Světlo mého života

Po famózním In Fabric jsem se dostala v deset večera na Light of My Life a měla sakra co dělat, abych neupadla do limbu. Toto spací postapokalyptické drama nabídne akorát tak několik oduševnělých dialogů, zamyšlení nad životem a pak už jenom nudu, nudu, nudu. Není tu představen skoro žádný náznak okolností zkázy a celý příběh je prosté špatně vykonstruován a nezajímavě natočen. Affleck tady jen litá od baráku k baráku a nesmyslně se potýká s lidmi, jejichž pravou tvář by vzápětí raději nepoznal. Víceméně se tu ani nedočkáte moc velkého herectví. Tohle pro mě bylo opravdu velké nic a třeba oproti Cestě s Viggem Mortensenem je toto indie silně nezajímavé. KVIFF 2019 (03.07.2019)

"Light Of My Life" bol skutočne fascinujúcim filmom. Obdivujem Caseyho Afflecka. Dokázal to napísať, zrežírovať a okrem toho zahrať hlavnú rolu. Myslím si, že to je skutočne dosť veľký výkon. Okrem toho ide o originálny film, ktorý by som k ničomu čo som asi videl nedokázal priradiť. Možno vďaka svojej komornosti to na mňa urobilo taký silný dojem. Nepotrebujeme veľkú dávku akcie a tvrdosti v tomto svete. Nepotrebujeme na všetko strieľať. Možno to môže len ukázať lásku otca k dcére. A ich snahu o prežitie v tomto šialenom svete, v ktorom viac-menej neplatia už žiadne pravidlá. A rieši sa skôr čo je morálne a čo sú zásady etiky. A to sú podľa mňa skvelé otázky, ktoré film kladie. Napriek tomu, že som už v úvode Caseyho pochválil, tak by som ešte doplnil, že podal skutočne fantastický výkon. Veril som mu snáď každý jeden moment. Dal to maximálne presvedčivo. Anna Pniowsky ako jeho dcéra je rovnako skvelá. Niekedy proste môžu len byť spolu a rozprávať si príbehy a ja som zvedavý čo sa z toho dozviem. No rovnako sú tu aj mínusy. Musím priznať, že miestami vie byť film trošku nudný a hlavne hovoríme dokopy o ničom. Ako som povedal, nie je tam skoro žiadna akcia a skôr sa to venuje dramatickým častiam. No miestami som mal pocit, že by sme mali opustiť trošku kruh a posunúť sa ďalej. Napriek tomu ale platí, že sú tu scénky, ktoré nikdy nezabudnem. Ako napríklad objavenie prvého domu, alebo keď ich zvezie mladý muž v aute. Alebo aj záverečná momentka. Nič nie je tak dôležité tak ako rodina a otec by urobil pre svoju dcéru všetko, čo by mohol, aby ju ochránil. A je to silné. Flashbacky mi síce nevadia, no možno by som skôr ocenil, keby boli obsažnejšie. Mali možnosť nám ukázať toho viac. A hoci pochopíme z nich dosť, tak sú to skôr čriepky než reálne flashbacky. Ale Elisabeth Moss tomu vie niečo pridať. Ak máte radi pomalé dialógové filmy, tak toto na vás určite urobí dojem. Rozhodne ho urobilo na mňa a som zvedavý čo prinesie Casey Affleck nabudúce. Hodnotenie: B+ (05.11.2019)

Tenhle film je přesně na druhé straně toho, co mám ráda, a těžko říct, co mám raději. Není drsné postapo drama, ale je to drsné drama o lidech. Leč v jiných rukách by zápletka vyšla i na dost drsně krvavé drama. Viz opak v plánovaná adaptace komiksu Y: Poslední z mužů, že? Čili tady to není hlavně o tom "dostaňme tu holku", ale "poznejme otce s dcerou" a mě se to strašně moc líbilo. Pomalu dávkované flashbacky do toho, jak se to stalo, tedy v rodině, ne ta událost samotná. Krásná příroda. Bravurní herecké výkony. A že přijde velká kolize je jasný. Láska k tátovi je jedna věc, ale být holka se vším všudy je silná touha. Hodně silným okamžikem byl pro mě (první) útěk z domu a následky a rozebírání toho. Třeba jim nepřišli ublížit. Ale musí se počítat s nejhorší variantou. Jsou to přeci jenom chlapy. Protože kdo je z těch dvou světlo života toho druhého? Protože ona by to bez táty asi nějak zvládla i přes okolnosti. Ale on by to bez Reg nedal. Pokud vám jde o akci, není to film pro vás. Pokud vám jde o emoce a dlouhou cestu poznání, je to film pro vás. Protože v tomhle snímku je vážně velký charakterový posun. Možná proto je právě poslední záběr fimu nejsilnější. (05.12.2020)

„Říkal jsi, že to bude příběh o Goldy, ale bylo to celé o Artovi.“ - „Jo, víš, příběh Goldy je prostě... je víc složitý. Je to na dlouhé povídání.“ Přesněji řečeno v délce 2 hodin…Affleckův režijní debut I’m Still here jsem neviděl, takže má očekávání provázela nejistota. A ta se ještě znásobila úvodní „vyprávěcí“ desetiminutovkou, která mě jednoduše nudila (vše pro pointu?). Ale pak ústřední dvojka opustila stan a pokračovala v putování. A já si k nim postupně budoval vztah (zaujala zvláště „aktivní a tvrďácká“ dcera, ve které se pozvolna začala probouzet mladá žena). A tady se nutně musím dostat do srovnání s Hillcoatovou tematicky příbuznou Cestou (i typ katastrofy je podobný), která právě ohledně postav nejvíc selhávala. Světlo mého života je navíc o něco civilnější (dobrým příkladem je třeba otcovo vysvětlování projevů ženského dospívání), emocionálně přece jen uvěřitelnější. A (otevřený) konec mi také přišel lépe řešený (nejen v polidštění otce) a nijak mi nevadil. Takže i přes dílčí neduhy dám této komorní záležitosti slabší 4*. (05.07.2020)

Další verze putování světem, který je již jen vybledávající vzpomínkou. Kupodivu jsem se moc nenudil. "Pohádka" na začátku je zatěžkávající zkouška. Pokud ji vydržíte, vydržíte celý film a máte dobré předpoklady si tuto pomalu táhnoucí cestu za přežitím užít. Já si to užil, a nepamatuji si, že bych byl ke konci tak dojat jak tady. (25.05.2020)