Světlo mého života

Světlo mého života má velmi jednoduché poselství, přesto se nejedná o jednoduchý snímek. Po prvních pár minutách, kdy si vyslechneme podobenství o falešném Noemovi nás film pomalu vtahuje do postapokaliptického světa, ve kterém vymřely téměř všechny ženy. Jako divák jsem neustála bilancovala, kterým směrem se snímek vlastně vydá. Bude to dobrodružná až akční pecka o silném otci ne nepodobná Cestě? Bude to hloubavý film o odhalené lidské povaze? Přiznám se, že skutečný směr jsem neobjevila až do závěrečných minut a popravdě ve mně tohle Světlo stále ještě zraje. Těžko vyjádřit pozitivní pocity bez spoilerů, tak aspoň všem vřele doporučuji. (04.07.2019)

„Říkal jsi, že to bude příběh o Goldy, ale bylo to celé o Artovi.“ - „Jo, víš, příběh Goldy je prostě... je víc složitý. Je to na dlouhé povídání.“ Přesněji řečeno v délce 2 hodin…Affleckův režijní debut I’m Still here jsem neviděl, takže má očekávání provázela nejistota. A ta se ještě znásobila úvodní „vyprávěcí“ desetiminutovkou, která mě jednoduše nudila (vše pro pointu?). Ale pak ústřední dvojka opustila stan a pokračovala v putování. A já si k nim postupně budoval vztah (zaujala zvláště „aktivní a tvrďácká“ dcera, ve které se pozvolna začala probouzet mladá žena). A tady se nutně musím dostat do srovnání s Hillcoatovou tematicky příbuznou Cestou (i typ katastrofy je podobný), která právě ohledně postav nejvíc selhávala. Světlo mého života je navíc o něco civilnější (dobrým příkladem je třeba otcovo vysvětlování projevů ženského dospívání), emocionálně přece jen uvěřitelnější. A (otevřený) konec mi také přišel lépe řešený (nejen v polidštění otce) a nijak mi nevadil. Takže i přes dílčí neduhy dám této komorní záležitosti slabší 4*. (05.07.2020)

Casey Affleck se nám dal na nezávislou filmařinu a dokazuje, že režisérský um nemá pouze jeho bratr Ben, kterého řadím jako lepšího režiséra než herce. To u Caseyho zatím neplatí, ale i tak servíruje další zajímavý snímek. Světlo mého života je postapo ve světě, kde vymřely téměř všechny ženy a on se svým potomkem putuje spustošenou krajinou. Vzhledem k námětu a přítomnosti Elisabeth Moss se nejde ubránit srovnání s Příběhem služebnice a dalšími podobnými filmy, i když tady se na události nahlíží více komorněji. Film vyniká především svým feelingem a atmosférou. Ve finále se však jedná pouze o jeden další z řady. (28.08.2019)

Vykradený nápad i příběh románu a filmu Cormaca McCarthyho Cesta. Světlo je ale ve všem horší a navíc reději nic nevysvětluje, aby nezabředl do něčeho, z čeho by nevybředl. Dovíme se jen, že virus zahubil většinu ženské populace. A že to bylo před mnoha lety. Co se ale celé roky děje? Kde je vláda, armáda, kde lidé získávají jídlo, vodu, zboží... Film nemá šanci vás více přitáhnout. Jedinné emoce čerpá ze vztahu otec dcera. (08.05.2020)

intimní a komorní drama,které je postavené primárně na dialogu otce a dcery.Affleck celkem slušně vystihuje rodičovský strach o své dítě a jeho vnitřní rozpolcení o jeho výchově.Vše umocněno postapo světem,kdy se nedá věřit prakticky nikomu.Vyzněním a atmosférou je to někde mezi Cestou a Leave No Trace...60% (17.08.2019)