Šumař na střeše

Nádherný film doplněný parádní hudbou a působivým (ač jednoduchým) příběhem. Postava Tovjeho je hodně povedená a jsem rád, že je tu i dobře zahraná, stojí na něm celý dlouhý film. Při jeho zamyšleních nad zásadními otázkami (tradice vs. láska) mě až mrazilo. V divadle jsem neviděl, takže jsem se až teď dozvěděl, co to ten šumař na střeše znamená. (23.10.2009)

Tradície či skostnatenosť, to sa úspešne darí búrať na úsvite nového sveta, ktorý čaká aj zapadnutú židovskú dedinu na Ukrajine. Stačí mäkké srdce sympatického hospodára, ktorý tradície ctí, spieva o nich a obšťastňuje nás vo svojich originálnych monológoch prechádzajúcich do dialógu s Bohom. Muzikál nemá až toľko chytľavých melódií, ako iné, ale tá ústredná je dobrá vo všetkých obmenách. Celý Fidlikant je možno viac filmom ako muzikálom, nespieva sa ani tretinu času a príbeh má viac zápletok, ako som čakal, nechýba ani revolúcia, ako v každom veľkom muzikáli. Židovský humor je jedinečný, ako si urobia srandu aj zo seba a svojich tradícií. Hudba je takmer balkánska, divoká, možno s moldavským pôvodom, nečudo, že pri nej došlo aj na takú zvrátenosť ako tanec muža so ženou. –––– Jisté věci se pro nás nemění, jisté věci se nikdy nezmění. A jak pravi bible... –––– A jak se naštvu, i mouchy se bojí létat. –––– Oko za oko, zub za zub! – Výborně, takhle celý svět skončí slepý a bezzubý. (16.02.2015)

Hlavní hrdina adaptace divadelního muzikálu z prostředí židovské komunity někde v Rusku před 1.světovou válkou se na začátku zaklíná tradicemi, ovšem jako otec pěti dcer (z toho tří na vdávání) je všechny stejně nakonec poruší. Rabínská moudrost, židovský humor, skvělá muzika a písničky. A když jsou v závěru obyvatelé vesnice donuceni zpřetrhat své kořeny a vystěhovat se, divák doufá, že se některým podaří podle plánu dostat do Ameriky, protože jen tak mají šanci uniknout pozdějšímu bolševickému teroru a následujícím hrůzám holokaustu. („Hospodine, já vím, že jsme vyvolený národ, ale nemohl by sis občas vybrat taky někoho jiného?“) (16.08.2007)

Snaha skloubit tematiku konfliktu tradice a postupně se uvolňující morálky na pozadí bouřlivých společenských změn s formou muzikálu se může zdát na první pohled zvláštní, ale v případě Šumaře na střeše nepůsobí toto nezvyklé spojení nijak rušivě. Nejsem fanda muzikálů (a zvlášť současná česká scéna se mi bez pardonů hnusí), ale každý výstup v Šumaři stojí za to, zejména pak taneční čísla za použití temperamentní židovské hudby. "Tradice, tradice, tradice... Bez nich by náš život byl vratký... jako... jako šumař na střeše." Jenže tihle Židé, odvěký zlostisvod Evropy, jsou takovými šumaři na střeše už dva tisíce let, tradice netradice. (629., 14. IV. 2011) (17.04.2011)

Muzikály mě nechávaly, nechávají a asi i budou nadále nechávat „víceméně“ chladným, a to spíše „více“, než „méně“. Zářnou výjimkou pro mě však je skvělý (ba přímo geniální) snímek ŠUMAŘ NA STŘEŠE. Film obsahuje nezapomenutelné písně, vtipné hlášky, znamenitá „taneční čísla“ a také hlubokou (a „lehce“ posmutnělou) myšlenku. Shrnuto a podtrženo: Norman Jewison odvedl vynikající „práci“. Film (muzikál), který dokáže rozesmát, pobavit, poučit, zadumat i vehnat slzy do očí. Poznámka: předlohou pro snímek ŠUMAŘ NA STŘEŠE jsou povídky Šoloma Alejchema, které do muzikálové podoby „převedl“ libretista Joseph Stein. (09.09.2003)