Povídky z New Yorku

Vzhledem k počtu obyvatel New Yorku je možné přirovnat vznik filmu k tomu, kdy český producent vyzve tři režiséry, kteří natáčí odlišným stylem a pro jiné publikum, aby něco spáchali, a nazve to Povídky z České republiky. Samy o sobě by jednotlivé příběhy obstály minimálně u fanoušků příslušného tvůrce, ale dohromady to neladí a navíc mám pocit, že ani v jednom případě nejde o kousek, který by stál vysoko v rámci jejich tvorby. Ve všech třech povídkách je jistý nadhled a prvky humoru různé intenzity. Ačkoliv jsem fanda Woody Allena, nejvíc mě zaujala povídka Scroseseho. Celkový dojem: 60 %. (16.12.2020)

Uznávaný malíř Lionel Dobie hledá asistentku - nabízí bydlení, ateliér a plat, včetně životních lekcí zdarma - jen pozor, má trochu vlastnické sklony, zato je sexy (i když trochu v letech) a poslouchá skvělou muziku (80%)... a ta zmenšená, nechutně bohatá Carrie Bradshawová, co se svou partou už za snobských dětských let obrážela newyorské večírky, prozatím bez botek od Manolo Blahnika, ovšem do školy bez stylového outfitu od Coco Chanel - nemyslitelné! (60%)... a to nejlepší nakonec - Woody se tentokrát pokouší překonat jednu z příčin svých nesčetných traumat - ta se však rozroste do obludných rozměrů (100%)... A co mají ty povídky vlastně společného? To všechno se dá zažít jedině v New Yorku! (31.08.2013)

Scorsese pojal svou povídku jako trénink v zoomech kamery a v tom, kam až jde zajít v přesvědčivosti podání. Coppola uvízl v nemastným námětu (ze slabé režisérské chvilky ho nepodezírám). A Woody ctí zásadu, že otroci rodí otroky, a bez většího překvapení pokračuje v tom, co v 70. letech načal. Odečteno a nepodrženo: 90%, 60%, 80%. Kdyby se povídky víc provazbily (řekl vůbec režisérům někdo, že je to společný projekt?), vydalo by to na víc než na dvouhodinový spárořez. (22.01.2008)

Taková zajímavá směska tří různorodých příběhů, které spojuje prostředí New Yorku, ale jinak vlastně skoro nic. Scorseseho příběh o skvělém malíři, který tak trochu využívá svého zavedeného postavení k získání mladých a hezkých "učednic" vyčnívá hlavně herecky, hudebně a krásnou kamerou (70%). Coppolova epizoda o slečně z bohaté rodiny, která má skoro všechno, co si zamane je taková trochu pohádka, no... trochu víc. Na mě působila až moc optimisticky (a to už je v mém případě co říct ;-)) a sladce (60%). Závěrečný Woody u mě jednoznačně vyhrál, jeho satira na příšernou matku je kouzelná, vtipná a trefná (80%). (11.07.2007)

Souhlas s Trellínem. Zivot bez Zoe Francise Forda Coppoly je steží uvěřitelná hloupost, naprosto nekoukatelný paskvil o problémech malého děvčete žijícího v přepychu, ale postrádajícícho rodičovskou lásku. Scénář napsala s otcem tehdy osmnáctiletá Sofia Coppola a s největší pravděpodobností pro něj „adaptovala“ svůj dívčí deníček… Oidipus dnes je veskrze průměrný počin Woody Allena, který do úmoru recykluje oidipovský komplex a veškerá traumata z něj vyvěrající. S přehledem nejlepší je Lekce Martina Scorseseho – malý velký film o jedinečnosti umělecké tvorby a lásky, stejně jako o jejich denodenních materialistických varietách – netalentovanému pachtění se a obsedantní touze někoho vlastnit. (29.11.2006)