New York Stories
Obsahy(2)
New York. Řeklo by se, že je jenom jeden. Světová metropole, centrum světového obchodu, politiky, ale také vzdělání, kultury a zábavy. Film Povídky z New Yorku ovšem dokazuje, že existuje tolik podob tohoto města, kolika očima se na něj podíváme. V tomto případě očima tří výrazných režisérských osobností. Tři příběhy, tři různé pohledy, tři odlišné autorské rukopisy. V úvodní povídce, nazvané Lekce, sledujeme očima Martina Scorseseho uznávaného malíře, který se potýká nejen s tvůrčí posedlostí, ale také se svým rozháraným osobním životem. Francis Ford Coppola se ve své povídce Život bez Zoe dívá na New York okouzlenýma dětskýma očima, zatímco Woody Allen zůstává v závěrečném segmentu Oidipus dnes věrný svému oblíbenému typu neurotického hrdiny s nevyřešeným vztahem nejen ke své matce. Tři příběhy, každý úplně jiný, tři kamínky do fascinující mozaiky jménem New York. (Česká televize)
(více)Recenze (182)
,,...JA TOMU JEDNODUCHO NEVERÍM, CHÁPETE? JA SOM ČLOVEK, KTORÝ VERÍ VO VEDU A LOGICKÚ RACIONÁLNU ÚVAHU." ,,JASNÉ, ZATIAĽČO SA VAŠA DRAHÁ MATKA VZNÁŠA NAD NEW YORKOM." __ Ako napísali iní, každá z troch poviedok nesie svoj osobitý rukopis a hodnotiť ich ako celok je by bolo neobjektívne. Strednú cestu napokon volím z dôvodu, že prvé dva príbehy možno hodnotiť iba čisto priemerne, čím znižujú výsledný rating tretej, najlepšie napísanej poviedke. Oceňujem, že všetci režiséri povolali ku spolupráci kameramanské esá a zabezpečili hviezdne herecké obsadenie. Zdatný cinefil isto dokáže aj bez úvodných titulkov priradiť daný príbeh k príslušnému režisérovi. Scorsese sa pozná na základe výberu hudby a tiež prácou s kamerou a strihom. Coppola zase v sebe nezaprie talianske korene a snahu o špecifickú, miestami magickú vizualitu. Allen však vychádza ako jasný víťaz vďaka prepracovaným dialógom a finálnej pointe a tiež prirodzene pôsobiacimi prvkom magického realizmu v postave matky zasadenej do newyorského prostredia. Pritom išlo o moje prvé zoznámenie sa s jeho tvorbou a nepochybne mu budem v budúcnosti venovať svoj divácky priestor. (2420. hodnotenie, 161. komentár k filmu) ()
Povídkový movie mám rád, ale když je točí víc režisérů, tak to obvykle moc dobře neskončí. Scorseseho LEKCE: upocenej a mastnovlasej Nolte tvoří za zvuků rockový hudby 60. let svoje čmáranice a třese se na svoji arogantní učnici, která by mohla být jeho nejmladší dcerou, co k tomu dodat, nuda. Coppolův ŽIVOT BEZ ZOE: totálně nejhorší, jakoby si jí snad střihnul Spielberg, náctiletá pubertačka tráví život asi v hotelu Plaza, její rodiče jsou věčně v trapu a výchovu zajišťuje zdejší trapnej sluha, nějaká ta nezáživná akce s loupeží, rodinná dramatizace a celý to vyšumí zcela do prázdna. Allenův OIDIPUS DNES: sice nejzáživnější, ale zato dost otravná story o vztahu otravný báby uzurpátorky a jejího syna, která nijak zvlášť film nevytrhla. Jednotlivý povídky jsou zcela rozdílný obsahem a jediný pojítko kromě města, je akorát hromada jalovejch keců. 30% ()
„O Millsovi nemáme moc informací, jen to, že si změnil příjmení a v mládi se pomočoval.“ Životní lekce byla dost hořká, ale několikrát jsem se u ní musel zasmát, jak moc trefná byla. Ohledně mužova ztrácení ženy a navíc múzy v jedné osobě. Aneb co je schopný udělat zamilovaný, starý blázen? Pobavilo držení dveří, stejně jako „koloběh múz“. První povídka mi vychází na slušné 4*. Druhá, Život bez Zoe, měla pár úsměvných scén vyplývajících z převodu života dospělých na ten dětský. Ale byla prakticky bez příběhu, něčeho poutavého či výrazného, a nejvíc utkvěla technickou stránkou, hudbou, výpravou a kostýmy. To je tak na lepší 3*. Třetí povídka, Oidipus ničitel, byla skvělá. Spousta vtipných hlášek a situací (odvoz na hřbitov, pasáž s magickou krabicí, zjevení na obloze, zabíjení se proudem, woodoo či romantika s kuřetem), to vše za 5*. Celkově mi tak film vychází na slušné 4*. „Ten komik?“ - „Dělá performance.“ - „Performance? Co jsou to performance? Buď hraje, zpívá, nebo tančí. Jak pak říkáš popelářům, sanitární inženýři?“ ()
Souhlas s Trellínem. Zivot bez Zoe Francise Forda Coppoly je steží uvěřitelná hloupost, naprosto nekoukatelný paskvil o problémech malého děvčete žijícího v přepychu, ale postrádajícícho rodičovskou lásku. Scénář napsala s otcem tehdy osmnáctiletá Sofia Coppola a s největší pravděpodobností pro něj „adaptovala“ svůj dívčí deníček… Oidipus dnes je veskrze průměrný počin Woody Allena, který do úmoru recykluje oidipovský komplex a veškerá traumata z něj vyvěrající. S přehledem nejlepší je Lekce Martina Scorseseho – malý velký film o jedinečnosti umělecké tvorby a lásky, stejně jako o jejich denodenních materialistických varietách – netalentovanému pachtění se a obsedantní touze někoho vlastnit. ()
V tomhle povídkovém klání je v mých očích vítězem jednoznačně Woody Allen, v těsném závěsu se drží Martin Scorsese a na samém chvostu visí Francis Ford Coppola, k čemuž mohl drobně přispět také fakt, že se v New Yorku jako jediný z těch tří nenarodil. Jelikož mě Woody Allen svou výtečnou satirou o věčně dohlížející matce opravdu hodně pobavil, tak jsem to promítla do výsledného hodnocení přidáním jedné hvězdičky navíc. ()
Reklama