Killing Ground

trochuSPOILER: Prolínání se dvou časových rovin je parádní osvěžení na poli nejen hororové tvorby, jen bych to celé nevidění-se ještě trochu protáhl. Dost dobře by například fungovala scéna kdy jde Sam k autu, za ní škobrtá chlapec ale při návratu do stanu ho ještě nenajde, chápu že předchozí prolínání nefungovalo tímto principem, na scéně nikdy nebyla postava ze skupiny A a B zároveň, ale bylo by to zajímavé stupňování způsobu vyprávění. Postavit celý film na tom, že mladej pár tráví čas na místě kde jinou rodinu popravili a kolem pobíhají duchové, které vidí jen divák, tedy bez jakékoli interakce s živým světem, to by bylo za pět. Asi jsem už trochu vyměknul a třeba scéna s plechovkou mi nedělala vůbec dobře. Ale co na plat, beztak je to vydařená věc, magoři nepůsobí jako výsledek redneck kultury, oběti se taky snaží vyhýbat nelogickým krokům poplatným žánru, takže jim můžu beze studu fandit. Zkrátka solidních 88 minut. (03.08.2017)

Náročný hororový divák, kterému povrchní australské survivaly z dílny Grega McLeana nemají co nabídnout, může konečně zbystřit, jelikož Killing Ground zcela odmítá převládající subžánrové postupy. Nelineární narace se dvěmi časovými rovinami a jejich pozvolným prostorovým překrýváním výrazně napomohla rozvinout přítomné napětí. Režisér Damien Power se však prezentoval i jako znamenitý scénárista a obohacuje příběh o nevídanou míru psychologického realismu, kdy se zaměřuje na vnitřní pochody postav, jejich morálku či výčitky svědomí. Úvod naštěstí není uspěchán, takže se o postavách dozvíme dostatek informací na to, abychom si je oblíbili a záleželo nám na jejich osudu. Ze snímku vyzařuje opravdovost, divák je konfrontován s autentickou skutečností, což zásadně umocní jeho výsledný prožitek. Přítomné násilí překvapí svou syrovostí a sugestivností některých scén, jako například u implikovaného znásilnění. Během projekce hororu Killing Ground jsem pociťoval hluboké znepokojení, které si místy prorazilo cestu až do mých kostí. Jakožto zdejší hororový expert takovému intenzivnímu prožívání čelím opravdu málokdy, a proto snímku zcela po zásluze uděluji slabších pět hvězd a autoritativně ho označuji za jeden z nejlepších hororů roku 2016. (25.07.2017)

Já takový filmy nemám moc rád, protože jsou takový reálný a hnusný. Takže je hodnotím podle toho, jak moc jsem se strachoval o hlavní hrdiny a jak moc jsem zhnusen předvedeno brutalitou, atmosférou a celkovým depresivním vyzněním. Tady se to australanům povedlo tak napůl, nebyl jsem ani otráven ani ohromen. Takže průměr a na chvilku pryč od odlehlých končin a tamních buranů s puškama. (07.12.2017)

Prožít pěkný romantický čas v australské přírodě je pro mladý pár ideální plán následujících dní. Nečekali žádnou společnost, ale u vody je nakonec postavený i jiný stan. Je ovšem prázdný. Idylku lehce naruší noční návštěva divokého prasete a už docela dost zkomplikuje píchlá pneumatika. Zároveň sledujeme o pár desítek hodin starší příběh osazenstva druhého stanu, kdy společným jmenovatelem obou skupin výletníků je duo místních násilníků. Režisér Damien Power rozhodně nezklamal, poměrně chytrý námět předložil u své prvotiny i aktuálního (2022) dobře přijatého thrilleru No Exit. Sledujeme osudy páru, jiná časová linie zobrazuje, co se stalo druhé rodině. Mezery se postupně zaplňují, napětí začíná stoupat. A přichází prostor na fyzické i psychické mučení, na „tradiční“ chyby i zbabělé kroky. A výsledkem je poměrně intenzivní „co bych asi dělal já“ divácký zážitek. (14.03.2022)

.....drsné, ale nie extra brutálne...ani jedno ani druhé nie je na dobrý film potrebné, ale tu nebol ani extra príbeh....taká klasická schéma idem na opustené miesto za účelom stretnutie degešov....tak mňa napadlo čo by by bolo dobré robiť, čo by sa malo robiť ak by ste mali tú smolu, že stretnete takýchto agresívnych psychopatov, ktorí sú presile, ozbrojení a úplne v hlave vygumovaní.... (09.10.2022)