Listopad

Jedna z nejkrásnějších současných filmových balad o nenaplněné lásce a zaprodané duši. Příběh je vyprávěn do značné míry vizuálně, protože si to může dovolit. V žádném případě si nemyslím, že by zvítězila forma nad obsahem (to je podle mne případ např. Nabarveného ptáčete či slovenských Služebníků). Film zcela nerezignuje na rozumové chápání děje, avšak z velké části vtahuje diváka směsicí archetypálních obrazů (ďábel, Bůh) či univerzálních lidských prožitků (láska, smrt). Zdánlivé bizarnosti v příběhu přestávají rušit ve chvíli, kdy si dovolíme vstoupit do příběhu nezatíženi předsudky a začneme hledat za podivnou formou konkrétní významy. I přesto, že jsme znovu a znovu konfrontováni s příběhem zaprodané duše a opakovaně tento notoricky známý příběh prožíváme, navzdory tomu se necháme nachytat, protože nějak věříme v to, že dobro zvítězí. (06.11.2021)

Listopad jsem viděl poprvé přesně loni na LFŠ v UH a pro mě byl jednoznačným vrcholem celého filmového festivalu. Naprosto mě uhranul a můj zrak i vjem připoutal k velkému plátnu. Druhé shlédnutí doma mně můj dojem jen a jen potvrdilo. Každá země, každý kraj má svoje mravy a lesní bytosti, které vystupují a žijí v každém folklóru jednotlivých zemí a Estonsko patří rozhodně k těm temnějším. Tohle prostě miluji, tohle je moje srdcová záležitost. Baladický příběh o lásce, plný pohanských magických elementů a mystických symbolických odkazů se podmanivě vrývá až pod kůži. Soundtrack je pastva pro uši, výborně celek doplňuje a nejednou jsem si vzpomněl na norskou hudební legendu ULVER, která mně místy jejich zlověstnou atmosféru připomínala. Zvuk je též bravurní, různé šepoty, hlasy, šusty, to vše jsou důležité atributy při sledování projekce ať už v kině, nebo v domácím, kvalitně ozvučeném prostředí. Co ale z filmu kromě zmíněného příběhu, zvuku a hudby dělá naprosto ojedinělou podívanou je vizuální stránka! Kamera, její kompozice a stylizace, umístění detailů v záběrech a umělecký smysl pro celek. Černobílý materiál má doslova hypnotizující účinek! Jakoby film točil František Vláčil - poetické ztvárnění a syrová atmosféra, s Janem Švankmajerem - skrz bizarní surrealistické cítění. Herecké tváře jsou neokoukané, dokonale přirozené a dvě mladé ženské postavy Rea Lest (Liina) a Jette Loona Hermanis (mladá baronka) v sobě ukrývají hluboké čarokrásno. Povědomá tvář na mě vykoukla až v roli starého barona, kde se zjevil Dieter Laser, znám především jako doktor Joseph Heiter z Lidské stonožky a opět mně připomínal našeho Jana Třísku, mazec podoba! Nemám naprosto nic, co bych snímku vytknul. Tiše se vkradl do mé duše a tam také zůstane. Listopad je mým favoritem jako podzimní měsíc, nyní se přidal i Listopad filmový. Kéž by režisér Rainer Sarnet ještě něco podobného natočil.... (20.08.2022)

Baladické fantasy drama, i když přese všechnu magii se mi tu žánr fantasy až tak nezdá, s přesahem do pagan hororu je do jisté míry romantické, protože - možný spoiler - dopadne naprosto špatně, respektive vítězstvím smrti nad životem tak, jak si romantismus žádal. Vizuálně krásný film, kdy ale jen zdánlivě a při povrchním sledování můžete nabýt dojmu, že forma zastiňuje obsah. Není tomu tak, protože pevný příběh se vine jako jasná niť celým snímkem. Příběh nešťastné Liiny a Hanse, který se zakoukal do baronesy, je velmi dobře čitelný. Připomene příběhy lidové slovesnosti - balady, písně a pohádky. Hned úvodní scéna je tak trochu šok, ale sympatický. Z řady krásných scén lze připomenout cestu Liiny nočním lesem, kdy nese svíčku, u hrobů již čekají další venkované, objevuje se mlha a přicházejí zemřelí - duchové. Jejich příbuzní je pak odvádějí k sobě, hostí je a rozprávějí s nimi - podobně to měli třeba Keltové (Samhain). Venkované sice přijímají v kostele, leč hned za rohem si vyndávají hostie, z nichž pak dělají kulky do pušek, protože nikdy neminou cíl. Venkované uzavírají smlouvu s Ďáblem, aby získali pomocníka, ale je to klasicky něco za něco; divák se dozví, jak vyzrát nad morem i jak připravit elixír lásky. Nechybí čarodějnice, či duševní spojení s vlčicí. Smysl pro detail mi tak nějak připomněl E. Krumbachovou. Dieter Laser mezi ostatní krásně zapadl, protože snad větší držky už najdete jen v ruském filmu. Jasně, je to artový film a díky za něj, páč těch normálních mám občas už dost... (05.10.2023)

Formálna stránka je bezpochyby dokonalá a určite i umelecky hodnotná - krásna kamera, hudba, výprava... ešte aj herci (typovo) sem zapasovali. To všetko dokázalo navodiť slušnú, rozprávkovo temnú atmosféru, dokonca miestami aj uhrančivú (napr. ten tanec na snehu). No ale ten dej... hrozná otrava, zbytočný chaos a príšerná nuda. Netvrdím, nejaká symbolika v náväznosti na staré pohanské rituály a náboženstvo tu určite je, no nemal som silu ju hľadať. Tak ma to otrávilo, že to vo mne zabilo aj väčšinu z toho dobrého čo sa formálnej stránky týka. Podpriemer. 40/100 (17.07.2018)

November je čisté vizuálne obžerstvo a asi ním aj zostane pre drvivú väčšinu divákov. Výnimku by mali tvoriť insideri, ktorí zrejme tejto estónskej mytológii rozumejú. Našťastie sa príbeh postupne vykryštalizuje a divák nemá dojem, že sa pozerá iba na nesúvislý rad krásnych obrazov, ale dlho ho mať bude. Treba však dať Novembru šancu a vydržať, on sa odmení. Napadá ma kacírska myšlienka, či Sarnet nejako na diaľku nespolupracuje s Eggertom, alebo si navzájom nekradnú nápady. No a Vláčil tu už spomínaný bol, toto je ale čisté fantasy. Kto film videl, asi chápe, že v Lotyšsku si asi veľkú popularitu nezíska... :) Alebo to bola poznámka smerom k Litve, už neviem. (18.03.2020)