele konflikt s mocí. Právě komunistická politika tu krutě míchá kartami (s výraznou obrazovou podporou kameramana Jaroslava Kučery). Každý ráz v životě zakopne!! (07.04.2013)

Celá řada význačných českých intelektuálů se drahnou dobu snaží a snažila popsat a vytyčit typický český národní charakter, ve filmově populární rovině se to asi nejlépe podařilo režiséru Vojtěchu Jasnému. Všichni dobří rodáci se tváří jako kronika jednoho přátelství a jeho rozpadu na pozadí civilizačně těžkých let, kronika jedné moravské obce, kronika života na venkově - Vojtěch jasný ovšem nahlíží na líčenou ves spíše umělecky, jeho popis je lyrický a jeho film v intencích Nové vlny spíše Menzelovsky poetický. Ona snaha popsat to nejtragičtější období moderních českých dějin rastrem relativizujícího pábitelství a poetického přístupu k realitě oba autory spojuje, ale Jasného otisk má (alespoň pro mne) větší emoční účinek a dopad. Jestliže Menzel popisuje (zpoetizovanou) realitu nucených prací, Kachyňa (mrazivou) realitu politických procesů, pak Jasný uzavírá (chronologicky tomu bylo ale naopak) celou triádu (lyrizovaným) popisem kolektivizace. Filmové vyprávění členěné do kapitol v chronologické posloupnosti, uvozené osudovými místy, kde se ,,hýbou" dějiny dané obce (lom), povýšené do nadčasového obrazu symbolickými obrazy a scénami (asi nejsilnější je bílý kůň bez uzdy a sedla pobíhající krajinou), lyricko-epický rozměr filmu, jakoby Vančurovsky obrazný komentář vševědoucího vypravěče (tím se blíží vypravěči Markéty Lazarové), rytmizované střídání detailů a celků (celky krajiny jsou mnohdy vizuálně estetizovány a nesou v sobě lyrizaci filmového tvaru - vítr ženoucí sníh krajinou, východ slunce, lány zralého obilí vlnící se pod poryvy větru, rej masopustních masek...), originální práce s kompozicí záběrů - např. košatý strom vycentrovaný v celku záběru, i velmi originální odlišení filmové skutečnosti a metafyzických okamžiků (okamžiky smrti) - tím se Jasný blíží třeba k Jakubiskově Tisícročné včele či předjímá filmové projekty realizované až za desítky let... Co konstatovat závěrem? Všichni dobří rodáci jsou patrně nejzávažnějším československým filmem kondenzujícím v sobě esenci Nové vlny...a pro mě osobně nejlepší československý, potažmo český film všech dob... Podobné filmy: Skřivánci na niti, Ucho, Sestřičky, Žert, Tichá bolest (09.12.2008)

Tento film bezpochyby patří k základům, o které se milovník ČS kinematografie opírá. Při sledování jen tak sedíte a saháte si do svědomí, pro sebe si říkajíc jak jste hloupí, že se čas od času přistihnete při myšlenkách, že byste ty časy chtěli vrátit. Jenže já je zažila jako dítě a pro mne to byla ta nejkrásnější doba jakou jsem mohla poznat. Jako dospělák bych to s velkou pravděpodobností viděla jinak. Hlavně Ti co odmítali vstúpiť byli trestáni jako zločinci nejhoršího kalibru. Radoslav Brzobohatý úžasně zahrál člověka, zbožného, pracovitého, na poli dřícího, aby uživil poctivou prací sebe a svou početnou rodinu. Byl to dobrák, s nezlomnou vírou v dobro i přesto, že ho sousedi a přátelé nejednou nechali stát samotného. Jak mu říkala jeho filmová žena "oni po Tobě kameny, ty po nich chlebem". (04.05.2014)

Genialni antisocialisticke dilo dokonalej duvod proc nevolit komunisty ani se nedivim ze to hned zakazali vetsi utok na rezim nez tohle sem zatim nevidel ale tak totalne to nezeru zda se mi to trochu rozvlekly Brzobohaty cni svym vykonem na vsechny a naprosto genialni je scena kdy komanci zabiraj vsechno pro druzstvo a rikaj ze vsem ukazou jaci jsou kabrnaci a pak si musej Radka zavolat aby je vytahl ze sracek ten pride a najde vsechnno v rozkladu celkem vymluvny svedectvi o tom ze planovani je jedna vec a realizace druha (01.11.2011)

Vojtěch Jasný vytvořil film, který je prostý, jak studánka v lesích a přitom je čirým a průzračným uměním a vrcholným dílem československé kinematografie. Voní jarními květy, lány obilí, podzimním listím i mrazivým větrem. Voní koncem války, úlevou, svobodou, zoranou hlínou a poctivou prací,... mrazí a dusí tísnivou atmosférou kolektivizace a důsledků únorového komunistického puče. Postavy, které lze najít v reálném životě v každé době skoro všude jsou živé, skutečné, z masa a kostí. Snad proto, že je jejich představitelé nehráli, ale opravdu jimi byli.. (09.03.2009)